Na frontě ho zastihlo i páteční oznámení Mezinárodního olympijského výboru, že ruským a běloruským sportovcům umožní startovat pod neutrální vlajkou na hrách v Paříži v příštím roce.
V tenise pro zástupce agresorských zemí toto pravidlo platí už od začátku války: Daniil Medveděv, Andrej Rubljov, Aryna Sabalenková a další mohou hrát prakticky bez omezení, jen u svého jména nemají státní příslušnost.
Jiný bývalý ukrajinský tenista, Sergej Stachovskij, jenž taktéž nasazuje život při obraně vlasti, v reakci na verdikt sdílel na sociální síti X příspěvek ukrajinského ministra zahraničí Dmytra Kuleby, který píše mimo jiné: „MOV v podstatě dal Rusku zelenou ke zbraním na olympijských hrách.“
Stachovskij k tomu připsal: „Nemám moc co dodat, snad jen to, že ruský sport ZABÍJÍ.“
V cestě do Paříže 2024 ale stojí ruským a běloruským tenistům výrazná překážka. Mezinárodní tenisová federace za jednu z podmínek účasti pod pěti kruhy stanovuje start v týmových soutěžích. A Rusko i Bělorusko v Davis Cupu a BJK Cupu od doby, kdy spustily válečné hrůzy na Ukrajině, účinkovat nesmí.
Jejich tenisté tak budou muset žádat ITF o výjimku a v tuto chvíli lze jen těžko předvídat, jak se federace ke kontroverznímu tématu postaví.
KOMENTÁŘ: Skandální. Kriminální čin. Bach vyhrál, legitimizuje ruskou agresi |
Jen pro ilustraci spletitosti a náročnosti této regule: uvolnění z pravidel bude ITF nejspíš řešit rovněž u Španělů Carlose Alcaraze a Rafaela Nadala, kteří taktéž nestihli splnit „olympijský“ požadavek o zapojení do alespoň jednoho reprezentačního klání v roce 2023 či 2024.
Ale zpět k ruským a běloruským tenistům, u kterých je situace přece jen o dost složitější. Musí totiž vyhovět i dalšímu kritériu MOV – neutrální sportovci pro Paříž nesmí podporovat válku a náležet k armádním nebo vládním klubům.
Souhlasíte s rozhodnutím MOV umožnit start Rusů a Bělorusů na OH se statutem neutrálních sportovců?
Teď už si jistě všichni dají pozor a budou navenek vystupovat jako nezávislí, ale třeba 19. hráčka světového žebříčku Veronika Kuděrmětovová letos jako svého sponzora skrz logo na dresu prezentovala vládní ropnou společnost Tatněfť.
A Češka Markéta Vondroušová, která ji porazila ve druhém kole Wimbledonu, si po zápase ulevila: „Hrála jsem s ní loni v Indian Wells zrovna když začala válka. A bylo to maso. Přišlo mi, že je strašně přehecovaná. Bila se do prsou, chovala se strašně. Úplné šílenství. Mám na ni od té doby docela velkou pifku.“
Jiná Ruska Anastasija Potapovová, které v globálním pořadí patří 28. příčka, zase v březnu před zápasem pózovala v tričku fotbalového Spartaku Moskva, za což ji WTA oficiálně napomenula.
Běloruska Aryna Sabalenková během Roland Garros čelila dotazům ukrajinské novinářky, zda podporuje režim prezidenta Alexandra Lukašenka, až po několika dnech a pauze od tiskových konferencí ze sebe vysoukala: „Momentálně ne.“
Na zářijovém ekonomickém fóru ve Vladivostoku přítomní včetně ruského prezidenta Vladimira Putina potleskem gratulovali Medveděvovi k postupu do finále US Open.
Tenisové asociace ATP a WTA za benevolenci, že Rusům a Bělorusům dovolují soutěžit, sklízejí nelibost. Napětí se stupňuje i proto, že Ukrajinky soupeřkám z těchto zemí většinou nepodávají ruku.
Na příkladě tenisu je vidět, že „neutralita“ sportovců neexistuje, neboť ruský režim se úspěchy stejně chlubí. V první patnáctce mužského žebříčku figurují tři Rusové, byť sedmý Rubljov se k válce staví odmítavě. I světová osmnáctka Darja Kasatkinová se od Putinovy vlády distancuje a netají se kritickými postoji i homosexuální orientací, která je v Rusku často odsuzována.
Na minulých hrách v Tokiu slavil ruský tenis tři medaile: Karen Chačanov stříbrnou ve dvouhře a Rubljov s Anastasijí Pavljučenkovovou ve finále mixu porazili Aslana Karaceva a Jelenu Vesninovou.
V Paříži by jistě opět patřili ke kandidátům na stupně vítězů, stejně jako Běloruska Sabalenková.
V kontrastu s tím mnoho ukrajinských sportovců včetně Dolgopolova a Stachovského trpí pod ruskou palbou. „Ani nevím, kdy jsem naposled viděl tenisový zápas. Přijde mi to jako jiný život,“ líčí Dolgopolov.