Ve Staré Vodě si při slavnostní mši 8. května od 11.00 vzpomenou na církevní řády (řád sv. Benedikta a misionáři obláti Panny Marie Neposkvrněné), které přispěly k věhlasu poutního místa.
Loni začal působit ve Staré Vodě emeritní břevnovský varhaník Aleš Jan Tománek, který oživil myšlenku návratu ostatků piaristů zpět do krypty starovodského chrámu. Na místo svého posledního odpočinku se vrátí po téměř třiceti letech.
Piaristé byli na hranici dnešního vojenského újezdu Libavá pohřbíváni 210 let. V devadesátých letech minulého století bylo nutné ostatky tří z nich převézt do Moravského zemského muzea v Brně.
Kostel sv. Jakuba Většího a sv. Anny nechal postavit olomoucký biskup Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu a dokončen byl v roce 1688. Krátce nato byli do Staré Vody povoláni kněží piaristického řádu, aby se o místo starali.
„Zůstali neuvěřitelných 232 let, poslední dva odešli v roce 1922. Vůbec první ve Staré Vodě zemřelý piarista byl pohřben v libavském kostele. Další tři, zemřelí v letech 1696, 1698 a 1715, v kryptě starovodského kostela pod sakristií. Jmenovali se Joannes Začka, Joannes Schwaberger a Antonius Hötzel. V prosinci 1990 se zjistilo, že do krypty vnikla neznámá osoba. Hrobka pak byla otevřena při rekonstrukci v srpnu 1992,“ přiblížil varhaník Aleš Tománek, jenž se rozhodl za pomoci obce Město Libavá, které památka patří, domluvit opětovné důstojné uložení bývalých starovodských kněží.
Královskému harmoniu vadila vlhkost, jeřáb ho přestěhoval na kůr chrámu |
Trvalo to zhruba rok, výsledkem bylo vyřazení ostatků ze sbírek brněnského Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea.
„Ostatky piaristů budou pietně uloženy v prosklené rakvi v kryptě pod chrámem. Poté bude na hřbitově uctěna památka posledního zemřelého člena řádu benediktinů ve Staré Vodě, tedy Fr. Emmerama Rupprechta,“ stojí v pozvánce na webu spolku Lubavia.
Spolek se snaží o záchranu kulturního dědictví obcí včleněných v roce 1946 do vojenského újezdu, z nichž se dochovalo jen velmi málo. Ve zmíněném roce proběhlo zaměření kostela, podle kterého se pod ním nacházejí další prostory.
„Celkově by mohly být krypty čtyři. Ostatní dosud nemáme prozkoumané, neznáme jejich stav. Dochovaný je i odvodňovací podzemní systém pod zahradou a ze dvou třetin existuje pod klášterem sklepení,“ popsal Tománek.
Poutní místo
Obec byla už od počátku 16. století cílem poutníků, k její proslulosti později přispěl i klášter s kolejí.
„Piaristé, plným názvem řád chudobných řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol, se starali o výchovu a vzdělání chlapců na svých gymnáziích. Věnovali se nadaným žákům z chudších rodin, aby měli stejné šance na vzdělání jako šlechtické děti. Starovodskou kolej bychom mohli přirovnat k dnešnímu nižšímu gymnáziu. Vyučovaly se základní předměty jako latina, náboženství, matematika, fyzika, přírodověda. Ve Staré Vodě studoval například pozdější olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan,“ doplnil Tománek.
Dalšími studenty byli například Gelasius Dobner označovaný za zakladatele moderního kritického českého dějepisectví, rektor pražské i vídeňské univerzity František Ignác Kassián Halaška nebo zakladatel české numismatiky Mikuláš Adaukt Voigt.
„Některé kláštery byly zrušeny, jelikož pro ně nebylo personální obsazení. To se stalo i ve Staré Vodě. Po odchodu piaristů se duchovní správy na dva měsíce ujali redemptoristé ze Svitav a následně klášter se vším všudy převzal řád benediktinů z pražských Emauz, který zůstal osm let do roku 1930,“ připomenul Tománek.
Česká i ruská armáda
Do roku 1946 Starou Vodu spravovali misionáři obláti Panny Marie Neposkvrněné. Za druhé světové války byl klášter poškozen. Poslední pouť se ve Staré Vodě konala v roce 1950.
„Pak byl prostor uzavřen pro potřeby armády. Malebná obec Stará Voda byla zrušena a postupně srovnána se zemí. V padesátých letech byly cenné památky odvezeny do jiných kostelů,“ uvádí web Arcibiskupství olomouckého věnovaný poutním místům na Moravě a ve Slezsku.
Poutníky v kostele nahradil dobytek a pak vojáci a jejich technika. Devastaci místa dokončila po roce 1968 sovětská armáda. Rekonstrukce této vzácné stavby mohla začít až po roce 1990.
