Auto drkotá po staré asfaltce uprostřed lesů a luk. Projíždíme vrátnicí obehnanou plotem. Nejprve nás skenují kamery. Až pak nám semafor a zvednutá závora dovolí jet dál. Opatření jsou na místě. Jedeme prozkoumat místo, kde se nachází klíčová surovina pro energetiku nebo zbrojní průmysl, zároveň však životu nebezpečná. Uran.
„Nebojte, můžete k tomu blíž. Nic vám to neudělá,“ láká mě Pavel Jirásko, technolog Státního podniku Diamo. V ruce má zavařovací sklenici se žlutým práškem podobným pylu květin, diuranátem amonným. Chemický vzorec je (NH4)2U2O7. Jde o uranový koncentrát a výchozí surovinu pro palivové články jaderných elektráren.
Nikdo se tenkrát nezamyslel nad tím, že po čerpání zbude v podzemí jezero kyseliny. A pokud se zamyslel, byl rychle umlčen.