Škoda Economy Run je soutěží nízké spotřeby. Úkolem je projet itinerářem přesně stanovenou trasu s využitím co nejméně paliva, respektive energie. Zároveň je potřeba dodržet časový limit, takže přístup „prostě pojedu zvolna a opatrně“ může skončit penalizací, nebo dokonce diskvalifikací. To kdybyste časový limit zmeškali o víc než patnáct minut.
Zároveň vás pořadatelé hlídají pomocí GPS jednotky umístěné ve dveřích vozidla a pomocí mobilních radarů, které po cestě schovali, takže nemůžete nahánět čas tím, že auto necháte plachtit z kopce „co to dá“. I to může být důvodem vyloučení ze soutěže. Stejně tak je hlídáno nezastavení na značce Stop.
Letošní trať měla délku 317,8 km a vedla z Kosmonos u Mladé Boleslavi do výrobního závodu Škody ve Vrchlabí a zpět. Na její projetí bylo 350 minut, což odpovídá průměrné rychlosti 54,48 km/h.
Na startu v sobotu 23. září bylo 49 posádek (jedna přihlášená se nedostavila), přičemž dva z účastníků jeli i první ročník v roce 1980. Naopak nejmladšímu účastníkovi v roli spolujezdce a navigátora letos bylo sedm let. Nejstaršími vozidly byly dvě dieselové octavie z roku 2001, nejmladší pak tři fabie, dvě scaly a několik enyaqů modelového roku 2024 (a tedy do provozu uvedené letos).
Připravit, pozor, …
Jedním z nich byl i „náš“ černý Enyaq SportLine. První kroky vedly k administrativní přejímce, odkud jsme vyrazili na technickou kontrolu do servisních dílen Škody. Zde technici zkontrolovali správný tlak v pneumatikách, prohlédli, zda na vozidle nedošlo k nějakým úpravám oproti sériovému stavu, a především pomocí diagnostiky změřili množství energie v akumulátoru. Poté bylo zapečetěno víko nabíjecího konektoru a také kapota – doplnění energie za jízdy a jakákoli manipulace s technikou vozidla tak byly mimo hru.
Příprava na zapečetění kapoty
Kontrola tlaku v pneumatikách
Odtud jsme – samozřejmě s vypnutou klimatizací a ventilací – přejeli na parkoviště, odkud se startovalo. Vzhledem k hmotnosti enyaqu jsme na rozdíl od mnohých řidičů citigo a fabií vozidlo od přejímky netlačili – i tak se totiž dala nějaká ta „decka“ fosilního paliva ušetřit.
Načítání stavu akumulátoru před jízdou
Kapota i víko nabíjecího konektoru byly po celý závod zapečetěny.
Posádky startovaly ve dvouminutových intervalech, my jsme měli startovní číslo 32 a tedy přišli na řadu hodinu a čtyři minuty po první posádce. Tento čas jsme využili k prohlídce itineráře a projetí trasy prstem na Google mapách v tabletu. Přece jen na navigátorku v itineráři čeká 240 položek, tak je dobré mít aspoň rámcovou představu, kudy pojedeme. Zjišťujeme, že v první etapě objedeme Jičín, Lázně Bělohrad, Jaroměř, projedeme se po hrázi vodní nádrže Rozkoš a pak už se stočíme přes Vlčkovice… a hornatou krajinou až do Vrchlabí. Dávat něco do navigace nemá smysl, protože zpravidla mezi body nejedeme „nejkratší logickou cestou“.
… start!
V 10:17 vyrážíme na trať. Začátek je snadný – vymotat se z Kosmonos, projet Boleslaví a po „šestnáctce“ pokračovat na Jičín. Tady není navigačně co pokazit a tak se spíš soustředím na co nejplynulejší jízdu bez použití brzd. Zrychluji opatrně a zvolna, ideálně pokud k tomu mohu využít nějaké drobné klesání, naopak do kopců postupně zpomaluji s tím, že za horizontem to zase trochu doženu. Na rovinkách a v klesání se snažím využívat plachtění, pokud potřebuji snížit rychlost, činím tak pádly pod volantem, kterými se nastavují stupně rekuperace, tedy přeměny kinetické energie v elektrickou a její uložení do akumulátoru.
Posádka 32 na trati Škoda Economy Run 2023
Vzpomenu si přitom na vyprávění pořadatelů, jak se dřív někteří závodníci snažili ušetřit palivo vypnutím spalovacího motoru při plachtění, což u novějších modelů vyřadilo z provozu i hydrauliku posilovačů. Ne každý řidič to pak v zatáčce zvládl překonat a někdy to nedopadlo úplně dobře… O to se v enyaqu nesnažíme. Jednak by to řídicí jednotka vozu nepovolila, jednak by to nedávalo valný smysl ani energeticky. Snažíme se v provozu významněji nepřekážet, snad jen v prudších stoupáních, ve kterých energii dávkujeme opatrně a postupně zpomalujeme.
Kde se naopak snažím příliš nezpomalovat, jsou odbočky a kruhové objezdy, které tak někdy projíždíme poměrně sportovním způsobem. Tedy jen pokud to dopravní situace bezpečně umožnila. Tomu je sobota dopoledne naštěstí nakloněná. Na těchto místech oceňujeme poměrně agilní podvozek enyaqu a výrazně tvarované sedačky řady SportLine, které dobře drží a tak se nikam nekácíme. Atmosféru kazí jen několik lahví s vodou, které se uvolnily z balíku v kufru, jinak zasazeného v síťovém sevření – takže občas slyšíme rolování a žďuchnutí do polstrování.
Snažím se udržovat stanovenou průměrnou rychlost s mírnou rezervou, po očku ji sleduji jak na displeji vozidla, tak v aplikaci Rabbit Rallye na chytrém telefonu. Volba tentokrát padla na Xiaomi 12 Pro a za celou cestu jsme nezaznamenali výpadek GPS bez ohledu na okolní terén, což už víme z dřívějška, že není samozřejmé.
Po třech hodinách a třech minutách jsme ve Vrchlabí, máme za sebou 165 kilometrů s průměrnou spotřebou 13,5 kWh na 100 kilometrů.
Přestávka mezi první a druhou etapou ve Vrchlabí
Víme, že máme oproti optimu pár minut zpoždění, a nejsme si jistí, zda to dožene kompenzace za stání na semaforech v úsecích práce na silnici se střídavým provozem. Zpátky bychom tedy měli držet průměrnou rychlost výš, s drobnou rezervou zhruba na 57–58 km/h.
Zbytečný spěch na nesprávném místě
Jenže to se nám snad prvních padesát kilometrů druhé etapy nedaří. Vesnice střídá vesnici. Mezi nimi bychom si normálně užívali prudké zatáčky, ale teď toužíme po rovince, kde budeme moct jet konstantně vyšší rychlostí. Jenže těch itinerářem definovanou cestou na Semily mnoho není. Průměrnou spotřebu jsme sice drželi mezi 10 a 11 kWh na 100 kilometrů, ale průměrná rychlost jen o trochu přesahovala padesátku.
Větší příležitost se naskytne mezi Holínem a Horním Bousovem, kde se bohužel projevila moje zbytečná netrpělivost (poháněná touhou vyhnout se penalizaci za nesplnění časového limitu) a začal jsem mít zbytečně těžkou nohu, a to bohužel i v několika táhlých prudších stoupáních. Spotřeba tak vyletěla nahoru. A bylo to zbytečné – poslední úsek před Kosmonosy byl krásně rovný a zde jsme mohli čas pohodlně dohnat s mnohem nižšími nároky na energie.
Načítání dat z akumulátoru po jízdě
Pohled na výpis diagnostiky
Do cíle jsme tak dorazili s etapovou spotřebou 12,5 kWh / 100 km a zbytečným desetiminutovým předstihem.
Z cílové čáry jsme zamířili do dílen na změření spotřeby, opět pomocí profesionální diagnostiky a načtení dat přímo z akumulátoru. Naše oficiální spotřeba z celé soutěže tak nakonec činila 13,26 kWh na 100 kilometrů, což stačilo na čtvrté místo.
Posádka na prvním místě měla spotřebu 12,26 kWh / 100 km (tedy o 1 kWh nižší), naopak tým na posledním místě měl spotřebu 14,91 kWh na 100 kilometrů (tedy o 1,65 kWh vyšší).
Pro kontext doplňme, že oficiální spotřeba podle metodiky WLTP je pro „SportLine zadokolku“ 16,2 kWh na 100 kilometrů a v běžném provozu jsem s ním v dalších dnech jezdil (při využívání všech rychlostních limitů na okreskách i dálnicích) za 17–18 kWh na 100 kilometrů.
