Je to znepokojující portrét. Uprostřed ruchu Manhattanu bychom si žebračky v šátku asi vůbec nevšimli, fotograf však její strhaný obličej zachytil z bezprostřední blízkosti. Jmenoval se Paul Strand a jeho fotka z roku 1916 vstoupila do historie, protože tak natvrdo ještě nikdy nikdo americkou chudinu nezdokumentoval.
„Strand donutil čtenáře ke konfrontaci s touto ženou a jejím utrpením. Musíte se jí podívat přímo do tváře a uznat její přítomnost. Město si její existenci registruje, kovová licence k žebrání však její identitu redukuje na pouhé číslo,“ píše kunsthistorička Anne M. Lydenová.
Paul Strand se narodil v roce 1890, jeho dědeček se jmenoval Stránský a přišel do Ameriky z Čech. První fotoaparát dostal od svého otce ve dvanácti letech a koníček brzy přerostl v posedlost. Ještě než dosáhl dvaceti let, stal se jedním z nejlepších žáků Lewise Hinea, jehož snímky dětí otročících v dolech a textilkách změnily Ameriku.
Strand nejdříve experimentoval s abstrakcí a piktorialismem, ale záhy se vrhl na focení newyorského proletariátu. Netoužil po aranžovaných portrétech, chtěl zachytit strhané obličeje v imigrantských slumech nechvalně známé čtvrti Five Points. A potřeboval, aby objekty jeho zájmu nevěděly, že je fotí. Použil tedy malý trik: na bok fotoaparátu si přidělal falešný objektiv. Ten skutečný měl schovaný pod rukou a mohl tak portrétovat nic netušící lidi stojící stranou.
Někteří kritici tuto praxi později označili za neetickou. V případě jeho nejslavnější fotky se navíc zdá, že to byl zbytečný trik – vždyť ta slepá žebračka přece fotografa neviděla. Ale byla skutečně zcela nevidomá? Těžko říci, její levé oko bloudí kamsi mimo záběr a žebračka působí dojmem, že moc dobře ví, že ji někdo pozoruje.
Šestadvacetiletému Strandovi se každopádně podařilo zachytit drsnou tvář newyorské ulice: zarostlé rváče, irské pradleny s rudými nosy a židovské patriarchy. „Nejsou to jen obyčejné pouliční portréty, Strand si počínal trochu jako voyeur a z diváka, který se dívá na jeho fotografie, činí komplice svého jednání,“ vysvětluje historička fotografie Anne Bloodová.
Série portrétů byla o rok později zveřejněna v posledním čísle časopisu Camera Work, který vydával Alfred Stieglitz. O generaci starší legenda moderní fotografie tak Stranda označila za svého právoplatného následníka: „Jeho práce je brutálně přímá. Žádné triky, žádný ismus. Tyto fotografie jsou přímým vyjádřením dnešní doby.“
Strand se o sociální témata zajímal po celou svou kariéru. Prosazoval názor, že fotografie musí být nástrojem společenské změny. Během druhé světové války natočil dokumentární film Native Land, v němž oslavoval boj amerického odborového hnutí. V roce 1949 s ním vyhrál cenu za nejlepší scénář na karlovarském filmovém festivalu.
Sympatizoval s marxismem, měl hodně přátel v řadách Americké komunistické strany, a tak není divu, že v době mccarthysmu se dostal na seznam lidí podezřelých z „neamerické činnosti“. Utekl do Evropy, usadil se na francouzském venkově a dál fotil: bídný život na italské vesnici či na Vnějších Hebridách a počátkem 60. let zachytil první krůčky nezávislé Ghany, kam ho osobně pozval její první prezident Kwame Nkrumah. Zemřel v roce 1976.
O mnoho let později vyšlo najevo, že americké tajné služby Stranda sledovaly ještě dlouho po jeho odchodu do Evropy. Dnes je považován za giganta americké fotografie a před deset lety se jeden z jeho stříbrotisků prodal za 783 tisíc dolarů.
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií – ať už vznikly na bojištích, při přírodních katastrofách, ve vesmíru nebo „jen“ zachycují lidské osudy. Již jsme psali: Opilý padal do světel. Série Mladý lev učinila z Jima Morrisona sex symbol Jsme hrdí, že jsme černí. Jak sprinteři USA chtěli rovná práva a vyloučili je z her Vyfotila děti ve finském koncentráku. Proč se neradují? seřval ji šéf Madona v nikábu. Snímek zdrcené matky připomíná totální kolaps Jemenu V bitvě o Okinawu potkal svého syna. Za pár dní ho pohřbil v americké vlajce |
