První školní den si většinou představujeme trochu jinak. Černošská dívka v kostkovaných šatech a s výraznou mašlí kráčí v čele nepřátelského davu, který ji zahrnuje nadávkami. „Vrať se, odkud jsi přišla!“ pokřikují budoucí spolužáci. Sem tam přiletí kámen nebo klacek, leckdo si uplivne, kdosi jí před objektivem nasadí parohy.
Byl to historický okamžik. Patnáctiletá Dorothy Countsová si totiž 4. září 1957 na americkém Jihu dovolila něco nevídaného. Zapsala se na střední školu v Charlotte, kterou navštěvovali pouze běloši. Rasová segregace na školách byla už tři roky protiústavní a Severní Karolína o rok dříve na nátlak federální vlády schválila plán integrace, ještě se však musel najít někdo, kdo se odváží právo prosadit v praxi.
„Stačí, když mě poznají. Pak mě budou mít rádi,“ řekla před nástupem na školu Dorothy svým rodičům. Realita byla jiná.
Do školy ji doprovodil rodinný přítel Edwin Thompkins, který na známé fotce kráčí po její levici. Otec s ní jít nemohl, dav studentů zablokoval jejich autu příjezdovou cestu. Vyslal ji proto ke školnímu vchodu s Thompkinsem a vyprovodil ji slovy: „Drž hlavu vysoko. Nejsi podřízená nikomu.“
Kráčela tiše, s hlavou vztyčenou, ve tváři odhodlaný výraz. Rozvášněný dav ji následoval do vnitřních prostor školy, a pak i do jídelny, kde po ní spolužáci házeli odpadky a plivali jí do jídla. Dorothy se později svěřila, že strach neměla. Odpadky jí padaly pod nohy a dav se na poslední chvíli vždy rozestoupil.
Odhodlanost a kuráž však patnáctileté dívce nakonec nestačily. Druhý den kopíroval ten první. Countsovou usadili až do zadních lavic, kde si jí spolužáci všímali až moc, a učitelé zase vůbec. Přehlíželi ji a dělali, jako by ve třídě vůbec nebyla. Jediné dvě dívky, s nimiž se skamarádila, za svůj prohřešek „vůči bílým“ zaplatily hned následující den. Dočkaly se stejného ponižování a šikany jako Dorothy. Ta samozřejmě spolu s nimi.
Jsme hrdí, že jsme černí. Jak sprinteři USA chtěli rovná práva a vyloučili je z her |
Zlomový se ukázal čtvrtý den, kdy Countsovým kdosi rozbil okna auta. Tehdy se Dorothy poprvé začala bát. Nenávist přelezla přes práh školy, rodině začaly chodit výhružné telefonáty. Rodiče ještě týž den dceru ze školy odhlásili.
„Se soucitem k naší rodné zemi a s láskou k naší dceři Dorothy jsme se rozhodli dceru z Harding High School stáhnout. Byli jsme ochotní splnit její přání studovat na Hardingu. To ale neplatí, pokud ji nemůžeme chránit před urážkami a fyzickými výpady v prostorách školy,“ oznámil její otec.
Rodina to však nevzdala. Po nešťastné zkušenosti na Hardingu poslala dceru k příbuzným do Filadelfie, kde nastoupila na smíšenou školu. Otec si totiž nepřál, aby se Harding stal pro dceru jedinou zkušeností s bělochy, a aby Dorothy žila v domnění, že všichni běloši jsou stejní.
Rok strávený ve Filadelfii už byl poklidnější, přesto se na zbytek studia vrátila Dorothy do Severní Karolíny. Dostudovala na Allen School, soukromé dívčí škole pro afroamerické studenty. Nadobro se pak vrátila do Charlotte kvůli vysokoškolskému vzdělání a v roce 1964 získala titul v oboru psychologie.
Autor fotografie Douglas Martin, tehdy působící v deníku The Charlotte News, vyhrál v roce 1957 se snímkem Dorothy kráčející do školy cenu World Press Photo. Countsová se mezitím začala věnovat vzdělávání a péči o děti. Opakovaně říkala, že chce zajistit, aby žádné dítě nikdy neprošlo tím, čím prošla ona.
Dnes si nechává říkat Dot Counts-Scogginsová, a na fotografii se spíš snaží zapomenout. V Charlotte se toho podle ní změnilo jen pramálo. V rozhovoru pro The Guardian v roce 2018 hovořila o pokračujícím rasismu a opakování stejných historických chyb.
Jediné satisfakce se Dot dostalo v roce 2006. Tehdy ji kontaktoval jistý Woody Cooper, který chodil na Harding ve stejnou dobu jako ona. Přiznal se, že je jedním z chlapců na slavné fotografii, a chtěl se omluvit. Při osobním setkání ji poprosil o odpuštění. „Už dávno jsem ti odpustila. Toto je příležitost udělat něco pro naše děti a vnoučata,“ odvětila.
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií – ať už vznikly na bojištích, při přírodních katastrofách, ve vesmíru nebo „jen“ zachycují lidské osudy. Již jsme psali: Na Krymu vyfotil stín smrti. Tajemství dělových koulí se nikdy nevyřešilo Výr vejrá na rentgen. Zmrzačený dravec fotografovi zajistil triumf Vy okupanti! Jak Čáslavská sklonila hlavu při sovětské hymně. A byla potrestána Fotograf chudiny mátl falešným objektivem, před rudou panikou prchl z USA Opilý padal do světel. Série Mladý lev učinila z Jima Morrisona sex symbol |
