„Já jsem nějak strašně agresivně a emocionálně zareagovala na tu iniciativu. To byly dvě studentky, které na DAMU udělaly takový manifest, kde přečetly asi padesát anonymních příběhů, a já jsem se nějak emocionálně úplně propadla do pekla, vůbec jsem vlastně nevěděla, co se se mnou děje, proč to dělám, když jsem sedm let umělecká šéfka Národního divadla, přicházím o kariéru. Všichni bílí privilegovaní muži byli naštvaní,“ začala vyprávění Daniela Špinar.
Režisér, ještě coby muž, začal chodit na psychoterapii, kde se během dvou měsíců dozvěděl, že tu DAMU prožíval před dvaceti lety jako žena, ale ještě tehdy nevěděl, že je žena. „Pak přišel den, kdy mi přišla ta myšlenka do hlavy, a já jsem byla v šoku a říkala jsem si, ne, to je nesmysl, protože jsem žila dvacet let jako vyoutovaný gay,“ řekla Špinar.
Stačil krátký okamžik, kdy spatřila na ulici spokojený pár, a všechno jí došlo. „Pak jsem asi měsíc strašně brečela. A pak už jsem byla jen strašně šťastná, protože jsem to potřebovala všechno vyventilovat,“ uvedla s tím, že měla potřebu okamžitě jednat, a tak začala svoji situaci řešit.
„Můj mozek je nastavený žensky a moje tělo má mužské rysy plus testosteron. Je proto lepší změnit to tělo, protože změnit hlavu úplně nejde,“ dodala na vysvětlenou a prozradila, jak dlouho trvá tranzice, co vlastně znamená a jak nejen na její druhou pubertu reaguje její nejbližší okolí.
