Co lákalo nejvíc?
V první řadě jsem Hradečák, bydlím v Hradci a k fotbalu v tomhle městě mám vztah. Něco jsem tu odehrál i odtrénoval. Navíc se říká, že liga se neodmítá.
Vše na starém Všesportovním stadionu, zatímco nyní přicházíte do nové arény. Velké lákadlo?
Určitě je to lákavé. Už i proto, že už když jsem do Hradce v roce 1982 přišel hrát, tak mi ukazovali maketu nového stadionu a já se nyní dočkal po dlouhých jedenačtyřiceti letech. Přitom pamatuji právě tu první. Stadion měl stát vedle tenisu, jenomže to byl pozemek biskupství. Když jsem později dělal v klubu ředitele, měl jsem dole v kabině studii, podle které měl stadion stát v místech dnešního hřiště s umělou trávou. Dočkal jsem se až teď.
První odvolaní trenéři. Webera v Hradci nahradil Kotal, končí i Hejdušek v Karviné |
Ale proto, že klub už po osmi kolech mění trenéra, je to až nečekaně rychle. Jak dlouho jste váhal, zda do toho jít?
V neděli jsem dostal oficiální nabídku, vzal jsem si čas do pondělí a pak ji akceptoval.
Přicházíte k týmu, který třikrát za sebou prohrál a v poslední době se mu nevedlo ani herně. Co s tím?
Hodnocení si nechám až do kabiny. Postavení v tabulce a zisk bodů nejsou ideální, ale liga je vyrovnaná a rozhoduje každé utkání. V první řadě se musíme dobře zkoncentrovat na následující tři zápasy a pak se uvidíme.Po nepříjemné sérii nás teď čeká Jablonec.
Čím začít?
Už dnes si budeme pouštět zápas Inter Milán - AC Milán, aby hráči viděli, jak se hraje rozestavení 3-5-2, které hráli v sobotu v Mladé Boleslavi. Organizace hry je u mě na prvním místě, protože sice nemusíte mít tak kvalitní hráče, ale spousta věcí se dá vyřešit organizací hry. A musím vědět, jak hráči přemýšlejí.
První fotbalový zápas na novém stadionu v Hradci Králové
Koho ze současného kádru znáte? Určitě Václava Pilaře a Ladislava Krejčího, koho dalšího?
Určitě Daniela Horáka, toho jsem měl v reprezentaci. Byl jsem také v Hradci na zápase s Olomoucí, ostatní jsem viděl v televizi a teď jsem si zápasy Hradce promítal zpětně. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet a jak rychle hráči pochopí naši filozofii.
V sedmdesáti letech letech budete druhým nejstarším trenérem v lize...
A jsem rád, že trénuje Miroslav Koubek, můj spoluhráč ze Sparty, a já tak nejsem nejstarší. (smích). Ale vážně, energie mám stále dost.
Jak vás těší, že hradečtí fanoušci váš příchod vítají?
Těší, ale o to víc i zavazuje. Není to ale jen o mně, fotbal je kolektivní práce, všichni musíme táhnout za jeden provaz. Já jsem nikdy nebyl konfliktní typ, ale od všech vyžaduji stoprocentní přístup. A nejde jen o hráče. Věřím, že spolupráce bude fungovat.
Dva a půl roku jste v první lize netrénoval, dosud jste působil jako šéftrenér na Žižkově. Je pozice hlavního trenéra jiná?
Rozhodně. Na Žižkov jsem před lety přišel s Michalem Šmardou na trenérské posty. Pak jsem přivedl Michala Horňáka ze Sparty a v poslední době už jsem dělal pouze takového poradce, když Michal potřeboval konzultaci. Do tréninkového procesu jsem prakticky vůbec nezasahoval.
Naplňovalo vás to?
Po těch letech, kterými jsem si prošel, mi to určitě pomohlo, protože člověk zase nabere sílu na další angažmá.
Co pro vás Hradec znamená? Je ještě před Spartou, která se vaší kariérou také hodně prolíná?
Pro mě musí být asi vždycky o kousek výš Sparta, protože jsem tam odehrál devět let a i něco odtrénoval. I z hlediska postavení klubů určitě Sparta, přestože Hradec je na tom dost podobně, také tady jsem hrál a trénoval.
A také jste ji dokázal slavně porazit. Hlavně zápas prvního kola v roce 2010, kdy jste jako nováček vyhráli 2:1, je pro Hradec hodně památný. Jak na něj vzpomínáte?
Jsou to nezapomenutelné okamžiky. A když si vzpomenu na čtyři tisíce tříhlavých fanoušků, jak někde napsali, tak je to příjemné. Oficiální kapacita totiž tehdy byla 4000 diváků, ale bylo jich tam mnohem víc.
Co říkáte tomu, jak se renomé fotbalu Hradci posunulo díky novému stadionu? Divácký zájem je zatím opravdu velký…
Že to je fantastické. Prostředí je neskutečné a o to větší pro nás je zodpovědnost, abychom divákům něco nabídli.
