Je to zhruba rok, co sedíte na židli ředitelky divadla. Jaký to pro vás byl rok?
Byl to krásný rok. Byl samozřejmě turbulentní, protože člověk se musí spoustu věcí naučit. Každý den se něco učím a těším se, až se pro mě stanou některé ředitelské úkony samozřejmostí.
Co jste divadlu za ten rok dala a co naopak divadlo naučilo vás?
Vztah k libereckému divadlu jsem si tvořila roky předtím, než jsem se stala ředitelkou, takže u mě vlastně nic nového. Jen řeším úplně jiné věci než dřív. Libereckým divadlem žiji pořád, jen více v kanceláři než na jevišti. Ale vůbec mi to nevadí.
Nedávno jste představili program divadla na následující sezonu. Jeho mottem je Zrození, proč?
Již v momentě, kdy jsem skládala koncepci na výběrové řízení, toužila jsem po tom, aby každá sezona měla svoje téma, svůj příběh. Začalo se sezonou S nadhledem, poté přišla sezona Za světlem. Toto téma v nás rezonovalo, bylo to těsně po covidu a my netušili, kterou cestou se společnost a kultura vydá. A Zrození nám dává novou naději. Samozřejmě to také úzce souvisí s Triumfem múz, tedy se zářijovými oslavami 140. výročí Šaldova divadla.
Liberecké divadlo vyhlíží výročí. Nadělí si oslavy i třináct premiér |
Naznačte, o co půjde.
Oslavy jsme nazvali Triumf múz: Oslavy dne, kdy múzy našly v Liberci svůj domov. Inspirací nám byla v divadelní opona Gustava Klimta „Triumf lásky“. Oslavy jsme zahájili již v květnu, kdy zazněly fanfáry napsané pro tuto příležitost a které se zároveň stanou novou hymnou našeho divadla - budeme ji uvádět při vzácných příležitostech, představili jsme také „zabydlené“ múzy. Hlavní oslavy pak proběhnou 28. až 30 září. Bude to tedy přesně 140 let od slavnostního otevření divadla.
Kde se budou oslavy uskuteční?
První, největší „mejdan“, proběhne ve čtvrtek 28. září, na státní svátek. Uzavřeme prostor mezi divadlem a magistrátem a vytvoříme tam divadelní náměstí, takový Karlův most, kde budou stánky, performance, divadelní jukebox. Lidé se také budou moci setkat s divadelníky. V pátek je na programu divadelní ples, který se odehraje přímo v útrobách našeho divadla. A pokud se ukáže, že koncept prostoru je funkční, tak bychom tímto rádi zahájili tradici divadelních plesů, a to přímo v prostorách Šaldova divadla. Zároveň pokřtíme knihu, kterou má v gesci předchozí ředitelka Jarmila Levko. V sobotu pak proběhne ve foyer koncert k výročí budovy magistrátu a následně kulturní program pro děti a mladé lidi.
Vy hodně cílíte na mladé, viďte?
Chceme se soustředit především na studenty základních a středních škol. V tuto chvíli jsme udělali první kroky. Od nové sezony posilujeme a zvýhodňujeme rodinné předplatné a rodinné vstupné. Také jsme výrazně zpřehlednili klub Efix. To je platforma, kam se může zaregistrovat každý mladý člověk do 26 let. Na každé představení má pak hodinu před začátkem lístek za stovku. Zároveň připravujeme Šaldovu pevnost, takovou bojovku pro mladší publikum.
Na příští rok chystáte třináct premiér. Vím, jak jsou divadelníci pověrčiví. Není to číslo nesoucí zkázu?
Vidíte, to nás nenapadlo (smích). Jedna premiéra, Pucciniho Bohéma, je obnovená, takže ji za premiéru úplně nepočítáme. Jiná baletní premiéra je zase projekt, který chystají naši tanečníci, takže má trochu jiné parametry. Tak snad to číslo nebude tak horké?
Zaujal mě projekt Cesta. Už proto, že nad ním nepřevzal záštitu ministr kultury, jak by se mohlo zdát logické, ale ministr dopravy. Jak to?
To byl takový můj vtípek, který vyšel (smích). Jelikož se představení jmenuje Cesta, přišlo mi roztomilé, že to nebude ministr kultury, ale dopravy. Vím o něm, že kultuře fandí, tak jsem to zkusila a podařilo se! V tuto chvíli mám zprávy, že si objednal čtyři lístky na premiéru.
A o co tedy půjde?
Hlavním pilířem inscenace Cesta je dětská opera Hanse Krásy Brundibár, u které si v letošním roce připomínáme 80. výročí jejího prvního provedení v terezínském ghettu. Cesta ale bude i forma představení, protože divák si za zážitkem musí dojít. Představení se odehrává na vícero místech. Začíná na nádvoří Technického muzea Liberec, poté se diváci dostanou do jedné z hal muzea, dalším místem je louka u bazénu a nakonec se přesunou do Šaldova divadla. Myslím, že by to mohl být netradiční zážitek. Na představení se kromě operního souboru našeho divadla podílí více než sto dětí.
Kde jste je vzali?
Úplným základem je Dětské operní studio, díky kterému koncept Cesta v mé hlavě vznikl. Pak se přidal Severáček, orchestr ZUŠ Jabloňová a Baletní školička. Kromě dětí se tam samozřejmě objeví i sólisté, sbor a orchestr divadla a vzácný host Petr Jeništa, který diváky celou inscenací, po jednotlivých stanovištích, provede.
Chcete častěji hrát na netradičních místech?
Ano, rodí se mi plán na letní scénu. Ale zatím nemůžu říct, kde by to mělo být.
Dobře, pojďme dál. Co je Šaldova šňůra – týden, kdy doženete rok?
Všechna regionální divadla trpí nezájmem odborné veřejnosti. Občas přijedou recenzenti na operu, ale aby se průběžně sledovalo, co divadlo dokázalo a kam kráčí, to opravdu regionální divadla neznají. Inspirovala jsem se tedy jinými divadly, kde takové přehlídky pořádají. A tak přišla na svět Šaldova šňůra. Já osobně se velice těším na moment, až se u jednoho stolu, nad jedním představením, potkají názory různých kritiků, různých žánrů. Každopádně, čeká nás první ročník, tak trochu zkušební. Ale těšíme se!
Vaše diváky zaskočila zpráva, že se celkem brzy po premiéře loučí Legenda z Mlžných hor. Proč?
Legenda bohužel musel skončit z technicko-provozních důvodů. Všechny nás to velmi mrzí. Ale v představeních, kde se potkají všechny soubory, chceme určitě pokračovat. To další nás čeká asi za rok a půl.
Legenda z Mlžných hor spojila soubory, na jevišti bude přes sto umělců |
Nabízí se otázka, jestli nejsou tři soubory moc?
Já vaši otázku s dovolením otočím. Nejsou pouze tři soubory na tak velké město málo? Umím si představit i soubor čtvrtý – muzikálový.
Pane jo! Proč?
Každý ze souborů může nabídnout úplně jinou formu a úplně jiný zážitek. Naše divadlo obhospodařuje nejenom stotisícové město Liberec, ale lidi z celé republiky. Věřím, že kultura jsou stopové prvky každé společnosti. Třísouborové divadlo je minimum, co můžeme nabídnout.
Jak je na tom divadlo finančně?
No, pracujeme s tím, co máme. Samozřejmě si umím představit větší rozpočet a přesně vím, kam by peníze putovaly. Na druhou stranu vím, že bylo již podstatně hůř. A děkuji našemu zřizovateli, že mě nenutí do radikálních škrtů a že si uvědomuje, že kultura není chudý příbuzný, ale je součástí našich životů.
Na co byste diváky pozvala příští sezonu?
Tak to je zatím ta nejtěžší otázka, protože se těším na všechno! Ale můžu říct, že všechny tři soubory jsou ve skvělé kondici a že divadlo jde kupředu. Umělecky i technicky.
25. října 2017 |
