Vzpomenete si na chvíli, kdy jste se dozvěděl, že se vám po synovi narodila dcera?
Petr: Není to tak jednoduché. Tehdy ještě tátové k porodu nechodili a já bych stejně nemohl, měl jsem ten den někde koncert s Olympikem.
Marta: Už jsme přece jednou hledali, kde jsi zrovna hrál. Rozložili jsme si před sebe všechny tvoje deníčky a kalendáře – i ty tenké – a jsme, že v den mého narození 13. dubna 1974 jste byli někde na Slovensku. Takže bůh ví, kdy ses dozvěděl, že jsi podruhé tátou.
Vy to vážně nevíte přesně?
Petr: V tom roce jsme odehráli celkem 140 koncertů a vím jistě, že jsem 13. dubna nebyl v Praze. (Chvíli se s Martou dohadují, načež Petr přináší knihu Olympic 50 a listuje v ní.) Tak se tedy podíváme, tady je seznam všech našich koncertů. A hele! Žádné Slovensko, hráli jsme v Lysé nad Labem. Dokonce dvakrát za sebou, odpoledne a večer.
Marta: Já se narodila večer, máma říkala, že tak kolem půl osmé.
Petr: Musel jsem odjíždět z domova někdy ve dvě nebo ve tři odpoledne a vracel se asi kolem jedenácté. Tebe si nevybavuju, ani nevím, jak jsme to slavili, mám tam díru. Péťu si pamatuju dobře (mluví o zesnulém synovi) a další tři dcery taky. Možná jsem se o tvém narození dozvěděl až doma pozdě večer.
Maminka už byla nemocná a asi věděla, že umře, tak ji možná napadlo: To je asi to nejlepší, co můžu pro dceru udělat.
