Když Tereza před dvěma lety poprvé zavítala na maledivský ostrov Ukulas (Ukulhas), nenapadlo ji, že se z přátelského ostrova s pouhými dvěma ulicemi, pár uličkami, jedním hotelem a malými obchůdky a restauracemi stane její nový domov.
Nádherné běloskvoucí pláže, táhnoucí se kolem celého ostrova, jsou populárním výchozím bodem pro potápěče: ostrov objímá korálový útes a nabízí se tak jedinečná možnost si každé ráno zašnorchlovat s želvami, žraloky, rybami, rejnoky a delfíny.
Po seznámení se s majitelem místní školy potápění se Tereza rozhodla, že ranní běhání v parku vymění za každodenní plavání v moři. S prodlouženými a čím dál častějšími pobyty na ostrově se však mladé podnikatelce začalo zajídat neosobní bydlení v hotelu stejně jako vysoké účty za bydlení a rozhodla se raději investovat do vlastního.
„Sotva jsem se začala poohlížet po nějakém vlastním bydlení, přišel jeden ze známých ostrovanů s nabídkou na odkoupení stavební parcely, které byla dokonce k mání i se schváleným projektem. Protože volných pozemků i nemovitostí je na malinkém ostrově minimum, neváhala jsem a nabídku okamžitě přijala,“ vzpomíná Tereza na začátek loňského roku, kdy si pořídila ladem ležící kus půdy o rozloze devadesát metrů čtverečních a pustila se do stavebního dobrodružství.
Dům samotný pak za pomoci partnera, řemeslníků z ostrova i dělníků z Indie stavěla necelých deset měsíců. „Občas nám udělaly čáru přes rozpočet dodávky materiálu, když kvůli monzunu nedorazila přepravní loď,“ popisuje hlavní úskalí stavby na ostrově, které pevninští stavebníci nikdy neokusí.
Dopravní trajekt na ostrov pendluje z hlavního města Malé dvakrát týdně a zajišťuje veškeré rozměrné dodávky. Jinak je původně ryze rybářský ostrov příjemně ospalou oázou, kde se potkávají místní s turisty, a v ničem se nepodobá krásným, ale sterilním maledivským ostrovům, na kterých kromě hotelového rezortu běžný život nenajdete.
Pohádkově překrásné pláže jsou na celém souostroví, na ostrově s místními obyvateli však zároveň podpoříte místní ekonomiku. Tamní podniky patří skutečně Maledivanům, na rozdíl od obřích rezortů, za kterými stojí kapitál cizinců a velkých hotelových řetězců.
Celý ostrov Ukulas lze pěšky přejít za patnáct minut. Místní se přesto po celém ostrově přepravují na motorkách, auta jsou na ostrově jen tři. Nenajdete zde žádná nákupní centra, jen malé krámky, kavárny a restaurace jak pro místní, tak pro turisty.
„Ukulas je jako malá vesnice, kde je ale úplně všechno, co ke každodennímu životu potřebujete. Nechybí ani škola, školka nebo zdravotní středisko. Žije zde asi šest set lidí a kromě turismu se živí zejména rybařením a exportem ryb. Můj partner se narodil přímo na ostrově a provozuje místní školu potápění,“ říká Tereza.
Češi koupili na Kanárech ruinu z videa. Teď mají fantastický druhý domov |
Právě partnerství s Maledivanem bylo i bránou k pořízení nemovitosti – cizinec sám se ze zákona nesmí stát majitelem půdy na ostrově. Papírování proběhlo díky tomu, že pořídili parcelu s již vypracovaným a schváleným projektem, překvapivě snadno a vše byli novopečení majitelé schopni vyřídit přímo na úřadě na ostrově.
Jako větší oříšek se ukázalo financování. Tereza zvládla svůj podíl zajistit z vlastních zdrojů, problémem byla komunikace mezi bankami. „Maledivské banky kladou totiž extrémní důraz na prověřovaní zdrojů, aby zabránily nelegálnímu obchodu. Stalo se tak, že nám platbu drželi i měsíc či ji rovnou vrátili, takže jsme vždy museli mít rezervu na vyplacení pracovníků a zdrželo nám to nákupy některých materiálů,“ vysvětluje Tereza.
Celý nový dům se dvěma ložnicemi, dvěma koupelnami, obývacím pokojem, kuchyní, jídelnou a zahrádkou přitom pořídila za částku, za kterou by v Praze nekoupila v novostavbě ani garáž.
Kde se jiní opalují, Tereza škrábala omítku
Žádná trpká daň za bydlení na Maledivách asi neexistuje, Terezu jen baví úsměvné situace, kdy cestuje na ostrovy a v kufrech si místo plavek vozí z Česka oblíbené povlečení nebo potřeby do domácnosti a ve chvílích, kdy se turisté opalují na pláži, dláždí s partnerem terasu nebo malují.
Naopak si pochvaluje životní styl, který jí ostrov dopřává. „Časový posun je v zimě čtyři a v létě jen tři hodiny. Rána tak trávím s kávou na pláži, potápím se a užívám si klidu, abych pak dokonale naladěná sedla s obědem k počítači a připojila se na první schůzky, které probíhají od devíti v pražských kancelářích.“
„Jé, mami, tady to vypadá jako na Santorini.“ I tuhle větu jednou zaslechla Tereza od kolemjdoucích českých turistů. Pravdou je, že její dům vybočuje svou bílou fasádou a modrými okny z řady. „Tradiční domy si místní stavěli z korálů,“ popisuje Tereza, „ale to už je samozřejmě minulost, ostrované si naopak dávají záležet, aby své korálové útesy chránili.“ Dnešní domy jsou klasické zděné stavby, není ani třeba se stresovat přehnaně hutnou konstrukcí, protože jak Tereza glosuje, před případným tsunami by ani sebepevnější stavba na ostrově neobstála.
Na kvalitu provedení prací dohlížel partner Terezy. „Záleželo nám zejména na kvalitě materiálů. Nechtěla jsem žádné napodobeniny, jaké se hojně v novostavbách na ostrově používají, ale opravdové kvalitní dřevo, v koupelně žádné laciné kachle. Dbala jsem na to, aby šlo všechno snadno a rychle udržovat čisté – písek je na ostrově všude, proto jsou všechny plochy jednoduše omyvatelné. Omyvatelnost je klíčová vlastnost mnoha věcí na ostrovech – voděodolné jsou například i maledivské bankovky. Vyvarovala jsem se skříní. Ty nemám ráda, hromadí se v nich jen nepořádek. V celém domě je jedna jediná zamykací skříň a pak samozřejmě užitkové skříňky pod linkou. Víc ale není potřeba,“ říká Tereza, která v Praze bydlí jen v nájmu, kde se jí také daří nekumulovat věci.
Češka si postavila vilu v Chorvatsku. Skvělé rozhodnutí jí změnilo život |
Zatímco podoba domu byla projektem celkem pevně daná, využít své nápady a přání mohla mladá majitelka ve vybavení a zařízení domu. Část nové domácnosti si Tereza přivezla z Čech, elektroniku a nábytek nakoupila na sousedním ostrově v hlavním městě Malé.
Nábytek také hojně vyráběl sám pán domu. S Terezou vybrali kvalitní dřevo. Mají tak jistotu, že nábytek vydrží déle krásný a zachovalý oproti masové produkci z řetězců. „Pár kousků jsem pořídila také z bazaru ze zrušeného hotelu,“ popisuje Tereza další netradiční cestu, jak si ostrované vybavují své domovy.
„Po covidu mnohé hotely zkrachovaly, jiné se naopak rozhodly pro přestavby a rekonstrukce – snadno tak šlo získat pěkné designové kousky a nábytek za hubičku.“ Sami si vyrobili i zahradní nábytek z palet – odolá tak prudkému slunci, dešti i písku. Využití starých palet na nábytek bylo pro Tereziny maledivské kamarády úplnou novinkou. „Když jsem jim ukazovala, že paletami je v Praze a po celých Čechách vybavená kdejaká hipsterská kavárna, nevěřili vlastním očím,“ směje se.
Jak bydlí Češi v zahraničíPošlete do seriálu Jak bydlí Češi v zahraničí fotografie (video) a příběh i zkušenosti s bydlením v cizině. Popište nemovitost, okolí, čtvrť i zajímavosti a odlišnosti od bydlení v České republice, různé možnosti a ceny bydlení v dané zemi atd. Ze zaslaných příspěvků vybere redakce Bydlení iDNES.cz nejzajímavější příběhy s kvalitními fotografiemi, které zveřejní v seriálu Jak bydlí Češi v zahraničí. Za zaslané příběhy předem děkujeme. Fotografie (ideálně šířkové) a text, případně video jednoduše přidejte do následujícího formuláře. PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE |
Se stěhováním získala Tereza kromě nové adresy i příjemné účty za elektřinu: „Například klimatizace je zde nevyhnutelná, takže vláda dotuje všem domácnostem sazby za elektřinu, aby jim zajistila životní úroveň. Za elektřinu pro celý dům platím měsíčně 660 maledivských rufií, což je v přepočtu na české koruny asi tisícikoruna,“ pochvaluje si. Co už tak výhodné není, jsou časté výpadky elektřiny v období od května do září, způsobené v období dešťů přívalovými lijáky.
Pokoje dekorovala Tereza místními klasickými palmovými listy – ty nesmí chybět v žádné maledivské domácnosti. Z palmových listů se zde vyrábí i koše a košíčky, prostírání a další vybavení. Pletou je přímo na ulicích babičky a často tak denně zdravíte tvůrkyni předmětů, které běžně užíváte.
Ani rok po dokončení stavby ještě nesložila Tereza s mužem ruce do klína. Práce na domě nikdy nekončí: naposledy vydláždili terasu a zasadili nové bugenvilee. Aby dům nezel prázdnotou ve chvílích, kdy Terezu odvolají pracovní povinnosti do Prahy, pronajímá vilku turistům. Cena za pronájem na týden pro čtyři osoby stojí zhruba třicet tisíc korun. V kombinaci s výhodně sehnanými letenkami tak celá exotická dovolená vyjde levněji než třeba v Chorvatsku.