V roce 1997, kdy se poprvé objevily v nabídkách tehdejších operátorů Paegas a Eurotel, byly předplacené karty přijatelnější alternativou k tarifům, které byly tehdy podmíněné aktivačním poplatkem. Předplacenky přinášely jistotu, že zákazník zaplatí opravdu jen za to, co využije (princip pay-as-you-go). Z přednabitého kreditu se tak strhávala určitá částka za každou minutu volání i za každou odeslanou SMS. Nicméně i v současnosti, kdy je kostlivec paušálních služeb (aktivační poplatek) již minulostí a kdy jsou předplacené služby postavené na balíčcích služeb, mají své opodstatnění.
Výběr předplacených služeb je navíc v současnosti výrazně bohatší než v jejich počátcích. A to nejen díky příchodu Oskara, tedy třetího mobilního operátora, který v roce 2000 doplnil výše zmíněnou dvojici. Od konce roku 2012 totiž k trojici síťových operátorů, tedy T-Mobilu (někdejší Paegas), O2 (někdejší Eurotel) a Vodafonu (někdejší Oskar), postupně přibyly desítky alternativních poskytovatelů telekomunikačních služeb. Takzvaní virtuální operátoři se zaměřují zejména právě na předplacené služby. Největším plusem, ovšem i nevýhodou, předplacených karet je jejich anonymita.
