Jaké byly prázdniny v Římě? O vašich mimopracovních aktivitách se vaši fanoušci mohou dozvědět na vašem instagramovém profilu.
Byly krásné a rychlé. Potřebovala jsem si po všech povinnostech, jak pracovních, tak mateřských, odpočinout a užít si trochu času jen sama pro sebe. I když jsem se moc těšila, před odjezdem převažovala nervozita. Do poslední chvíle jsem přemýšlela, jestli to nemám zrušit. Byl to totiž můj první velký odjezd od Almina narození. Žádný reálný důvod, abych neodjela, se ale naštěstí nenašel, a nakonec jsem si to moc užila.
Odpočívala jsem, koupala se v moři, četla si na pláži a jedla samé lokální dobroty. Pak jsem si dala ještě jeden den právě v Římě a po pěti dnech se sluncem nabitá vrátila domů. Nikdy předtím jsem vlastně takhle úplně sama nikam do neznáma neletěla, ale hodně jsem si užila nemít tam žádnou povinnost nebo pocit, že bych něco měla stihnout, udělat. Třeba jsem tam během těch pěti dní přečetla celou knihu, to se mi nestalo ani nepamatuju.
Mimochodem, váš Instagram působí hodně esteticky, je vidět, že máte výtvarné vidění.
Děkuju. Dělá mi radost vytvářet věci kolem sebe, aby se mi líbily. Vlastně mě to asi provází ve všem. Moc ráda vytvářím doma útulno, nebo když vařím, což je často a miluju to, tak mám radost, když je talíř plný barevného jídla. A taky miluju květiny, ty máme na stole pořád.
K estetičnu a výtvarnu jsem měla blízko vždycky. Už od mala. Vlastně to bylo hodně moje dětství. Malování, výtvarka, keramika a lezení po stromech. Mám to asi po mamince, ta mě v tom podporovala, měla jsem doma všechny možné barvy a chodila jsem vždy na výtvarné kroužky. Původně jsem se chtěla malbě věnovat profesionálně a hlásila jsem se i na školu. Nakonec jsem u toho ale nezůstala a vydala se jinou cestou.
Malujete ještě dnes?
Teď se k tomu zase začínám vracet, i díky dceři, protože už i ona je ve věku, kdy ji to začíná bavit. Jsou to zatím spíš taková abstraktní dílka. (smích)
K herectví jste se paradoxně dostala přes svého milovaného Harryho Pottera z dětství. Už jste ho představila i vaší dceři? Čím dnes nejvíc žije ona?
Ještě ne, myslím, že je na to ještě malá. Je dost citlivá, tak by se asi bála. Ona má ale teď svoji oblíbenou postavu, na kterou si ráda hraje, a to je policistka Judy Hopkavá z filmu Zootropolis: Město zvířat. Což ji teď baví ještě o trochu víc, protože i já hraju policistku.
Jak vzniklo její jméno Alma?
Původ jména je latinský. Znamená to živitelka, pečující. Ve španělštině duše. Já jsem tohle jméno objevila v knize Dějiny lásky, kde se tak jmenuje několik židovských dívek v průběhu věků. Nese pro mě takovou sílu, eleganci a laskavost.
Se svým mužem, otcem Almy, jste prý chodila od svých dvanácti let.
Nene, to zní trochu jako finální verze tiché pošty. (smích) Je to jinak. Já jsem do Josefa byla zamilovaná, když mi bylo dvanáct. Znala jsem ho přes naši společnou kamarádku. On o mě nejspíš v té době ani nevěděl. Pak jsme se ale roky neviděli a potkali se znovu, až když mi bylo dvacet osm, a začali spolu chodit. Rok na to jsme se vzali, bylo to osudový!
Co vás kromě dcery nejvíc spojuje? Jak vás vzájemně obohacují vaše profese?
Určitě je to společný humor a pohled na svět. Je jen málo věcí, u kterých se úplně neshodneme. Rádi se obklopujeme našimi kamarády, rádi spolu cestujeme. Máme stejné hodnoty. Na názoru toho druhého nám záleží a myslím, že od sebe můžeme čekat upřímnost, ale i třeba konstruktivní kritiku, kterou zvládáme přijímat. Josef studuje v posledním ročníku dokumentární režii na FAMU. Když chystá film, radí se se mnou a dá i na můj názor, já ale nejvíc obdivuju, jakou hloubku tomu s elegancí a přirozeností umí dát.
Čím je pro vás vaše profese dnes?
Náš vztah se prohlubuje. Té práce mám teď mnohem víc, to jsou zkušenosti a stále se díky tomu učím. Pokaždé mám příležitost si vyzkoušet něco nového, zjišťovat a posouvat svoje limity. Hodně mě baví ta různorodost a nemonotónnost. Setkávám se v práci stále s novými lidmi, s jinými přístupy. To mě hodně baví. Zároveň je ale i zvláštní seznamovat se s tím pocitem, kdy se k vám se samozřejmostí může kdokoli jakkoli vyjádřit, když se z vás stává veřejně známá osobnost.
Televizní diváci vás znají ze seriálu Zákony vlka, kde hrajete mladou policistku.
Ano, Kamilu Žáčkovou. Je mladičká, začínající policistka plná ideálů, ale myslím, že v druhé řadě už má celkem znatelný posun. Je samostatnější, má vztah, je dospělejší a taky má větší prostor.
Máte vy sama nějakou příhodu s ochránci zákona z vlastního života?
Já sama naštěstí s policií téměř žádnou zkušenost nemám. Jednou se nám stalo, když jsme byli v Istanbulu, že jsme chtěli přespat na pláži kousek za městem, ale nevěděli jsme, že se to tam nesmí. Přišli na nás místní a chtěli volat policii. Nakonec jsme to s nimi ale vyřešili jen po telefonu a místní nás nechali přespat ve svém hotýlku a ještě nás pohostili.
Díky filmu Zatmění, kde pro změnu hrajete zmizelou dívku, jste takzvaně „přičichla“ k hororu. Umíte se u filmu bát?
Umím se bát u filmu i natáčení, ale i jako divák. V dospívání jsem měla horory moc ráda. Trochu jsme se v tom s kamarádkami vyžívaly a viděly jich strašně moc. Teď se už ze mě stal asi trochu srab a spíš se jim jako divák vyhýbám. A v běžném životě se bojím samozřejmě těch klasických neštěstí, o své nejbližší, jako asi každý, a pak nejvíc asi nenaplnění, promarněnosti, nesvobody.
Do kin brzy přijde snímek Její tělo, jenž vznikl na základě skutečného příběhu československé reprezentantky ve skocích do vody Andrey Absolonové, která se po úrazu uchýlila k profesi pornoherečky. Vy hrajete její přítelkyni s uměleckým jménem Elena Butterfly.
Ano, je to inspirované osudem skokanky do vody. Řízením osudu toho byla nucená nechat a po čase se dostala k profesi na první pohled úplně odlišné. Myslím ale, že určitou logiku a některé společné rysy to spolu má. Moje postava je, na rozdíl od těch hlavních reálných, smyšlená.
Hraju Andreinu kolegyni z branže, která se stane její blízkou kamarádkou. Pomáhají si navzájem a starají se o sebe v tom kolikrát hodně drsném světě, který má ale zdání luxusního pozlátka. Elena má ve filmu i vlastní linku. Balancuje mezi rolí mateřskou a pornoherečky. Musí brát dceru s sebou na natáčení, přitom se nevyhýbá divokým večírkům. To má své následky a i přes její milou a veselou povahu se ty její démoni derou na povrch.
Film měl předpremiéru v rámci karlovarského filmového festivalu. Jaké to bylo vidět ho konečně na velkém plátně?
My jsme s filmem na Varech byli, ale šlo zatím pouze o prezentaci a uvedení plakátu a teaserů. Já film viděla asi před půl rokem na promítání pro autory, myslím, že od té doby prošel ještě nějakými změnami a úpravami. Takže jsem vlastně sama napjatá, jak bude v listopadu finální verze vypadat. Hodně se na tuhle premiéru těším a filmu dost věřím. Myslím, že dokáže oslovit hodně diváku, i když se pochopitelně jedná o celkem kontroverzní snímek.
Jak fenomén pornoprůmyslu vnímáte vy sama?
Myslím, že se neustále tohle odvětví posouvá. A je dobře, že doba a styl, kterou ukazuje náš film, odchází. Nedávno jsem například slyšela o ryze ženské produkci, která se odklání od mainstreamu zaměřeného jen na potěšení muže. Tyhle ženské režisérky točí takové filmy, které by rády chtěly vidět a které jsou víc o vášni a příběhu než o sexu.
Žijete v centru Prahy, jak se vám tam daří?
Snažíme se žít náš městský život co nejvíc ekologicky. Neplýtvat, nevyhazovat, ale opravovat, šetřit energiemi. Učíme i Almičku, aby byla střídmá a vážila si věcí a jídla, co máme.
Zrovna tohle je u natáčení občas dost nevyřešená složka. Spousta jednorázového nádobí, všechno v obalech, často se netřídí. Na natáčení třeba právě filmu Zatmění bylo moc příjemné vědomí toho, že jede energie ze solárních panelů a my jsme zase o trochu úspornější. Z toho jsem měla radost. Ono v životě všechno se vším souvisí, a tak se snažím neplýtvat svojí energií na zášť, řešení ostatních nebo věci, se kterými prostě nic neudělám. Radši si ji schovám pro svoji rodinu, na hezké chvíle a zážitky.
Na co nového se těšíte teď, ať už v pracovní či soukromé rovině?
Momentálně mám volno a užívám si zase čas s Almičkou. Rekonstruujeme byt, zatím jsme ve fázi hrubých prací, ale hrozně se těším na to vybírání všech detailů, barev a vybavení. Vymyslet si krásnou prostornou kuchyň a taky dětský pokoj. Tam si to zařizování s Almou užijeme.
14. září 2023 |
