„Hledáme pečovatelku pro manželovu babičku. Většinu dne tráví u televize nebo počítače, sama se nají, jen potřebuje společnost, dohled a pomoc s hygienou a oblékáním.“ Tak zní jeden z mnoha inzerátů lidí, kteří hledají péči pro svého starého rodiče či prarodiče. Populace sice stárne, ale služby, díky nimž by lidé mohli být i ve vysokém věku soběstační a žít doma, chybějí.
I proto byla v Brně Péče o seniory na webu Hlídačky. cz spuštěna. Služba funguje na principu sociální sítě, která propojuje hlídačky a ty, kdo potřebují pomoc.
Během pár kliků vidí člověk fotku, zkušenosti i hodinovou mzdu hlídačky a může rovnou zarezervovat termín. Prověřené hlídačky seniorům nakoupí, uklidí, vyvenčí jim psa a uvaří oběd. Ale mohou si s nimi také popovídat nebo zahrát společenské hry. Některé z nich jsou schopné postarat se i o lidi s alzheimerem, parkinsonem nebo s demencí.
Momentálně své služby nabízí zhruba dvě desítky žen, a to v cenách od 60 do 150 korun za hodinu. Hlídačem se mohou stát i muži, zatím ale v nabídce žádní nejsou.
Služba není jen pro důchodce, kteří nechtějí do domova
Například Barbora Kursová už vybírá hlídačku pro babičku. Pendluje mezi Brnem, Prahou a Vsetínem a babičku nechce dát do domova ani hospicu. Státní pečovatelky jí nevyhovují – střídají se a hlavně se na ně čeká půl roku.
„Chci svoji babičku nechat v prostředí, na které je zvyklá, v jejím bytě. Takhle dostane tytéž služby, ale nebude muset být mezi dalšími lidmi, což někdy bývá v zařízeních pro seniory dost demotivující. Hlídačky mi přijdou jako super projekt i proto, že chodí stále stejný člověk, senior totiž potřebuje navázat bližší vztah,“ míní.
Jednou z brněnských hlídaček je Lenka Fojtíková, vystudovaná zdravotní sestra. „Vždycky jsem se chodila starat o seniory i své prarodiče. Tahle práce mě naplňuje, člověk ji nesmí dělat jen proto, že si vydělá, a proto ani není pro každého,“ vysvětluje.
Tento způsob přivýdělku zvolila i Adriana Tomascinová, studentka medicíny a budoucí praktická lékařka nebo anestezioložka. „Jako studentku, která bere brigády, mě nezajímají věci, které mě nikam neposunou. Být hlídačkou je dobrá zkušenost a navíc budu v kontaktu s lidmi,“ libuje si.
Zakladatel služby Petr Šigut vysvětluje, že Péči o seniory není jen pro rodiny, kde babička nebo dědeček nechtějí do domova. Pomůže třeba i mladé rodině, která má starší příbuzné daleko.
„Místo toho, aby jeli hodinu tam a zpátky zkontrolovat babičku, najdou si hlídačku, která to udělá. Navíc budou mít jistotu, že je babička v pořádku a někdo si s ní přes týden popovídá. Nebo naopak, někdo se stará o svoji nemocnou maminku nonstop a potřebuje si něco zařídit – i tady nová služba pomůže,“ říká Šigut.
„Občas se záskok hodí“
I zakladatel služby byl v podobné situaci. „Když byla moje babička nemocná, bylo nutné za ní dojíždět třikrát týdně na hodinu a půl, abychom zkontrolovali, jestli je v pořádku, a pomohli jí s přípravou jídla. Kdybychom měli možnost najít někoho z města, kde bydlí, kdo by nás u babičky občas zastoupil, všem by to hodně pomohlo,“ dodává.
Podle Českého statistického úřadu ke konci roku 2016 žilo v Jihomoravském kraji více než 224 tisíc lidí ve věku 65 let a více. A předpokládá se, že tohle číslo stále poroste.
Řada starších lidí odchází do domovů pro seniory předčasně, jen kvůli nedostatku podpůrných služeb. Logické by mělo být, že se postarají děti. Ale tam je skrytý další háček – prodlužuje se věk odchodu do důchodu.
Takže zatímco dříve se ženy mohly o své rodiče postarat většinou již před šedesátkou, když se dostaly do důchodu, dnes chodí do práce třeba do pětašedesáti.
„Dříve odejít nemohou, protože by samy měly problém s důchodem. Takže musí nejprve platit nějakou pečovatelskou službu, později, při zhoršení stavu, už nezbývá nic jiného než pobytové zařízení,“ vysvětluje Věra Breiová, mluvčí sítě domovů pro seniory SeneCura, která má pobočku i v Šanově na Znojemsku.
Odborníci se přitom shodují, že individuální přístup dělá divy. „Starším lidem chybí možnost si popovídat, sdílet svoje radosti a starosti. Touží po užším spojení s dětmi a vnoučaty, ale jsou rádi, když si mohou promluvit s kýmkoli mladším. Nabíjí je to a posouvá dále. Obecně platí, že sociální kontakt prospívá zdravotnímu stavu a podporuje dobrý výsledek léčby,“ říká brněnský praktický lékař pro dospělé Vladimír Marek.
Stejný názor zastává i pražský lékař Norbert Král. „Velká část pacientů skrývá svoji touhu po společenském styku za zdravotní problémy. Mám pacientku, která špatně slyší. Syna má v Německu, cítí se zcela izolovaná od okolí a trpí tím. Cokoli, co by těmto lidem pomohlo vyjít z izolace, velmi vítám. Otázkou bude, zda příbuzní seniorů do pomoci svým bližním zainvestují,“ uzavřel.
