Žinylka je speciálně
tkaná efektní příze
housenkovitého tvaru, jejíž
výroba dočasně v Česku
vymizela. Josef Fidler se
před lety rozhodl tradici
obnovit. V historické
chalupě v památkové
rezervaci Betlém
v Hlinsku vzkřísil zdánlivě
zapomenutý způsob tkaní.
| foto: Ota Bartovský,
MAFRA
Zdánlivě zapomenutá žinylka. Přijít na řemeslnou techniku trvalo tkalci roky
Žinylka je speciálně tkaná efektní příze housenkovitého tvaru, jejíž výroba dočasně v Česku vymizela. Josef Fidler se před lety rozhodl tradici obnovit. V historické chalupě v památkové rezervaci Betlém v Hlinsku vzkřísil zdánlivě zapomenutý způsob tkaní.
Prohlížím si květovaný koberec a snažím se pochopit, co je na žinylce tak magického. „Nejdřív se tká předdílo,“ ukazuje mi Josef Fidler několik pruhovaných pásků. „Ty se dají na sebe a tím teprve vznikne vzor.“ Položí je na sebe, ukáže mi je z hřbetu a v tom okamžiku mi to dojde.
Lidé se dokážou zamilovat do lecčeho. Josefu Fidlerovi se podařilo propadnout velmi unikátní, vášnivé a doživotní pohlcující lásce k housence. A to ne jen tak ledajaké! Abyste tomu rozuměli: speciální způsob tkaní, který tomuto tkalci učaroval, získal své jméno z francouzského „chenille“, což je výraz označující housenku.
Co ale nemohu opomenout zmínit, je brdo, což je soustava listů. „Je to na jedno brdo“ tedy zjednodušeně znamená, že se celá látka tká stejným způsobem.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
