Je to náročná role, kdybyste ji měla porovnat s jinými muzikálovými?
Je těžké porovnávat různé role, každá je vždy úplně jiná a náročná v jiném ohledu. Nicméně, při tomto představení se moc nezastavím, když nejsem na jevišti, tak se převlékám nebo mě přečesávají, je to menší maraton, což je ale fajn pro kondici. Hudba je spíše pop-rocková než typicky muzikálová, napsal ji Bryan Adams a řekla bych, že jeho rukopis je znát a mě osobně baví. Pretty Woman jsme nazkoušeli v době, kdy byla divadla zavřená, poté jsme představení „zakonzervovali“ a nastala několikaměsíční pauza, teď jsme s ním konečně šli před lidi. Hrát pro prázdný sál mi přišlo bizarní, měla jsem smíšené pocity zbytečnosti, marnosti, smutku. Je radost vnímat konečně odezvu z hlediště.
Pretty Woman je známý film a dá se očekávat, že lidé s ním budou muzikál porovnávat. Jak to vidíte vy?
Lidé se určitě těší na známý romantický příběh s happy endem, ale věřím a doufám, že nečekají naprostou kopii, že se nechají vtáhnout naším příběhem a nebude důvod urputně porovnávat. Máme v představení samozřejmě některé oblíbené hlášky z filmu nebo některé „ikonické“ detaily, ale není cílem něco nebo někoho kopírovat a každá z nás tří, které roli Vivian alternujeme, vnáší do role i kus sebe.
 |
Inspirovala jste se u Julie Roberts?
Julia a její Vivian je krásná a okouzlující. Svou bezprostředností, šarmem a úsměvem si získá sympatie Edwarda i diváka. Takže úsměv, bezprostřednost, vtip, sympatičnost, v tom jsem se snažila u Julie inspirovat, aby divák fandil, stejně jako fandí, když kouká na film.
Máte ten film ráda?
Ráda se na něj jednou za čas podívám, má pro mě své kouzlo.
Jste vítězka televizní show Tvoje tvář má známý hlas. Jaká přeměna pro vás byla největší výzvou?
Největší výzvou pro mě asi bylo ustát intenzitu práce a příprav. Několik intenzivních týdnů, kdy natočíte jeden večer díl a už cestou domů z natáčení začínáte pracovat na dalším. Každý úkol je specifický a náročný v jiných aspektech, pěvecky, tanečně, interpretačně. Jako náročné vnímám hlavně to, že jsem nebyla kvůli covidové pauze v divadlech příliš v kondici, hůř se mi vše učilo a taky jsem pociťovala tlak, který jsem si ovšem vytvořila sama, že nechci zklamat diváky, kteří mi fandili v první řadě. A jelikož už tento formát není v naší TV žádnou novinkou, obstát u diváka není takovou samozřejmostí. Ale měla jsem velké štěstí na partu kolegů, na celý tým, kromě dřiny jsme si to myslím i moc užili. Nelituju vůbec, že jsem do toho znovu šla, byl to takový můj malý soukromý boj a překonávání se. Že to celé nakonec proběhlo ke spokojenosti diváků, mě posílilo a jsem za to ráda.
Několik let už hrajete v seriálu Ulice roli Veroniky Maléřové. Nespadne člověk při natáčení takového seriálu do rutiny?
Ulici točíme střídavě se dvěma různými štáby a několika režiséry, kteří se taky střídají a mají samozřejmě rozdílný způsob práce, takže k rutině jen tak nedojde. Ale po několika letech, kdy jsme jako Maléřovi měli jednu z hlavních dějových linek, je teď příjemná změna, že mám jen pár natáčecích dnů v měsíci a můžu si dovolit lehce volnější životní tempo a mít prostor na jiné aktivity. Na natáčení Ulice je příjemný a pohodový kolektiv, takže i po těch letech se tam stále ráda vracím.
Budete v Ulici pokračovat?
Zatím pokračuju, teď především jako kamarádka Blanky, kterou hraje Linda Rybová.
Seriálem už prošlo hodně herců z Brna. Nemáte už náhodou v Praze šatnu s nápisem Městské divadlo Brno?
Nemáme, a docela by mě zajímalo, jaké nápisy by se na takové brněnské šatně v pražských ateliérech objevily. (úsměv)
Hrajete i v novém filmu Gump – pes, který naučil lidi žít. Jste vášnivá pejskařka?
Nedávno jsem se díky titulku nějakého rozhovoru dozvěděla, že jsem vášnivá pejskařka, stejně jako se píše, že jsem vášnivá houbařka. Začínám se bát, co napíšou příště. (směje se) Ale psy mám moc ráda a většinu svého života jsem prožila v domácnosti se psem. Jsou to parťáci a myslím, že život s nimi je veselejší.
Jakou roli v Gumpovi hrajete?
Paní Tlustou. Řekla bych, že reprezentuji takovou normální maminku od rodiny, která není primárně žádná „zlobaba“, ale svým lehkovážným přístupem dokáže ublížit. Naše rodinka se ve filmu ocitne krátce, ale i takový krátký okamžik ovlivní život Gumpa. Věřím, že se díky filmu nad tímto tématem pár lidí zamyslí a třeba budou konat zodpovědněji, až se budou rozhodovat, jestli si pořídit psa. Byla to moc krásná práce a celý tým kolem Filipa Rožka, který napsal knihu i scénář o Gumpovi, jsou lidé, kteří to vše dělají především z velké lásky k psům, což je z jejich přístupu cítit.
Čím byste vlastně byla, když ne herečkou?
Vystudovala jsem předškolní a mimoškolní pedagogiku, ale myslím, že toto povolání není má profesní cesta. Učitelé mají můj obdiv, obzvlášť teď. V období první vlny covidu jsme s kamarádkou uskutečnily projekt Pošli kluka na pivo, vrátí se ti s kytkou. Vázaly jsme v jednom brněnském pivním baru kytičky, byla to pro mě relaxace, terapie, radost v tom zvláštním období, bavilo mě to moc, ale jestli bych se do toho vrhla natrvalo, nedokážu teď říct, uvidíme, co život přinese.
Co vás teď na podzim čeká za natáčení, představení, koncerty?
Točíme na Slovensku film Hlavně veľa lásky, který příští rok bude mít premiéru i v českých kinech. Scénář napsala Evita Twardzik Urbaníková. Hrajeme s Ondrou Sokolem takovou ambiciózní a urputnou manželskou dvojici, která se tak trochu plete pod nohy hlavním představitelům. Baví mě to moc a práce s Ondřejem je pro mě velká radost zastřešená ohromnou péčí ze strany báječné filmové produkce. Film by měl mít pokračování ve formě TV minisérie, kde naše postavy dostanou větší prostor, vše se teď píše, tak jsem zvědavá, co nás čeká. Jinak pokračuji v natáčení Ulice, hraju představení v Městském divadle Brno a doháníme covidem odložené koncerty a akce s brněnským big bandem New Time Orchestra i šansonové večery Petr Hapka a jeho potměšilí hosté.
A kdy vás uvidí diváci přímo v Brně?
Do Městského divadla můžu pozvat tedy na čerstvě odpremiérovanou Pretty Woman, na kterou máme samé krásné ohlasy, což mě moc těší. Taky zvu na můj oblíbený Monty Python’s Spamalot, představení Donaha nebo Vrabčák a Anděl. Taky se budu podílet na listopadovém křtu knihy kamaráda, Brňáka Pavla Tomeše, kniha se jmenuje Až na ten konec dobrý…
