Letošní Dakar je náročný nejen co se týká tratí, ale i obrovské konkurence. Startovní pole se dělí na ty, co se přišli poprat o nejvyšší příčky a na ty, kteří přišli Dakar dojet. Český jezdec Milan Engel z týmu MRG patří k té první skupině. Do úvodních etap odstartoval rozvážně, ale téměř s každou etapou se zlepšoval a vše nasvědčovalo tomu, že by měl být schopen atakovat vysněnou dvacítku nejlepších.
Milan Engel na Rally Dakar
V jedenácté etapě jsme na 107. kilometru viděli skvěle jedoucího Milana, jak dotahuje jezdce před sebou. Při přesunu do bivaku ovšem jako blesk z čistého nebe přišla zpráva, že jezdec nepokračuje dál. Milan Engel utrpěl těžký pád, po kterém měl velké bolesti zad a bylo podezření na zlomeninu ruky.
Jezdce transportovali vrtulníkem do nemocnice v San Juan. Tam zjistili, že k žádným vážnějším zraněním nedošlo
„I když mě odstoupení netěší, hodnotím kladně Milanovo letošní učinkování. Myslím, že Milan jako závodník dospěl a předváděl letos skvělý výkon. Vidím v tom zúročení společné práce v několika posledních letech, a především potenciál do budoucna. Z mého pohledu je lepší odstoupit z dvacátého místa, něž dojet v polovině startovního pole.,“ komentuje manažer týmu MRG Ervín Krajčovič:
S Milanem Engelem jsme probírali vše kolem závodu, ve kterém už bohužel nepokračuje.
Co se vlastně stalo?
Seběhlo se to strašně rychle, ale pamatuji si všechno. Jel jsem po kamenité cestě v táhlé zatáčce a v plné rychlosti jsem něco nabral zadním kolem. To mě katapultovalo přes řídítka, která se mi navíc zavřela. Dopadl jsem před stroj, a klouzal po zemi. Motorka mě trefila do zad a katapultovala mě znovu do vzduchu. Nemohl jsem se pořádně hýbat, ale zjistil jsem, že mám cit v rukou i v nohou.
Když mě nakládali do vrtulníku, měl jsem hrozné bolesti. Zdravotníci mě ihned napíchli na kapačky, které mi trochu pomohly. Teď už se cítím lépe. V nemocnici jsem prošel vyšetřením, které vyloučilo vážnější zranění. Cítím se, jako by mě přejel parní válec, ale jsem šťastný, že jsem v pořádku. Vzhledem k závažnosti nehody jsem měl obrovské štěstí, jak jsem z toho vyvázl.
Jak se vám povedlo zavolat pomoc?
Ležel jsem na zemi asi deset metrů daleko od motorky, ale nebyl jsem schopný pohnout se a doplazit se k ní. Asi po 4 minutách u mne zastavil jezdec s číslem 128 Maikel Smits. Přivolal mi pomoc a počkal se mnou na vrtulník, který dorazil během dvou až tří minut. Tímto bych mu rád poděkoval.
Jak dopadl stroj?
Nevím, ležel jsem a viděl jsem jen na přední kolo, z kterého byla osmička a bylo úplně zničené. Víc jsem neviděl.
Jak hodnotíte své dosavadní působení na letošním Dakaru?
Až do pádu jsem byl spokojený. Držel jsem se jezdců, s kterými jsem dřív nedokázal držet krok a stále jsem zrychloval! Na motocyklu jsem se cítil dobře. Mrzí mě pád, mohl bych jet sice na dojetí a přivézt domů 40. až 50. místo, ale to nebyl náš plán. Jel jsem na výsledek, a to s sebou přináší trochu rizika. Potřebné štěstí mi bohužel v důležité chvíli chybělo.
Povedl se organizátorům letošní ročník?
Byl to nejtěžší Dakar, co jsem zatím zažil. Hodně jsem se na něj připravoval, ale sebral mi moc sil. Tratě se mi líbily, a i navigaci byla přehledná. Na organizaci ani na trať si nemůžu stěžovat.
Co působilo na letošních tratích největší problémy?
Řekl bych, že asi hluboký písek, který je možné natrénovat jen na pár místech na světě.
Jaké pasáže vám naopak nejvíc seděly?
Nejlépe jsem se cítil na rychlých pistách.
Jak jste zvládal vysoké nadmořské výšky?
Jako každý rok jsem se toho obával, ale nedělalo mi to žádné problémy. Když jsem jel vysoké tempo, logicky jsem se zadýchával, ale to je naprosto normální.
Jak probíhala spolupráce stájovým kolegou Jacopem Ceruttim?
Se Jacopem se mi spolupracuje výborně. Navzájem jsme se táhli a spolupracovali. Šlo o zdravou rivalitu a vzájemně jsme se posouvali dál do předu.
Co bude dál? Zůstáváte s týmem nebo ihned cestujete zpátky domů?
Jsem rád, že jsem z nemocnice zpět u týmu. I když už nejedu, rád bych podpořil tým a zůstal s ním až do konce závodu.
