„Každého, kdo k nám přijde, nadchne vůně dřeva. Já už ji tolik nevnímám, jen když se vrátím po delší době ze závodů, nebo ze soustředění,“ říká úvodem úspěšný mladý sportovec, který má zatím na kontě dvanáct zlatých medailí (včetně olympijské) a třináct zlomených pádel. Sedmým rokem je také ambasadorem pojišťovny Uniqa, kde navázal na práci Štěpánky Hilgertové, další legendy českého vodního slalomu.
Tradiční srub posouvá k modernějšímu stylu výrazná barva fasády. Střecha z betonové krytiny.
Do voňavé stavby na kraji města s nejdelším úředním názvem Brandýs nad Labem–Stará Boleslav se čtyřčlenná rodina přestěhovala nedávno. Když manželé hledali místo pro nové bydlení, soustředili se na okolí hlavního města. Nakonec je oslovila prvorepubliková lesní vilová čtvrť, v níž dodnes zůstala poklidná atmosféra. Na zasíťované parcele stál nepřehlédnutelný modrý dům. Nedokončený a na prodej.
„Kromě zajímavé lokality pár kilometrů za Prahou jsme objevili první dům, který zaujal nás oba. Tereza má totiž ráda starší domy s duší, mně se naopak líbí moderní architektura. Spojili jsme oboje, srub je klasikou nepodléhající trendům, čímž je vlastně moderní,“ komentuje Jiří.
Mezi mluvící kulatinou
Na zlaté medaile je Jiří Prskavec zvyklý, snad tento „trend“ udrží i na OH v Paříži.
Srub pod vzrostlými stromy měl po dokončení fungovat jako referenční stavba firmy Finny, výhradního dovozce domů Honka. Sruby se ve Finsku stavějí podle českého projektu, ale z tamních dřevin. Po nějaké době se v rozmontovaném stavu posílají zpátky do Čech.
„Pár let opuštěná hrubá stavba by v případě zděného domu mohla být problém. Pro nás to bylo spíš k užitku. Masivní klády alespoň vyzrály. Nicméně dřevo pracuje dál a vznikají i centimetrové rozdíly. Zvykli jsme si, že pořád něco praská, už to nevnímáme,“ připomíná Jiří.
Část horního podlaží tvoří otevřená galerie se vstupy do pokojů, je tu i knihovna.
Na otázku, zda bylo složitější budovat dům než vyhrát závod, odpovídá: „Bavilo mě to, připravil jsem technické věci, komunikoval s firmami. Kredit za zařízení zejména horní části dávám manželce. Podle letokruhů je znát, že dřevo na dům rostlo pomalu. Potřebuju-li vrtat, trochu to vadí. Dřevo s tak hustou strukturou je tvrdé. Nepouštím se však do něčeho složitějšího, co bych měl doma pořád na očích. Rád pracuju manuálně, kopal jsem výkopy pro nádrže na dešťovou vodu. S řadou řešení nám pomáhal můj strýc, je stavař a se dřevem to umí.“
Interiér nadvakrát
„Zařizovali jsme na etapy. Když jsme dům kupovali, s penězi to bylo na hraně. Izolační vatou jsme utěsnili strop, konstrukci uzavřeli a bydleli v přízemí. Do patra jsme se přesunuli až letos na jaře. Druhou fázi jsme zvládli finančně lépe, proto hořejšek líp vystihuje naše představy,“ vysvětluje Jiří.
Osvětlení v domě je „chytré“ s možností regulace, vše je připravené i na napojení na audio video. Oproti klasické stavbě nelze ve srubu rozvody táhnout stěnou, jen stropem či podlahou.
Většinu zařízení manželé vybírali sami. „Manželka ladí interiér do detailu, teď ji nadchly kulaté ručně šité polštáře české značky Boliou připomínající bonbony Raffaello. Atypický jídelní stůl nám vyrobil kamarád z Rottdesign. Přál jsem si rozkládací model, ale napsal mi, že má jednu desku v celku. Jsem rád, že mě přesvědčil, nejen kvůli krásnému kusu dřeva, výhodou je povrch, který se dá brousit.“
Kuchyňská linka s ostrůvkem a dvířky
s patinou je dílem truhlářů, na podlaze
velkoformátová dlažba.
Kuchyň do tvaru písmene U vyrobili místní truhláři. Tereza zadala vnitřní vybavení i patinovaná dvířka (inspiraci našla na dovolené v Itálii).
Jiří s úsměvem říká, že k designu se nevyjadřoval, prosadil si jen americkou lednici kvůli výrobníku ledu. Manželé se shodli na pracovním ostrůvku, k němuž bylo nutné zavést elektřinu podlahou.
„Digestoř jsme ladili podle naší výšky. Jsme malí, takže vyšší členové rodiny a návštěvy se o ni pokaždé bouchnou,“ komentují.
Reprezentant Bořek Dočkal: skvělý fotbalista s citem pro góly i bydlení |
Co Čech, to vodák…
Protože tu nebyla přípojka plynu, majitelé pořídili tepelné čerpadlo a podlahové vytápění. Do systému přidávají energii solární panely osazené na plotě. „Aspoň nemusím opravovat plot,“ říká s úsměvem k atypickému umístění Jiří.
A pokračuje: „Krbová kamna jsou zatím čistě designovou záležitostí. Pokud bychom si chtěli jimi jen přitopit, musím vyladit čidla vytápění. V domě je příjemně, nepráší se, což jako astmatik oceňuji. Určitou nevýhodou je suchý vzduch. Srub nemá parozábranu, neudrží vlhkost. Až děti povyrostou, plánujeme víc pokojových květin, nahoře máme zvlhčovače.“
Dům má užitnou plochu 280 m2, v patře dětský pokoj, ložnici rodičů, koupelnu, šatnu, do přízemí se vešly koupelna, sklad, obytná místnost s kuchyní, pracovna.
Pokoj pro dva malé syny navrhla interiérová designérka, světlo proudí i oknem z galerie.
„Dispozici jsme ladili sami, jen návrh dětského pokoje jsme svěřili interiérové designérce Kateřině Kurzendorfer. Vymyslela praktické uspořádání i prosvětlení světlem z obytné místnosti. V nejvyšším místě připravuji posilovnu. Mám pádlovací stroj, přes zimu mi nesmějí z rukou zmizet mozoly,“ konstatuje Jiří.
Vyrostl ve vodácké rodině: otec úspěšný vodní slalomář, maminka se po skončení kariéry stala fyzioterapeutkou. Tereza sice pochází z vodácké rodiny, ale sportu se nevěnovala. Hraje na piano, miluje kávu a vše okolo ní, vytváří autorské kolekce hrnečků.
Jiří Prskavec Jiří Prskavec Vodní slalomář, závodil na kajaku, nedávno přidal kánoi. Držitel řady medailí včetně zlaté z letních OH v Tokiu 2020. Jiří Prskavec (30) Vodní slalomář, závodil na kajaku, nedávno přidal kánoi. Držitel řady medailí včetně zlaté z letních OH v Tokiu 2020. ● Ambasador pojišťovny Uniqa. |
