Továrna na výrobu vodíku v Rotterdamu.

Továrna na výrobu vodíku v Rotterdamu. | foto: Petr Topič, MAFRA

Problém jménem čistý vodík. O pilíř bezuhlíkové ekonomiky není moc zájem

  • 108
Vodík, jeden z pilířů plánu na přechod k bezuhlíkové ekonomice, zatím ani zdaleka nenaplňuje očekávání. Jeho výroba i poptávka po něm dramaticky zaostávají a Mezinárodní agentura pro energii upozornila, že cíle pro rok 2030 není možné splnit.

Spotřeba vodíku dosáhla v roce 2022 celosvětově 95 milionů tun, když meziročně vzrostla o tři procenta. S jeho výrobou byly spojené emise zhruba 900 milionů tun obávaného oxidu uhličitého. Jde totiž z 99,4 procenta o takzvaný špinavý vodík, vyráběný ze zemního plynu nebo uhlí.

Zbývajících šest desetin procenta připadá na vodík označovaný jako nízkoemisní. Převážně jde o stejnou technologii, ale s tím, že vzniklý CO2 se buď průmyslově využívá, nebo nějak trvale ukládá. Skutečně čistého vodíku – jedinou používanou technologií k jeho výrobě je rozklad vody na vodík a kyslík působením elektrického proudu – se totiž vyrábí zcela zanedbatelné množství, zhruba jedno promile z celkového objemu.

Plánů je hodně, ale s otazníky

Kapacita elektrolytické výroba čistého vodíku dosáhla v roce 2022 podle zprávy Global Hydrogen Review 2023 pouhých 700 MW. Ale má dramaticky růst, jen letos víc než trojnásobně, na 2,4 GW – a v roce 2030 až na 420 GW.

Tento závratný růst však má jedno velké „ale“. Z 58 procent jde o projekty, kde ještě není ani zpracovaná studie proveditelnosti. Dalších 38 procent studii proveditelnosti zpracovanou má – ale nic víc. Těch, k nimž je podepsaná smlouva, nebo jsou dokonce ve výstavbě, jsou jen při procenta.

Co se týče samotných elektrolyzérů, na konci roku 2022 byla polovina z produkčních kapacit v Číně.

V továrně na vodík. Elektrárna měla chránit před blackoutem, teď šetří účty

Souhrn všech oznámených projektů podle IEA indikuje obrovský nárůst výroby elektrolyzérů. Podobně jako u plánů na elektrolytickou výrobu vodíku má jen minimum z těchto plánů reálnou podobu.

A už vůbec nevypadá reálně, že by se měl podíl Číny na výrobě elektrolyzérů snížit na čtvrtinu, jak plány indikují. Evropští a američtí výrobci totiž mají ceny okolo 1 700 dolarů za kilowatt výkonu – zatímco ti čínští mají ceny o třetinu až polovinu nižší – a report IEA dokonce cituje zdroj, podle něhož jsou pouze pětinové.

Jednoznačně nejlevnějším způsobem výroby vodíku zůstane do roku 2030 podle IEA štěpení zemního plynu a uhlí s technologií zachytávání CO2. I bez této technologie, tedy se započtením ceny uhlíkových povolenek, pak vycházejí tyto způsoby výroby výrazně levněji než čistý vodík vyrobený elektrolýzou, ať už pomocí elektřiny z větru, slunce nebo jádra.