Mručení, krkání, hýkání, vrzání, srkání, šepot, dupání, pozpěvování, mlaskání, výkřiky, syčení, výskání, vyvolávání a bouchání. Tohle všechno vás udeří do uší, sotva vlezete do dveří. A než se rozkoukáte, protože začouzená vysoká místnost je kromě mrňavých oken osvětlená jen ohništěm a několika koly s lojovými svícemi (voskovice jsou sakra drahé), další nápor čeká váš nos. Tolik vůní, pachů a kouře by vás dnes asi porazilo. Konečně se můžete rozhlédnout a najít místo na některé z přecpaných lavic, které nejistě vržou na hliněné podlaze. Je po mši a hospody se konečně mohou otevřít a bleskurychle zaplnit.
V nechvalně proslulé pražské hospodě Jedová chýše byly ve stole vydlabané jamky, do nichž se nalévala polévka, aby nikdo vzácné talíře neukradl.
