Jak o sebe pečuje vždy krásná Daniela Peštová?
Pečuji o sebe hlavně pravidelně. Právě pravidelnost je podle mě klíčem k tomu, aby se to na pleti a tváři ukázalo. Dodržuji pitný režim a piji hodně vody, i když tomu někteří lidé nevěří, nebo dokonce říkají, že se to nemá. Ale mně to takhle vyhovuje. Také se vždy odličuji, hydratuji pleť a dostatečně spím. Spánek je myslím něco, co u mě dělá velkou část toho, že se cítím dobře a vypadám lépe.
Kolik hodin spánku si dopřejete?
Průměrně osm hodin.
Jsou věci, kterým se vyloženě vyhýbáte?
Nekouřím a nepiji, takže tomu se určitě vyhýbám. Nejsem ještě tak disciplinovaná, co se týče potravin. Ale stravuji se celkem zdravě. Myslím si však, že vždycky by to šlo ještě lépe.
Dáte si občas třeba i žemlovku?
Když mi bylo dvacet nebo dvacet pět, tak byste něco takového v mém jídelníčku nenašli. Dnes, když mi je padesát, tak už na to člověk nějak… Nejsem na sebe už zkrátka tolik přísná.
Jak vzpomínáte na devadesátá léta?
Já na ně moc nevzpomínám. Vzpomínají na ně hlavně ostatní, když mi na Instagram přicházejí nějaké starší fotky. Je to příjemné. Myslím, že jsem měla velmi krásnou kariéru, která sice ještě pokračuje, ale ten největší boom měla opravdu v těch devadesátých letech. Mám spoustu krásných zážitků a hezkých vzpomínek, které je fajn si občas připomenout.
Móda z Varů: Sexy Peštová, božská Schneiderová i odvážná Čvančarová |
Jste z těch, která nežije svým kultem osobnosti. Koukáte kriticky na ty, které sami sebe moc „žerou“, když to řekneme ošklivě?
Já se snažím nekoukat kritickým okem na nikoho. Maximálně na sebe. Jsem zastánce toho, ať si každý dělá, co chce. V dnešním světě tak nějak na Instagramu každému připadá, že má právo nebo povinnost něco komentovat. Jsem vždy toho názoru, že pokud je to kompliment, tak fajn. Ale pokud je to něco, co není úplně pozitivního, tak si to nechám pro sebe. Nemám potřebu ostatním lidem sdělovat, že dělají něco špatně.
Pak vznikají takové zbytečné a mnohdy i směšné konflikty, že?
Přesně tak. A hlavně je to život toho člověka. Ať si každý žije svůj život, jak uzná za vhodné. Samozřejmě s tím, že je ohleduplný a nikomu záměrně neubližuje. Pokud se chce někdo stavit nahatej na hlavu a dávat to na Instagram, tak ať se staví nahatej na hlavu. (smích)
Čím uděláte manželovi Paľo Haberovi největší radost?
Když ho nechám v klidu pracovat. Když může být dvanáct hodin denně zavřený ve studiu.
Nikdo nesmí narušovat tvůrčí proces?
Ano, tak nějak.
Kdy vy sama potřebujete stoprocentní klid?
Já si ho umím udělat. Nevadí mi třeba vstát o dvě hodiny dřív než všichni ostatní, jen abych ten svůj klid měla nebo si mohla držet nějaké to svoje cvičení. Důvod, proč cvičím nebo jsem fyzicky aktivní, není, že bych chtěla něco posilovat nebo měnit na svém těle. Ale zkrátka se mi přitom výborně pročistí hlava. Musí to být taková ta hodina, kterou mám sama pro sebe. To si myslím, že umím docela dobře.
Dnešní modelky nemají takovou životnost jako my z 90. let, říká Peštová |
Vím, že nerada vzpomínáte. Ale dokázala byste nám z té éry devadesátkových supermodelek vypíchnout nějaké zajímavé momenty?
Já mám těch momentů opravdu spoustu. Těch negativních je minimum a na těch nikdy nebazíruji. Mám jich spoustu na to, že jsem vlastně do modelingu spadla bez nějaké přípravy nebo jsem po tom ani nikdy netoužila. Všechno, co ke mně přišlo, je takové obrovské plus.
Například zážitky se značkou Victoria’s Secret nebo se Sports Illustrated, kde jsem fotila pro jedno z největších vydání a neměla jsem tehdy ani šajnu, co to znamená. Nebo když jsem fotila se slavným fotografem Francescem Scavullem a nevěděla jsem vůbec, jakou váhu to má. Je pro mě úsměvné, jak naivní jsem vlastně v těch modelingových začátcích byla.
Píší vám ještě sběratelé podpisů, kteří si řeknou: Naomi už mám, teď mi chybí Daniela?
Oni to už asi všichni všechno mají. Ta doba, kdy do agentury chodily stohy časopisů a žádostí o podpis, je pryč. Dnes už je doba v tomto přece jenom elektronická.
Myslíte si, že s věkem opravdu přichází moudrost a vědomí, že máte všechno, co jste si kdysi předsevzala?
Já jsem předsevzetí neměla nikdy. Co se kariéry týče, tam nebyla. Tam byly opravdu nulové ambice. Možná jsem té ambicióznosti mohla mít víc, ale není to prostě moje nátura. V roli rodič je pak vždycky něco, čeho můžu litovat, že jsem mohla udělat lépe, to stoprocentně. Myslím však, že člověk nemá litovat ničeho, co ho někam posunulo. V životě byly určitě i věci, které se mi ne tak úplně podařily. Kdyby člověk věděl to, co ví teď, tak by některé věci asi neudělal.
27. července 2018 |
