Afghánistánem zmítají konflikty posledních téměř padesát let. Moci v zemi se v srpnu 2021 po odchodu amerických vojsk chopilo islamistické hnutí Tálibán, jehož vláda je založena na radikálním výkladu Koránu. Země se nyní vedle hluboké ekonomické krize potýká i s klimatickou změnou.
Česká humanitární organizace Člověk v tísni v zemi pořádá mise, v rámci nichž otevírá komunitní školy, pomáhá stavět domy a poskytuje pomoc vesnicím tak, aby byly soběstačné na další roky. Štefan se ze své páté afghánské mise vrátil předminulý týden.
O nich bez nich, hnutí Tálibán není pozvané na jednání o Afghánistánu v Dauhá |
Jak obvykle vaše mise s humanitární organizací v Afghánistánu vypadá?
Mou náplní práce je vyškolit místního člověka v komunikaci. Ten nám pak sbírá materiály, uskutečňuje rozhovory a pořizuje fotky a videa. Tímto se snažíme dávat zpětnou vazbu dárcům z Česka, ale i ze zahraničí.
Zaměřuji se na budování kapacit našich místních kolegů a kolegyň. Mé cesty většinou trvají čtrnáct dní. Během mé poslední cesty do Afghánistánu jsem tyto materiály sbíral hlavně já sám, což mi umožnilo podívat se do několika afghánských provincií a mluvit nejen s našimi týmy, ale především přímo s lidmi, kterým pomáháme.
Opravený karez (tradiční vodní kanál) v provincii Vardak
Kolik Afghánců v současnosti potřebuje humanitární pomoc?
Nějakou formu humanitární pomoci v Afghánistánu v současnosti potřebuje přes 28 milionů lidí. V Afghánistánu přitom žije na 40 milionů obyvatel. Téměř každého desetiletí bojů, nestabilita a ekonomická krize po nástupu Tálibánu zasáhla. V zemi je méně pracovních příležitostí. Také ji těžce zasahují opakovaná sucha způsobená klimatickou změnou, která mají za následek malou úrodu.
Krize má samozřejmě dopad i na to, jak se lidé stravují. Čím dál tím větším problémem je podvýživa, hlavně dětí a matek. Pro pitnou vodu někteří chodí i pět až šest kilometrů s kanystry a oslíkem. Dalším problémem je nedostupné vzdělávání.
Kolik rodin nemůže dětem vzdělání dopřát?
V Afghánistánu jsou dnes přes čtyři miliony dětí, které školy nenavštěvují. Důvodem je právě ekonomická situace, která rodiny nutí, aby potomci od útlého věku pracovali. Rodiče často nemají ani na to, aby jim nakoupili základní školní vybavení. Dalšími překážkami jsou vzdálenost škol a jejich nízká kapacita přijímat nové žáky.
Na sále v Afghánistánu. Když jsem rozkazovala mužům, tálibánci koukali, říká sestra |
Negramotnost mezi dětmi je tedy běžná?
Ano. I mezi rodiči. Pak je skvělé vidět, že i rodiče, kteří se sami podepisují otiskem prstu, chtějí pro své děti něco lepšího. Přejí si, aby uměli číst, psát a počítat. Vůle dostat děti do školy, aby měly naději na lepší budoucnost, je v Afghánistánu velká.
V Afghánistánu smějí školy navštěvovat pouze chlapci. Dívky do vyšší než základní školy chodit nesmí. Znamená to, že pak fungují jen v domácnosti?
Dívky mohou ve většině státních základních škol navštěvovat jen první stupeň. Druhý stupeň základní školy, střední školy a univerzity jsou pro ně v tuto chvíli ve většině provincií zakázané. V soukromých základních školách zatím lze studovat i druhý stupeň. Z toho zmiňovaného čísla čtyř milionů dětí, které se nevzdělávají, tvoří šedesát procent dívky, které pomáhají právě třeba v domácnostech.
Komunitní třídy v oblasti Bagrami poblíž Kábulu
Jak komunikace s ženami v Afghánistánu vypadá?
Afghánistán je velmi specifický, co se týká místních tradic. Hodně záleží na oblasti a etniku. Některá místa jsou konzervativnější, tam není možné pro muže cizince ženu potkat, ale pak jsou méně konzervativnější oblasti, kde je běžné s ženami vést rozhovor i doma.
Petr ŠtefanV Člověku v tísni pracuje jako mediální koordinátor od roku 2012. V Afghánistánu byl celkem pětkrát, poprvé jako novinář v roce 2010, v roli mediálního koordinátora pak v letech 2012, 2016, 2019 a 2023. |
Jak ženy k těmto tradicím přistupují? Komentují je například?
Mnohdy je to tradice, na kterou jsou zvyklé od narození. V současné situaci však platí zákaz práce žen pro nevládní organizace a agentury OSN, což vede k jejich velké frustraci. Často pro sebe v zemi nevidí budoucnost. Myslím si, že je to především špatně pro celou společnost. Tu mají tvořit ženy a muži, kteří mají své úlohy. Jestliže ženy ze života vyčleníte, přicházíte o půlku společnosti, ale například i o ekonomický rozvoj v mnoha oblastech. Stejná frustrace pramení ze zákazu vzdělání pro ženy od druhého stupně základní školy.
Znamená to, že ženy pracovat v zemi vůbec nesmí?
Ženy pracovat mohou. I co se týká zákazu práce pro neziskové organizace, tak existují dvě výjimky, a to je školství a zdravotnictví. Bavil jsem se například s ženou, která učí v námi založené komunitní škole. Říkala mi, že ji ta práce naplňuje, protože vyučuje děti, které by se ke vzdělávání opravdu jinak nedostaly. Nicméně její vlastní budoucnost je ohrožená, protože zákaz studovat ji zastihl v prvním ročníku na právnické fakultě a nyní je většina jejích spolustudentek z univerzity doma a neví, co bude dál.
15. srpna 2022 |
Jak v zemi vypadá současná bezpečnostní situace?
Když se bavím s místními, tak většinou zaznívá, že bezpečnostní situace se v Afghánistánu od roku 2021, kdy převzal moc Tálibán, zlepšila. V provinciích jako Vardak a Kápísá se dříve hodně bojovalo, a tak bylo běžné, že když lidé vyšli na pole, automaticky nad nimi létal dron, který je sledoval. A v takovém prostředí žili dvacet let, takže si bezpečnosti nyní váží. Z mého pohledu je však bezpečnost vykoupena velice špatnou ekonomickou situací, která se podepisuje na všem napříč společností.
O spokojenosti s bezpečnostní situací jsem slyšel na více místech, takže sám si z toho vyvozuji, že je to pro místní velmi důležitá hodnota. Některé rodiny dříve například utíkaly do Kábulu, protože si myslely, že je tu bezpečněji, což opravdu leckdy bylo. Ve městě to ovšem vytvořilo ohromný nápor na infrastrukturu.
Screening dětí na podvýživu v provincii Vardak
Utíkají rodiny i mimo zemi?
Ano, děje se to. Někteří v zemi pro sebe nevidí budoucnost anebo jsou v přímém bezpečnostním ohrožení, a tak se ji snaží opustit. Útočištěm jsou nejčastěji okolní státy, typicky Pákistán a Írán. Někteří ale říkají, že ačkoliv život v zemi není jednoduchý, chtějí její vládu změnit k lepšímu zevnitř. Perspektivu vidí především ve svých dětech a ve vzdělání, ke kterému se jim snažíme pomáhat.
Člověk v tísni(ČvT) je česká nevládní nezisková organizace, která funguje od roku 1992 a zaměřuje se na pomoc v Česku, ale také v zemích Afriky, Asie a Evropy. V rámci humanitární práce pomáhá lidem ve válečných konfliktech nebo po přírodních katastrofách. Na humanitární aktivity často navazuje rozvojovými projekty, které řeší dlouhodobé problémy, jako je nedostupnost kvalitního vzdělání, zdravotní péče nebo degradace životního prostředí. Usiluje též o zapojení lidí do procesů ovlivňujících dění v jejich zemi. V Afghánistánu ČvT působí nepřetržitě od roku 2001 a v současnosti má v zemi na 130 pracovníků, z nichž většinu tvoří místní zaměstnanci. Pomoc organizace se tu zaměřuje především na opravy obydlí, podporu vzdělávání dětí, zlepšení přístupu k vodě, nebo na komplexní řešení podvýživy. |
