„Blackout bylo velké téma pár let zpátky a řada firem se rozhodla je řešit nakoupením dieselových agregátů. My ale pro překlenutí výpadku zvolili vodíkovou elektrárnu. Naštěstí jsme ji ještě k tomuto účelu nemuseli využít,“ říká Peter Glauner, viceprezident společnosti pro rozvinuté trhy, kam spadá Evropa včetně Grónska.
Firma nicméně vodíkovou elektrárnu i tak používá pro optimalizaci nákladů na energii a vlastní energii z vodíku využívá ve chvílích, kdy je kvůli nedostatku energie z obnovitelných zdrojů elektřina z veřejné sítě drahá. Firma totiž energii nakupuje na spotovém trhu za aktuální ceny a zásoba vodíku jí tak pomáhá šetřit.
KOMENTÁŘ: Čas vodíku přijde. Efektivní investici však nabídne jen málokomu |
Obecně totiž tuna vodíku poskytne dostatek energie pro celoroční provoz jedenácti domácností. „Německo v současnosti produkuje dva miliony tun vodíku ročně, celosvětově jde o 70 milionů tun. Jde ale o šedý vodík, vyráběný většinou ze zemního plynu, který má k uhlíkové neutralitě daleko. Zároveň ale toto množství dokáže pokrýt pouhá dvě procenta aktuální poptávky po elektrické energii,“ vysvětluje mluvčí firmy Wilo Gero Böhmer s tím, že prostor pro zaplnění trhu zeleným vodíkem tedy je obrovský.
Na výrobu jednoho kila zeleného vodíku vzniklého elektrolýzou vody je potřeba 50 kilowatthodin vyprodukovaných bezemisní technologií, tedy prostřednictvím obnovitelných zdrojů. Jeden kilogram vodíku ale zároveň dokáže předat jen 33 kilowatthodin elektrické energie. Efektivně jde tedy vodíková technologie používat pouze v případě, že se v nějaký konkrétní čas kumulují přebytky energie.
To se ve zmiňované dortmundské továrně týká zpravidla víkendů, kdy z veškerých provozů běží jen linka na výrobu elektroniky ovládající provoz čerpadel a zbylé provozy vyrábějící například elektromotory a další železo pro montáž čerpadel mají odstávku, zároveň ale stále pracuje fotovoltaika umístěná na střechách budov.
Naplnit celou vodíkovou nádrž, která má rozměry masivního kamionu, tak trvá patnáct dní. Samotná cena tohoto zařízení je 2,5 milionu eur. Ve skutečnosti to ale bylo více, protože šlo o prototyp zařízení, které nyní firma plánuje zavést napříč patnácti továrnami na většině kontinentů s výjimkou Jižní Ameriky. Zmiňovaných 2,5 milionu tak vychází jako náklady pro reprodukování dalších obdobných zařízení, kde už je technologie a její využití ozkoušené.
Závod o vodík. V zeleném Německu má nahradit jádro, dovážet se bude z Afriky |
Žádné obdobné zařízení, které by čistý vodík vyrábělo v tuzemsku zatím neexistuje. „Bezemisní výroba vodíku je tady zatím v začátcích,“ konstatuje vládní zmocněnec pro Čistou mobilitu Jan Bezděkovský. O něco dále, tedy ve fázi výstavby prvních projektů, se Česko nachází v případě plnicích stanic pro tankování vodíkových osobních aut. Ty jsou v současnosti čtyři: dvě v Praze, v Ostravě a v Litvínově. Do roku 2025 by mělo přibýt dalších šest stanic a majitelé zatím nepočetných vodíkových aut by tak mohli dále načerpat třeba v Plzni nebo v Brně.
Česko dohání zpoždění
To ale neznamená, že by žádné projekty na výrobu čistého vodíku v Česku nebyly. „Plánujeme postavit projekt, ve kterém vyrobíme 4,5 tisíce tun zeleného vodíku ročně. To je ekvivalent pro napájení 4 500 aut,“ říká mluvčí společnosti Unipetrol Pavel Kaidl.
První částí projektu je fotovoltaická elektrárna, která má vzniknout na tělese Růžodolské výsypky u Litvínova a elektrolyzér na výrobu vodíku bude umístěn přímo v litvínovském provozu Unipetrolu. Podobně jako u německého výrobce čerpadel i Unipetrol počítá s tím, že vodíkem a odpadním teplem zajistí část potřeb svého provozu, většina výroby ale půjde na trh jako palivo pro vodíkové automobily a vlaky. Zatím je český projekt v plánovací fázi a ve fázi shánění peněz. Optimisticky by mohl začít fungovat v roce 2026.
I zařízení z německého Dortmundu je ale dostatečně efektivní, aby vodík z něj mohl být použitý do článků v motorech vodíkových aut, přestože jej firma k tomuto účelu nevyužívá. Konkrétně dosahuje čistoty 99,7 procenta vodíku vůči zbytkové vodě a do budoucna by mohl napájet firemní nákladní auta.
Samotná vodíková elektrárna se neliší od jiných průmyslových zařízení. V horním kontejneru se nachází 96 elektrolyzérů, které štěpí vodu na kyslík a vodík za produkce odpadního tepla. To je v blízkosti elektrolyzérů citelně cítit, firma je ale využívá k vytápění během zimy, nebo jako vstupní energii pro chlazení během teplejších částí roku. Spodní kontejner zajišťuje opačný proces, tam se z palivových článků získává zpět elektrická energie.
