Moc o té události nevíme, ale měl to být jeden z velkých turnajů, nejspíš v nějakém bohatém italském městě. V říjnu 1350 to ošklivě odnesl po úderu do přilby v plné rychlosti jeden z rytířů. Zhroutil se z koně a nejevil známky života. Odtáhli ho z kolbiště, sundali přilbu a zjistili, že má zlámanou čelist, pohmožděný obličej i páteř a nemůže skoro dýchat, natož hýbat rukama a nohama. A také jim došlo, kdo to byl. Mládí trávil hlavně v Itálii, kde si turnaje zamiloval. A v klání byl proklatě dobrý.
Jenže sklízet slávu a lámat srdce dam mohl v nejpopulárnějším sportu té doby jako princ, ovšem jako novopečený král si musel dávat pozor na názory církevních otců, kteří nadšením zrovna nesršeli, a sám papež mu vytýkal nejen těsný oděv, ale právě i účast na turnajích. O církev se politicky opíral, ovšem adrenalinové zábavy se také nechtěl za žádnou cenu vzdát, a tak se začal strojit jako neznámý rytíř s falešným erbem. Pod přilbu ostatně nikdo neviděl. Alespoň dokud vám ji nesundali, protože jste se dusili. Dva týdny trvalo lékařům, než ho dali dohromady a mohl být převezen do Čech, kde nehodu tajili a panovník se dával celé měsíce dohromady, než usedl znovu na trůn. Tehdy největší z českých vládců Karel IV. unikl smrti o vlásek.
Lázně byly většinou levné a určené jak pro muže, tak pro ženy (zákaz mívali jen nemocní). Není divu, že promiskuita jen bujela a navštěvovaly je povětrné ženy, které tu hledaly klienty.
