Kdy jste se rozhodl, že v Corrateku zůstanete?
Až na konci sezony. Měl jsem možnosti přejít i do jiného druhodivizního týmu, ale řekl jsem si, že pokud není šance posunout se do World Tour, neměl by takový přestup v rámci druhé divize smysl. Věřím, že až v Corrateku vychytáme nějaké mouchy, bude to dobré. A na rok 2025 mám za cíl dostat se k bráchovi. Letos ještě šance jít do Treku nebyla, přetlak dobrých lidí je tam opravdu velký.
Podepsal bych vlastní krví, že budu pořádně vidět za dva roky, říká Vacek |
Nejen tam. Jak ovlivnily dohadování kontraktů na další sezonu zvěsti o možném spojení velkotýmů Jumbo a Quick-Step?
Určitě svoji roli sehrály. Ale nevím, na kolik procent byla taková fúze reálná. Média vše hodně vyhrotila, ale podle mě to tak žhavé nebylo. Možná šlo jen o nezávaznou konverzaci Lefevera (manažera Quick-Stepu) s vedením Jumba o vzdálenější budoucnosti, než že by hrozilo jejich spojení už letos. To by totiž nastal poprask, najednou by se ocitlo bez smlouvy nejen 25 dobrých jezdců, ale i maséři, mechanici, další zaměstnanci stájí. Nešlo by o dobrý krok.
Přesto, mnohé stáje nejspíš vyčkávaly s uzavřením vlastních přestupových operací až do chvíle, než měly jistotu, že někteří jezdci z Quick-Stepu a Jumba nebudou najednou volní, že?
Asi ano. Hodně se divím, že dost dobrých závodníků oznamuje podpisy smluv na další sezonu teprve teď. V minulých letech je většinou měli podepsané už ke konci Tour. Ale to je dané i nevyzpytatelností současné cyklistiky. Když závodil můj táta, k zásadním změnám docházelo tak každých deset let, a za Romana Kreuzigera zhruba každých pět let. Zato teď nevíte, co se další rok stane a jak budou týmy fungovat. Je to taková jízda střemhlav a nadoraz a vy se musíte adaptovat.
Karel Vacek za cílem horské časovky na Monte Lussari ve 20. etapě Gira.
Nejlépe se vám to povedlo letos na Giru, kde jste zazářil z úniku v etapě na Gran Sasso. Potom jste ještě výrazně pomohl bratrovi k českému titulu. Zato závěr sezony už vydařený nebyl. Proč?
Na posledních závodech sezony jsem byl v Itálii nemocný. Hned po příjezdu jsem tam chytil střevní virózu, ale musel jsem jet, protože jsme neměli dost lidí. Tak jsem byl na startu spíš jen do počtu. A když se mé zdraví konečně zlepšovalo, chytl jsem z přechodů z tepla do zimy a do klimatizace zánět průdušek. V podstatě co jsem v srpnu natrénoval, zase jsem ztratil, bylo to strašné plácání. Ale připravoval jsem se hlavně na první část sezony a ta se povedla. Pak šla forma trochu do kytek, protože se udělaly i nějaké chyby v přípravě.
Unfortunately the first block of races here in Italy didn’t go ver well. An intestinal virus has stopped me from performing at my best.
I’m already feeling much better today and I will be ready to be in the game again next week at my best level.
.
Thanks everyone for support!
I’ll be back there
#staystrong #goforit
@teamcorratecselleitalia @corratecbikes
Jaké chyby?
Že jsem dokončil Giro, neorazil si po něm a rovnou závodil dál, protože tým zastával názor, že máme dobré nohy a musíme toho využít. Jenže já už do Gira nastupoval z totálního závodního programu a neměl jsem během jara žádné volno. Takže když jsem si ten zápřah protáhl až do začátku srpna, bylo to už vážně moc. I krevní hodnoty jsem měl špatné, nízký hematokrit ukazoval, že tělo je úplně vyždímané.
Chyběly vám tedy delší závodní pauzy na regeneraci a na tréninkové bloky? Proč vám je tým neumožnil?
Corratec je menší tým, kde není program jezdců nalajnovaný tak jako třeba u bráchy v Treku. U nás je to větší improvizace. Musím se přizpůsobovat týmu a tým se mému tréninku momentálně nepřizpůsobuje. Ale příští rok už snad bude situace jiná, teď na tom pracujeme. Prostě abych mohl formu ladit, pak ji udržet, uspět na závodech, potom si orazit a zase se připravit na další vrchol sezony.
A abyste nemusel závodit nemocný jako letos na podzim? Copak se nešlo omluvit?
Nemám to v povaze. Pár lidí z týmu se na poslední závody vyloženě vybodlo, kupodivu i ti, kteří ještě neměli v sezoně žádný výsledek. Já takový nejsem, neumím být sobecký a říct: Hele, hoši, kašlu na to, protože se cítím špatně. Snažím se být týmovým hráčem. Už takhle jsme na některých podzimních závodech startovali v oslabení, jen v pěti nebo šesti. Tak jsem jel a v každém závodě zase nechal vše, co ve mně momentálně bylo. Vypouštění nemám rád. A navíc věřím, že i zkušenosti z té méně povedené druhé půlky sezony mě v budoucnu posunou dál. Že se z nich poučím.
Český cyklista Karel Vacek táhne skupinu uprchlíků v 7. etapě Gira,
Giro už odtajnilo trasu příštího ročníku. Líbí se vám?
Ano. Každým rokem trasa Gira překvapí. Navíc letos překvapilo i extrémními podmínkami. Ale jsem rád, že jsem objel právě takhle těžký ročník. Hodně lidí říkalo, že byl jedním z nejtěžších za posledních deset let. Pokud ho za rok pojedu znovu, budu zase o krok napřed, a to, co mi dřív dělalo problémy, bych už vnímal jen jako vedlejší problém. Když jsme na něm letos čtrnáct dní vstávali i chodili spát za deště, tak potom i ten déšť přestanete vnímat.
Slavný průsmyk Stelvio, který je v itineráři příštího ročníku, máte rád? Nebo vám připadá nekonečný?
Já už jel Stelvio ze všech stran, takže ho znám velmi dobře. Jde o neúprosný dlouhý kopec, neutíká a je na něm nekonečně zatáček. Tentokrát se pojede z té nejtěžší a nejdelší strany z Bormia. Uvidíme, jak to půjde. Ale únik přes Stelvio by byl super.
Tušíte, jak to vypadá s možností vašeho týmu získat znovu na Giro divokou kartu?
Netuším. Rozhodne spousta faktorů, včetně toho, jestli Giro odřeknou některé týmy, které na něm podle žebříčku mají právo startu, jako loni Lotto a Total Energies. Mezi italskými druhodivizními týmy určitě bude velká rivalita, ale já věřím, že na Giru budeme. Náš tým bude mít i větší rozpočet než loni, kdy jsme byli teprve první rok prokontinentální (druhodivizní).
Následující rok je i rokem olympijským. Klasikářská trať v Paříži by měla svědčit vašemu bratru Mathiasovi. Pokusíte se mu při mistrovství republiky opět pomoci k vítězství a tím i k nominaci na olympiádu?
Věřím, že brácha má už teď nominaci do Paříže dost jistou. Ale samozřejmě, pokud nebude republika vyloženě vrchařská, rád mu pomůžu. Nemáme jinak šanci porazit ty silné české stáje, které sice nejsou ve World Tour nebo Pro Conti, ale mají hodně dobrých závodníků a vždycky budou mít početní převahu.
Myslíte Elkov a ATT?
Ano. Letos mě těšilo, že jsme je s bráchou porazili víceméně jen ve dvou. Já nejprve sjížděl všechny úniky, které byly, a potom jsme se domluvili, jak brácha pojme konec, jestli zkusí ujet před cílem nebo vše nechá až na spurt. Rozhodl se pro spurt. A povedlo se. Věděl, kde se má posunout na první pozici a že má dost sil na dlouhý spurt. Bylo by fajn letos si to zopakovat, i když mistrovství republiky je jedním z nejtěžších závodů, co se týče taktiky.
