Kde ve staré dobré Anglii končí civilizace? Pokud budete hodnotit její rozšíření dostupností dobíjecích stanic pro elektromobily, je to prosté. Londýn a jeho širší okolí, včetně hrabství Hampshire, a Západního a Východního Sussexu, civilizací jsou. Na každých sto tisíc obyvatel tu připadá průměrně 48 dobíjecích stanic.
Přímo v londýnské City je ten přepočet ještě vyšší, dostupných dobíječek na sto tisíc obyvatel tu stojí 131. Pokud ale z těchto regionů zamíříte kterýmkoli směrem, začne dobíjecích stanic nápadně ubývat. V Devonu nebo Norfolku jich při stejném poměru obyvatel víc než 36 nenapočítáte.
Civilizace pak definitivně končí někde nad Cambridge. Dál, směrem k Yorkshire, Manchesteru nebo Cumbrii, osciluje počet dostupných dobíjecích stanic na sto tisíc obyvatel mezi 20 a 30. Je to problém?
Vzhledem k tomu, že po asfaltu anglických silnic už nyní jezdí přibližně 850 tisíc elektromobilů a že každé dva z deseti nových vozů registrovaných v posledních měsících byly elektromobily, tak rozhodně ano. Hrdí majitelé vozů na baterky je totiž nemají „mimo civilizaci“ kde dobíjet.
Špička a fronty jsou každý den
Ráno průměrného nelondýnského majitele elektromobilu tak začíná mnohem, mnohem dřív. A bez čaje a toustu. „Vstávat mezi čtvrtou a pátou ranní a vyrazit bez snídaně k dobíjecí stanici,“ popisuje svůj pravidelný rituál jeden z řidičů. „Jen tak je šance, že se u dobíječky zařadíte do fronty mezi prvními.“
Ti, co přijedou později – až za denního světla – si musí počkat. Někdy až šest hodin. Což znamená, že na naplánované schůzky a do práce ten den včas určitě nedorazí. A přitom mohou rozpačitě sledovat, jak si na čerpacích stanicích hned vedle dobíječek doplňují nádrže řidiči vozů se spalovacími motory. Těm zastávka zabere necelé minuty, zatímco oni „plnou“ pod půl hodiny nenaberou.
Dobíjet můžete maximálně tři hodiny. Ve frontě si ale můžete postát i šest hodin.
Není pak překvapením, že u přeplněných dobíječek mají majitelé elektromobilů nervy na pochodu. Svou negativitu, a někdy i agresi, pak mají tendenci vybíjet si na svém okolí. Anebo na zaměstnancích společností, které benzínky a dobíječky provozují.
Své o tom ví i Ken McMeikan, šéfmanažer Moto Hospitality. Jeho společnost provozuje v Anglii 59 benzínek se 49 dobíjecími stanicemi. Nejvíc na celých ostrovech. Popisuje, že zatímco dřív se hodně hovořilo o tzv. range anxiety, obavách z toho, že s poloprázdnou baterií nestihnete dojet k nejbližší dobíječce, teď zažívají spíš cosi jako charge rage, dobíjecí zuřivost.
„Já naprosto chápu, že lidé potřebují jezdit se svými elektromobily bez obav z dojezdu, bez dlouhých front a bez zmatků,“ říká. „Nicméně tohle všechno teď běžně zažíváme. A už nejen během sezonní špičky – Vánoc, Velikonoc, prázdnin – ale prakticky pořád.“
Představa, že za takové situace nedostatku dobíjecích stanic vláda schválila mandát, který uměle diktuje navýšení prodejů elektromobilů – a tím i prodloužení front – ho osobně netěší. Už proto, že celá situace nemá tak snadné řešení, jak si oni nabroušení řidiči myslí.
Místo ropné krize elektrická
„Naše zaměstnance viní z toho, že na stanicích Moto máme málo dobíjecích stanic,“ říká McMeikan. „My jich tam ale víc dát nemůžeme. Nedisponujeme dostatečným připojením k elektrické síti. Síť na takový nápor není stavěná, a bez ní nemůžeme instalovat dobíječky v takovém počtu, aby pokryly nárůst poptávky.“
V Gridserve nedostatek elektřiny vyřešili radikálně. S pomocí naftových generátorů.
Napětí a nevybitá energie narůstá jen kolem předlouhých front u dobíjecích stanic, za volanty elektromobilů. Slovních i fyzických konfliktů přibývá, a část ataků míří na zaměstnance společnosti Moto. McMeikan byl proto nucen na exponovaných stanicích využít služeb bezpečnostních agentur, které dozírají na klidný průběh dobíjení. Na několika místech asistuje svou přítomností i policie.
Pochopitelně že nic z toho komfort řízení elektromobilu v Anglii nezvyšuje, a řidiči vozů na baterky houfně pomýšlejí na návrat ke spalovacím motorům. Ne tedy napořád, ale aspoň na dalších deset let. Dřív totiž vytvoření funkční dobíjecí infrastruktury neočekávají ani ti největší optimisté.
V Británii poručí trhu, na prodej elektroaut mají povinné kvóty |
„O problému jsem opakovaně hovořil s Jesse Normanem, vládním poradcem ze správy Národních dálnic,“ dodává McMeikan. „To jsou ti, kteří jsou skutečně odpovědní za provozuschopnost silniční sítě a za zajištění rozmístění dobíjecích stanic. Ale nedělají to, neřeší ten základní problém, kterým je dostupnost elektrické energie. Britská vláda se prý stará o podporu elektromobility, a na nás je postarat se o fronty.“
Britská vláda v rámci svých ambiciózních plánů potvrdila, že do roku 2030 se počet dostupných dobíjecích stanic zvýší na tři sta tisíc. O tom, jak se to bude zvládat do té doby, se ale příliš nehovoří. Ani zástupy dobíječek totiž nerozlouskne kapacitní nedostatečnost elektrické sítě.
Řešení, které se pro takový případ nabízí, osvětlila minulý měsíc Gridserve, jedna z největších britských společností zabývajících se nabíjením elektromobilů. Výpadky v síti je přinutily spoléhat se při napájení vozidel na generátory. Dost možná „krmené“ právě naftou, načerpanou u benzínek Moto.
7. prosince 2022 |
