Šustra namíchnul. A Zlínu za dvaadvacetiletého Kušeje přišel milion jako špatná investice. Pravda, nejen ševcům. Také Teplice fotbalové drobné za 168 centimetrů vysokého a velmi rychlého hráče raději nevyplatily...
Z volejepodcast iDNES.cz |
Ne kvůli váze, s níž Kušej zápolí od dorostu. Jelínkova poznámka mu připomněla trenéra v áčku německých Drážďan, kam se dostal z akademie už v šestnácti. Před kabinou si z dorostence z Ústí nad Labem dělal srandu, že by měl tři kila shodit.
Pokud sotva umíte cizí jazyk a jste na začátku lidské i profesní cesty, pak podobné hlášky mohou zanechat šrámy na duši. „Ale já jsem odolnej,“ říká Kušej v podcastu Z voleje. „Bojoval jsem s tím, semkl jsem se.“
Když je mu ouvej, podívá se na tělo, kde má všude možně vytetované motivační citáty.
Na ruce: „Přes překážky ke hvězdám.“
Na noze: „Vzpomeň jsi, proč si začal.“
Nebo: „V životě neexistují obyčejné chvilky.“
„Ušel jsem dlouhou cestu, ale ještě nejsem tam, kde budu.“
Fotbalista Mladé Boleslavi Vasil Kušej v rozhovoru pro podcast Z voleje.
Nejím spoustu věcí, 73 kilo vypadá blbě
Kušej je odolný a jako každá silná osobnost o sobě pochybuje. Kolikrát ráno do sebe dostal sotva kafe, aby při pravidelném týmovém vážení zase nenaskočila deka navíc. „U mě je to hned vidět,“ povídá. „Mně je jedno, jestli mám 67 kilo, nebo 73, i když je to vizuálně blbé.“
Snaží se jíst hlavně pravidelně, už se tak extrémně nehlídá a nezapisuje si každou kalorii jako dřív. „Ale mám s tím velký problém, nejím spoustu věcí,“ přiznává.
Na holeních má ještě křížky, není věřící, jen se mu líbí. A když ochrání jeho rychlé nohy, taky dobře.
Další kérky přidá, až založí rodinu, anebo vyhraje trofeje.
Je na začátku cesty. A vypadá to, že nabrala správný směr. Do Batumi. Právě teď těžko může být na lepším místě než v gruzínském přístavním městě. Je pravděpodobné, že ve čtvrtečním prvním mači proti Anglii na mistrovství Evropy fotbalistů do 21 let bude kmitat v základní sestavě. A vy už půl roku víte, že funkcionáři Zlína či Teplic mohou leda litovat, ale za milion Vasil k mání nebude. Ani za milion eur.
Už se něj vyptávají zahraniční kluby a na radaru ho má také Slavia, které dal na jaře krásný gól levačkou. Ukázková obalovačka zpoza vápna. Kušej v Mladé Boleslavi vletěl do ligy jako kometa. Jistě, gólů měl dát mnohem více než čtyři, ale v tom se právě skrývá ďábel: utíká obráncům, vytváří si šance, nebojí se jít střemhlav proti přesile. A v zakončení se bude zlepšovat, o tom nepochybujte. „V mládeži jsem góly dával, mám to v sobě.“
Mladoboleslavský útočník Vasil Kušej
Osobně se mu věnuje Marek Kulič, sám býval podobný typ útočníka. Po sezoně povýšil jako asistent do pozice hlavního trenéra Mladé Boleslavi, která přetahovanou o podsaditého sprintera v zimě vyhrála.
Skauting v plenkách
To už se v Prostějově na podzim blýskl pěti góly a šesti asistencemi, přišla pozvánka do týmu lvíčat a nejeden manažer pochopil, že je nejvyšší čas. Jako by u ofenzivních hráčů rozhodovala jen čísla a nikoli schopnosti. Produktivita je zásadní, ale copak hraje takovou roli v náhledu na fotbalistu, pokud vystřelí o deset centimetrů jinam a trefí tyč? Předvedl snad mnohem horší výkon?
Podobné úvahy Kušeje štvaly.
Jako by skauting byl v Česku ještě pořád v plenkách. „Přitom i kluby mohou hráče posunout prací s ním,“ přemítá. Mladá Boleslav to má do Prostějova dál než Ostrava nebo Olomouc, které o Kušeje také hodně stály, ale znovu uspěla, když na poslední chvíli dorovnala nabídku Baníku. A podobně jako v případě jistého Davida Juráska si z Hané odvezla klenot s reprezentačním potenciálem. Teď budou v Mladé Boleslavi držet palce Vasilovi na Euru, kde může pořádně vyšponovat cenovku. Ale nepředbíhejme.
I Kušejovi je trochu žinantní, že po 16 startech v lize a čtyřech gólech je kolem něj takové haló, leč českých fotbalistů schopných hrát na čtyřech postech, co umí obejít soupeře v rychlosti, není moc a pak kolikrát stačí málo, aby na sebe upozornili. Fotbal umí vracet práci, někdy i na počkání.
Do dvanácti let dělal také lyžování, ale fotbal u Kušejů vyhrál. V patnácti si mohl vybrat, jestli z Ústí nad Labem zamíří do Sparty, Mönchengladbachu nebo Drážďan. Třebaže otec Vasil je sparťan a rozzářily se mu oči, máma rozhodla pro nedaleké Drážďany. „Učila mě, abych byl pokornej.“
Vasil Kušej v trikotu německého Dynama Drážďany
Ani to však malému Vasilovi nebránilo v tom, že chtěl být nejlepší v republice i na světě, že snil tom, jak uživí rodinu. Německá škola byla užitečnou lekcí stejně jako starty v juniorské bundeslize proti vycházejícím hvězdám. „Teď hrají bundesligu a já o ní sním pořád,“ svěřuje se. „Nebo o španělské lize. Maminka chce k moři.“
Na hřišti se mění v hajzlíka
První zádrhel přišel na štaci v rakouskému klubu Wacker Innsbruck, kde měl završit přechod do dospělého fotbalu. Připouští, že narazil, že si myslel, že to půjde samo: Jsem přece hráč Drážďan!
„Ale nedopadlo to dobře, přišel covid a já si uvědomil, že je potřeba začít zase makat, aby na mě byla rodina pyšná. Sám jsem si dal přes prsty.“
Máma mu chtěla najít sportovního psychologa, ale Vasil to zamítl. Doma v Ústí se začal drápat vzhůru. Tetování, blond přeliv, luxusní mercedes a na hřišti hajzlík, jak o něm prohlásil mladoboleslavský trenér a dnes už sportovní manažer Pavel Hoftych.
Neposlouchám! Prostějovský Vasil Kušej si po svém gólu zacpal uši na znamení, že neposlouchá nenávistné hlášky některých fandů Army.
Kušej se nebojí nadávkami pustit ani do mazáků v týmu protivníka. Na první pohled dráždí a je jasné, že pokud by nevyčníval i výkony, schytal by to ze všech stran. Občas je mu líto, že lidé v Česku posuzují fotbalisty podle obalu, nikoli obsahu jako v Německu, kde mají „kopačky“ mnohem lepší postavení ve společnosti. „Mrzí mě to. Při seznámení si třeba myslí, že jsem blbej namyšlenej fotbalista. Slyším, co si šuškají,“ pokrčí rameny. „Vím, jakým jsem. Ví to rodina a bližší kamarádi, to je pro mě důležité.“
V soukromí už z něj tolik sebevědomí netryská. „Na trávníku jsem úplně jinej člověk. Všem nakládám, tělem i řečmi. Hráče rozebírám, jsem v tomhle svůj. Hodně lidí si myslí, že jsem namachrovanej, že jsem byl v Německu, mám peníze a jezdil jsem mercedesem. Pro mě to ale nic neznamená, peníze mě nemění.“
Má na paměti, jak narazil v Innsbrucku, jakmile polevil. Když měl jít na první trénink v Mladé Boleslavi, seděl před stadionem v autě a pochyboval o sobě, zda bude bombarďákům s reprezentačními zářezy Matějovskému, Suchému, nebo Škodovi vůbec fotbalově stačit. „Všechny jsem sledoval u televize jako mé vzory. A teď mě posadili v šatně vedle Škodyse. Klepal jsem se jak malé děcko.“
Snaží se těžit z geniálních pasů středopolaře Marka Matějovského, kvůli němuž si vlastně Boleslav vybral, a napodobovat koncovku Milana Škody, který uklízí do sítě míče na tréninku z každé pozice, jako by to byla rutina. Ale není.
Kušejova fotbalová pohádka. Rozloučí se po malém Euru s Boleslaví? |
Kušej si váží příležitosti. Fotbalem oddaně žije. Když čutal v Ústí, dal si ruku s tátou, že až bude hrát jednou ligu a vstřelí první gól, nechají si to společně vytetovat. „Ale taťka je už starší, bude mít 75, tetovat se nemůže. Nevadí, zdraví je přednější. Celou dobu jsem snil, že si ligu zahraju, že na to mám, že na mě může být rodina pyšná,“ vypráví pohnutě.
Přestup do ligy rodičům oznámil na Vánoce. Když táta rozbalil dárek, uviděl poprvé synův ligový dres. „Byli jsme strašně šťastní, že půjdu do ligy.“
Tím však Vasilova pohádka končit nemusí. Ne, nepije hodně piva. Ano, miluje fotbal.
Žene ho silná ryzí touha, že ještě není tam, kde bude.
Milí čtenáři, podcast Z voleje si dá přes léto prázdniny. Na další díly se můžete těšit v září. Děkujeme za váš zájem.
