Jste v souvislosti s rozvolňováním plná optimismu?
Optimismem mě naplňuje to, že je jaro, všechno kvete a je zelený. Samozřejmě jako všichni doufám, že už všechno bude brzy lepší a rozvolnění opravdu přijde. Že se situace nezhorší. To si přeji asi stejně jako všichni.
Máte nějaký projekt, který nechcete už déle odkládat?
Teď jsme vlastně dotočili Tvoje tvář má známy hlas na Nově, a to bylo výživné. Už se pomalinku chystám na letní sezonu. Pokud bude probíhat tak, jak má, budu hrát na letních scénách nějaká představení. Měla bych teď i mít nějaká natáčení kromě Ulice, ale to nejsou nějaké dlouhodobé plány.
Musela jste v souvislosti s Tváří více sledovat hudební kanály, YouTube a nastudovat si klipy, abyste byla v obraze?
Tady moc nelze být připraven dopředu, protože fakt netušíte, kdo na vás padne, které umělce budete muset ztvárnit. Na to se připravujete prostě ve chvíli, až to přijde. Potom týden „bydlíte“ s tím interpretem a nakoukáváte. To se skládá z tisíce různých detailů, snažíte se jich co nejvíce vychytat a co nejvíce jich tam dát.
Jaké místo má ve vašem srdci seriál Ulice?
Tak teď už je to docela velké místo, protože už jsem tam pěkných pár let. Ani nevím přesně kolik. Možná šest, a to už je docela dlouhá doba. Je to skvělá parta lidí, kde každý ví, co má dělat a všichni jsou velice milí a všechno profesionálně krásně funguje, protože jinak by takový kolos fungovat nemohl.
Vzpomenete si na etapu své uliční postavy, která vás nenechala chladnou a přemýšlela jste o ní?
Těch situací tam bylo asi více. Byly to většinou třeba problémy s dětmi, které jsme řešili. Ať už šikana, nebo věci s neteří, kterou jsem v seriálu měla a u ní to byla porucha přijmu potravy. Mně se líbí, že Ulice poměrně reflektuje všední běžný život člověka a že jsou tam témata, která opravdu řeší spousta lidí mezi námi. Může to být zajímavé ztotožnění pro spoustu lidí.
Cítíte se v dnešní době někdy jako žena i jako herečka pod tlakem?
Pod tlakem? Snažím se, ne vždycky mi to jde, udržet si nějakou svou pohodu, abych právě nebyla tolik pod tlakem. Ten je na nás ze všech možných stran, ať už na to jak vypadáme, jak žijeme, jak bychom měli žít a co bychom všechno měli dělat. Snažím a učím se poslouchat především sama sebe a to, co já chci a žít tak, jak já chci.
Jak moc jste byla v dobách nejtvrdšího lockdownu vděčná za televizní práci?
To asi ocenili všichni, kteří v této době měli možnost natáčení, ať už v televizi, nebo v rozhlasu. Protože je spousta kolegů, kteří jsou závislí jenom na příjmech z divadla. Pro ně to snadné nebylo a mnozí si museli najít i jinou práci. I já jsem vlastně v první koroně, nebo nevím, jak to nazvat, v té první pauze jsem vlastně taky přičichla k jiné práci.
Na kterých letních scénách se s vámi můžeme setkat?
Pokud všechno krásně klapne, v což všichni samozřejmě doufáme, tak bych se měla opět objevit v Noci na Karlštejně, a to hned ve dvou verzích. Jedna z nich je Městské divadlo Brno, kde hrajeme na Biskupském dvoře pod širým nebem.
Další je v produkci Janise Sidovského, kterou hráváme na nádvoří hradu Karlštejn, který je ale v rekonstrukci, takže tam budeme hrát jenom jedno speciální představení a potom budeme jezdit po českých hradech a zámcích. Tím, že jsme pod širým nebem, tak pevně doufám, že to opravdu všechno proběhne.
Jinak se také těším, že bude svobodnější pohyb, že si to užijeme a těším se i na premiéru filmu Gump, kvůli kterému tady dneska jsme. Myslím si, že je to výjimečný film, příběh a parta lidí kolem, která to celé dala dohromady. Ti pejsci si zaslouží pozornost, a aby lidé o těchto věcech přemýšleli.
Jsme na stavbě útulku Gump. Jaká vy jste pejskařka?
Nevím jaká, ale jsem pejskařka. (smích) To by musel asi promluvit nějaký z pejsků, který se mnou prošel životem. A bylo jich tedy pár. Vyrůstala jsem vlastně téměř pořád se psy. Naši měli boxery, kokršpaněla a já jsem měla třináct let boxera. Parťáka boxera.
Jde to skloubit? Herecká profese a péče o pejska a jeho výcvik?
To je asi individuální, jak má kdo uspořádaný svůj život. Určitě se to nedá všechno hodit do jednoho pytle. Ale myslím si, že by se nad tím měli lidi více zamýšlet. Jestli jim jejich život umožní zkombinovat ho s pejskem a s péčí o něj. Na toto krásně mimo jiné upozorňuje také film Gump.
