„Obecně řečeno, všichni naši respondenti dávali přednost době, kdy se účastnili povstání proti vládě, které považovali za džihád. Nyní se tito muži ocitli v okovech byrokracie spojené s vedením země,“ říká analytik Sabawoon Samim z výzkumné organizace Afghanistan Analysts Network.
Samim a jeho tým loni na podzim hovořili s pěti muži, kterým bylo od 24 do 32 let a v řadách Tálibánu strávili šest až jedenáct let. Konkrétně šlo o velitele, odstřelovače, zástupce velitele a dvojici bojovníků. Poté, co se Tálibán v roce 2021 vrátil v Afghánistánu k moci, všichni získali práci v nové vládě. Dva z nich mají civilní funkce, tři pracují na bezpečnostních pozicích.
Afghánské ženy nemohou do zahrad a zábavních parků, Tálibán opět přitvrdil |
„Přechod k práci ve vládních strukturách tálibánce donutil dodržovat oficiální pravidla, s nimiž se dříve nesetkávali. Kancelářská práce jim připadá nesnesitelná. Mnozí pocházejí z vesnic, kde žili skromným životem plně zaměřeným na válku,“ řekl Samimi magazínu Time.
Někdejší bojovníci podle výzkumníků uváděli, že jim chybí „svoboda v první linii“. „Dříve Tálibán neměl žádná omezení, ale teď sedíme denně za stolem u počítače. Život se stal únavným, když děláte každý den to samé,“ popsal čtyřiadvacetiletý Huzaifa, jenž dříve zastával roli odstřelovače.
Univerzity jen pro muže. Tálibán zatrhl ženám přístup k vyššímu vzdělání |
„Na ministerstvu, kde mám zaměstnání, nemám moc práce. Většinu času trávím na sociálních sítích. Mnoho mudžahedínů je závislých na internetu,“ popsal pětadvacetiletý Abdul Nafi, jenž byl dříve řadovým bojovníkem.
Mnohé tálibánce podle výzkumníků zaskočilo také to, že se musí do práce dostavit, aby dostali zaplaceno. „V kanceláři musíme být před osmou ranní a zůstat do čtyř odpoledne. Pokud nepřijdete, nedají vám za ten den výplatu. Už jsme si na to zvykli, ale v prvních dvou třech měsících to bylo obtížné,“ uvedl dvaatřicetiletý Omar Mansur. Postěžoval si také na to, že v Kábulu bývá ráno často dopravní zácpa, a cesta do práce tak trvá déle.
„V době džihádu byl život jednoduchý. Jediné, čím jsme se zabývali, bylo plánování útoků proti nepříteli. Lidé od nás mnoho neočekávali a my jsme vůči nim měli malou zodpovědnost. Nyní, když má někdo hlad, považuje nás za to přímo odpovědné,“ řekl výzkumníkům šestadvacetiletý Abdul Salam.
Afghánistán se nyní potýká s jednou z nejhorších humanitárních krizí na světě. Na afghánskou ekonomiku od nástupu Tálibánu doléhají mezinárodní sankce a omezení mezinárodní pomoci. V chudobě žije zhruba 25 milionů Afghánců, tedy přes polovinu obyvatel země. Třem milionům dětí hrozí podvýživa.
Tálibáncům vadí zřetelnější hierarchie
Podle džihádistů se mezi tálibánci rovněž vytratilo „kamarádství“, protože dříve neexistující hierarchie je nyní mnohem zřetelnější.
„Někdy se mi stýská po džihádistickém životě, po všech dobrých věcech, které zahrnoval. Během džihádu byste nepoznali rozdíl mezi velitelem a běžným pěšákem, jako jsem já,“ uvedl Nafi.
Válka Tálibánců proti „zdroji hříchů“. Věří, že útlakem žen konají dobro |
Také sedmadvacetiletý Kamran, někdejší zástupce velitele, by chtěl státní správu opustit a vrátit se k jednoduššímu životu. „Dříve jsme žili mezi lidmi, teď jsou mnozí z nás zavření jen ve svých kancelářích,“ uvedl.
Velkou změnou byla pro radikály také skutečnost, že zatímco během protivládního povstání nepotřebovali vydělávat peníze, neboť jejich výdaje hradil Tálibán, nyní se musí o své rodiny postarat tak jako všichni ostatní obyvatelé. „Kvůli vysokému nájmu a relativně nízkému platu nemůžu svou rodinu přestěhovat do Kábulu,“ běduje Mansur.
15. srpna 2022 |
