Navíc nejmladším za sto let.
„I mně to přijde hrozně dávno. Jako historka z minulého století. Nebo z minulého života,“ povídal sám 26letý cyklista.
Tenkrát to vypadalo, že má budoucnost jasně nalajnovanou. A to narůžovo. Měl být v příštích letech hlavní silou Ineosu v bojích o celková vítězství na Grand Tour. Měl být favoritem číslo 1, kamkoliv by přijel.
Kolumbijský jezdec Egan Bernal z týmu INEOS bezpečně dovezl žlutý trikot do cíle a slaví celkový trumf na Tour de France.
I proto mu bohatá britská stáj nabídla šestiletou smlouvu – nevídaně dlouhou v cyklistickém prostředí. Jenže ono stačí málo a všechno je jinak. Už v roce 2020 musel Tour opustit kvůli zranění zad. O rok později ještě vyhrál Giro a dojel šestý na Vueltě.
A to také bylo naposledy, co se objevil na jakémkoliv podniku Grand Tour. Pro Egana Bernala nastala doba temna.
Polámané tělo
Loni v lednu měl Bernal na programu jednu z mnoha tréninkových vyjížděk doma v Bogotě. Pelášil si to zrovna šedesátikilometrovou rychlostí, když se před ním zjevil autobus.
Vyhnout se mu nestihl. Výsledek? Krutý, tuze krutý.
Víc než 20 zlomenin, včetně 11 žeber. K tomu polámané obratle, stehenní kost, čéška a taky proražená plíce. Sedm samostatných operací musel podstoupit, aby dal tělo znovu jakžtakž do pořádku. „Jestli mě napadlo, že je tohle konec kariéry? Jasně, že napadlo. Ale ty myšlenky jsem se snažil rychle zapudit a spíš vnímat příběhy lidí, kteří své velké problémy překonali,“ líčil.
Dva měsíce po pádu se poprvé objevil na kole, cesta k návratu do pelotonu pomalu začala. A jednoduchá nebyla, vůbec ne.
Vždyť startoval úplně od nuly. Učil se znovu chodit, jíst, měl i potíže vyčistit si zuby. A na kole? První kilometry se mu třepaly ruce a ve vyšších rychlostech se vůbec necítil dobře. „Sotva jsem se trochu rozjel, hned jsem začal brzdit. Připadal jsem si jak totální amatér. Naštěstí ten strach rychle přešel a já si zase začal věřit,“ vyprávěl.
I tak takřka celou loňskou sezonu vynechal, stihl jen čtyři závody.
Během dlouhé zimy pak plnil sociální sítě videi, kterak v Kolumbii pilně trénuje. Fanoušci tak mohli z první ruky sledovat, jak si při několikahodinových vyjížďkách v horách dává do těla, které se snaží připravit na výzvy budoucí.
Nic není ztraceno
Jenže i letos se zprvu trápil. Argentinskou Vueltu a San Juan nedokončil kvůli bolavému koleni, byť v jedné z horských etap porazil i Remka Evenepoela. Nedojel ani Katalánsko. Baskicko sice dokončil, ale v celkovém pořadí až na 92. příčce. Tehdy dokonce pracoval i jako domestik a tahal peloton po rovinatějších pasážích.
„Nic jiného mi nezbývalo, taková byla realita. V té době to fakt nevypadalo, že bych se mohl vejít do sestavy pro Tour. Má forma tomu neodpovídala a já to chápal,“ vyprávěl.
Hrozilo, že z něj bude paraplegik. Teď má být Bernal spasitelem Ineosu |
V týmu s ním počítali spíš pro Vueltu, čemuž se měl přizpůsobit i jeho program, jenže další závody plány změnily. Bernal se totiž postupně zlepšoval.
Už v Romandii dojel osmý, stejně tak pak v Maďarsku a vzrůstající formu potvrdil dvanáctým místem na nedávném Dauphiné. Řekl si o pozvánku do Francie.
„Návrat na Tour byl pro mě vždycky hlavním cílem. Jsem nadšený, že se to povedlo a nemůžu se dočkat každého kilometru tohoto závodu,“ uvedl 26letý Kolumbijec. „Chci, aby má účast byla i určitou inspirací pro lidi, kteří zažili něco podobného. Ukázat jim, že nikdy není všechno ztraceno.“
2021. Kolumbijský cyklista Egan Bernal se raduje s trofejí pro vítěze Gira.
On sám je toho důkazem. Teď se vrací na první Grand Tour od Vuelty 2021. V jaké roli?
Bylo by naivní si myslet, že se po slibných jarních výsledcích může měřit s Tadejem Pogačarem a Jonasem Vingegaardem. Prát se s nimi o žlutý trikot nebude, nejspíš se ho nebude týkat ani souboj o stupně vítězů.
Ale už jen fakt, že se letos na Tour vrací, je pro něj velkým vítězstvím. Byť nepřijíždí s takovými ambicemi, s jakými na ni mířil ještě před pár lety.
Tentokrát by se spokojil i s umístěním v nejlepší desítce a třeba s výhrou v jedné z etap.
„Vím, že spousta lidí mou cestu od loňské nehody až směrem k Tour sledovala. Viděli, že jsem překonal největší překážku svého života. A to, že jsem teď součástí týmu na největším závodě, mě jen ujišťuje, že jsem na správné cestě ke své nejlepší formě,“ má jasno.
K takové, ve které třeba jednou znovu bude bojovat o žlutý trikot.
Ale letos ještě pravděpodobně ne.
