Pokřtila jste svou první knihu Pokračování příště. Proč ten název?
To je takový příslib. Příslib toho, že by mohlo být nějaké pokračování příště. Já jsem musela tak třicet procent knížky vyhodit, krátit, protože jsme byli dlouzí a bylo tam jenom 196 stran. Mně to bylo strašně líto a říkala jsem si: Ty jo, tak třeba pokračování příště? Strašně se to líbilo, takže jsem to potom nakonec použila.
Je to pozitivní čtení? Je kniha vhodná na dovolenou?
Říkám, že je to kniha k moři, takové volnočasové milé čtení na chalupu, kamkoliv. Dělala jsem, co jsem mohla. Je tam od všeho něco. Je to hodně interaktivní, hezky pestré, barevné. Za každou kapitolou jsou otázky směrem ke čtenáři, což si myslím, je hodně originální. Je to intimní osobní dialog se čtenářem a psala jsem zkrátka o věcech, které jsou mi blízké, z mého pohledu zajímavé, důležité, kterým se v životě věnuji. Jsou to moje osobní zkušenosti. Chtěla jsem je předat dál. Tento čas k tomu vybízel. Druhá vlna lockdownu, nekonečná zima, deprese. Musela jsem se z toho vypsat, takže vzniklo toto.
Co se o vás díky čtení dozvíme?
Hodně upřímný příběh, vyprávění o tom, jak jsem vznikla, jaké bylo moje dětství, čím jsem si prošla, co jsem si zažila. Jsem ráda, že několika lidem přišlo zajímavé, abych svůj příběh sdílela, takže se tam hodně obnažuji. Nejsou to memoáry ani biografie, to v žádném případě. Je to možná motivační knížka, můžeme říct. Budu strašně ráda, když si to lidi nezaujatě přečtou a třeba budou překvapení.
Ondřej Gregor Brzobohatý a Taťána Gregor Brzobohatá (Praha, 8. června 2021)
Odkrýváte i temnou stranu modelingu?
Píšu o svých zkušenostech, které z modelingu byly pozitivní i negativní. Musím říct, že i v modelingu mě spousta lidí mile překvapila, ale mám samozřejmě i negativní zkušenosti. A hodně se o tom rozepisuju i skrze příběhy mých nejbližších kamarádek, přítelkyň a nechci moc prozrazovat…
Odvážil si vás někdy v zahraničí v začátcích kariéry někdo z fotografů poplácat po zadku?
Sexismus je bohužel tak rozšířená forma obtěžování a je napříč společností. Jsem vždycky dost konsternovaná z toho, jak je k tomu česká společnost ignorantská, jak se bagatelizují ty věci i narážky všeho možného druhu, a nejenom osobní, ale třeba i v online světě. Jsme tomu vystaveni neustále a já obzvlášť, takže i to tam sdílím a je to opravdu upřímný pohled ženy, která se v osmnácti dostala ven do zahraničí, byla odkázána sama na sebe. Jsou tam i negativní zkušenosti, které popisuji.
Dala jste někdy nějakému muži facku?
Jo, dala. (smích) A jsem na to hrdá!
Z dětství jsem si nesla zranění, rodinu chceme, říká Gregor Brzobohatá |
Co se dělo?
To byla nějaká nevybíravá poznámka spolužáka na základce, to si pamatuju, že jsme se porvali. Fakt jsme se porvali jako koně a dostali jsme od sebe oba na budku navzájem a dnes jsme úžasní kamarádi. Možná je i tady dnes mezi hosty na křtu. Určitě to ale není způsob obrany, která by měla být.
Taťána Gregor Brzobohatá
Jaké bylo nabít se po dlouhé době u moře?
My jsme nebyli úplně u moře, byli jsme v Toskánsku, takže bazén stačil. Ale bylo to báječné. Ondřej vařil, a to byly pořád těstoviny, tiramisu a úžasné dobroty. Víno teklo horem dolem, takže jsem teď taková spokojenější a vůbec mi to nevadí. Jsem ráda, že knížka je venku, že jsme ji pokřtili a že si může žít svým vlastním životem.
Jste člověk, co miluje suvenýry? Který máte po léta vystavený a nedáte na něj dopustit?
Mám vlastně od učitelky, která mě přihlásila v roce 1998 na Miss mléko, suvenýr, takový medailonek. Myslím, že maličkého porcelánového slona. To mám dodneška u sebe. Měla jsem ho s sebou i na Miss World. Přináší mi zkrátka štěstí. Pak hodně dám na numerologii a astrologii.
Jaký je osud ocenění za Miss po patnácti letech? Stále na ně nedáte dopustit?
Korunka je putovní, ta se předává dál. Je prostě symbol, který putuje vždycky z vítězky na vítězku. Šerpy má vystavené mamka a korunky z Miss ČR taky. Dokonce mi říkala, že jí ty moje korunky množí peníze. Že když si tam uloží penízky, tak má pocit, že jich je tam pak nějak víc, nebo co. Tak si z toho děláme srandu. Jsou to už takové relikvie, ale jsem ráda, že ten odkaz žije dál skrze moje aktivity. To je podstatnější.
