Alfu Romeo 156 vytěsnil ze své mysli. „To je historie, zapomeňte na ni,“ řekl mi kdysi, když se zrovna rozplýval nad novým Volkswagenem Polo, který je také z jeho skicáku.
„Když jsem v Alfě Romeo řekl, že odcházím, chtěli za každou cenu 156 změnit, aby se mnou nebyla spojovaná. A tak vznikl facelift od Giugiara. Už jsem si to s ním dávno vysvětlil,“ vyprávěl. V hlase neměl hořkost, ale bylo cítit, že Alfa je pro něj uzavřená kapitola, navždycky. Exkluzivní rozhovor s Walterem de Silvou pro iDNES.cz ČTĚTE ZDE.
Alfa Romeo 156
A Giugiara si k sobě přetáhl pod křídla Volkswagenu i s veleslavným studiem Italdesign. Dvojice, která je symbolem italské designérské školy (de Silva říká s neochvějnou jistotou, že Italové jsou stále v autodesignu nejlepší), se tak sešla v útrobách německého molochu.
Během jediného roku se věci v autoprůmyslu zašmodrchaly tak, že to vydá na detektivku. A titulní roli v tom hraje Volkswagen (o kauze dieselgate čtěte tady). O umělce s tužkou, skicáky a skicovacími tablety by pohledem z venčí mělo jít až v poslední řadě.
Ale všechno je jinak. Giugiaro, ten velikán automobilového designu odešel ze svého studia Italdesign a z celého koncernu vlastně ze dne na den na začátku letošního července (čtěte zde). Ve svých 77 letech má na odpočinek nárok. Spekuluje se ale, že úplně dobrovolný odchod ze scény to nebyl. Giugiaro už taky prý spřádá plány na založení nového studia. A nejnovější drb z dobře informovaných kruhů říká, že chce oživit padlou značku Bertone.
To o deset let mladší de Silva by měl mít možná ještě spoustu plodných let před sebou. S listopadem ale přišla nečekaná zpráva: Walter de Silva s koncem listopadu končí na pozici šéfdesignéra skupiny Volkswagen a jde na odpočinek. Zůstat má v roli externího poradce koncernu. Ten energií sršící Ital má ovšem do penzisty daleko. Za pár měsíců v únoru oslaví pětašedesátiny, auta začal malovat jako jedenadvacetiletý u Fiatu v roce 1972.
Walter de Silva vytvořil křeslo Luft pro společnost Poltrona Frau.
Pravda, úloha šéfdesignéra je už dnes hlavně manažerská, zrovna de Silva si ale na tom, že se na tvoření designu stále osobně podílí, zakládá. Možná se mu zajídalo neustálé cestování a nekonečné prezentovaní a prosazování novinek. Vždyť vzhledem k tomu, že byl odpovědný za design celého koncernu, to při množství značek, regionálních modelů, faceliftů a dalších verzí vydá střízlivým odhadem v průměru na jednu novinku denně.
Éterem už letí spekulace, že de Silva je další obětí kauzy dieselgate. Emisní průšvih bude stát koncern Volkswagen obrovské peníze, bude tedy třeba šetřit (prý se zrušením jeho místa a úsporám v týmu ušetří sto milionů eur). Navíc se chystá decentralizace celé skupiny, takže by de Silva z pozice velitele všech designérů koncernu ztratil přímý dohled a vliv. De Silva také přišel o všechny spojence ve vedení firmy, Martina Winterkorna (bývalého předsedu představenstva) i Ferdinanda Piëcha (ex-šéfa dozorčí rady). A tak je pravděpodobné, že stejně jako před šestnácti lety práskl dveřmi u Paola Cantarelly, šéfa Alfy Romeo, se kterým se neshodl nad směřováním značky (Centro Stile v Arese vedl deset let), tak se i tentokrát rozhodl k ráznému kroku.
Rázný vyznavač střídmosti
„Se všemi těmi liniemi bych mohl navrhnout aspoň čtyři auta,“ kousavě okomentoval kdysi překombinovaný zdobný design novinky konkurence. Ta věta ho dokonale popisuje. Je to šarmantní elegán, který se nebojí mluvit přímo a zároveň vyznavač čistých jednoduchých tvarů (i když zrovna styl, který před patnácti lety vymyslel jako šéfdesignér Seatu, byl rozevlátě bachratý, představil ho na konceptu Tango).
Seat Tango
Audi Nuvolari Quattro
De Silva má hlavně výjimečný talent namalovat auto, které nezestárne. Jeho slavné alfy jsou dobrý příklad, vždyť z nich značka čerpá inspiraci dodnes. Ještě lepší je ale právě to Audi A5, které ve výrobě už dost přesluhuje a stejně nezestárlo; taky se ale říká, že právě kvůli de Silvovi se uvedení modelu opozdilo, stále prý nebyl spokojený a do posledních chvil ladil konečnou podobu.
De Silva taky vymyslel novodobý erb Ingolstadtské značky. Nepřehlédnutelnou obří masku chladiče nazvanou Single Frame inspirovanou meziválečnými závodními speciály Auto Union představil na přízračném konceptu Nuvolari v roce 2003. Jen tak mimochodem, historizující citací je i ta Alfa 156, odkazuje na giuliettu z roku 1955.
Nikdy to ale není retro design, právě v tom je velikost těch nejlepších designérů: citovat historii tak, aby to bylo aktuální, moderní. Jen dvakrát se de Silva rozhodl opisovat z historie a troufl si rovnou na ikony: Gandiniho Lamborghini Miura interpretoval téměř doslova v roce 2006 jako koncept (pro upřesnění se sluší dodat, že základní linky miury jsou ale dílem Giugiara - dokazuje to tahle fotka), podruhé dostal za úkol namalovat novodobého brouka. Zavděčit se s v roce 2011 s broukem šílenému vnukovi tvůrce toho prvního (tehdejší vládce koncernu VW Ferdinand Piëch je vnukem Ferdinanda Porscheho, tvůrce brouka) byl husarský kousek.
Jeho dílem jsou ale i další modely. U Audi je to mamutí Q7, milované a nenáviděné SUV, jehož pohled a postoj je pro mnohé zhmotněním automobilové arogance. Dát autu jasný nezaměnitelný výraz a lidskou emoci dokáže jen génius velikosti toho drobného Itala.
Střídmost a čiročirou účelnost zas dokonale ctí Volkswagen UP!, o kterém se říká, že ho de Silva načrtl v letadle při letu ze Spojených států. Vedle seděl Martin Winterkorn, dnes už bývalý šéf Volkswagenu, který přemítal nad možnostmi výroby městského trpaslíka.
A ještě jedna spekulace na závěr: pokud se Volkswagen rozhodne pozici šéfdesignéra koncernu nezrušit, bude se hledat náhrada. Bude-li hledat mezi designéry svých značek, napadá vás někdo lepší než Jozef Kabaň? Střídmý, přesný styl v duchu de Silvy dotáhl v roli šéfdesignéra Škody k dokonalosti. Šarm a vize mu rozhodně nechybí. A pomník už si postavil taky: symbol celého německého koncernu nového tisíciletí - Bugatti Veyron.
