Když před více než 20 lety vztah Olinky Višticové a Dražena Grubišiče skončil, nastal čas, aby si rozdělili společně pořízené věci, a to včetně televize, počítače a hromady suvenýrů z prázdnin. Pak se ale dostali k hračce králíčka. Připomněl jim jejich dávný vztahový rituál: jakmile se jeden vracel domů, druhý natáhl králíčka na klíček a ten na uvítanou poskakoval. A když se někdo vydával na služební cestu do ciziny, bral hračku s sebou a fotil ji u turistických atrakcí.
Jak říká Višticová, králíček se stal tak silným symbolem jejich vztahu, že bylo nepředstavitelné, aby si ho jeden z nich nechal. Mohla vypuknout pořádná hádka, ale místo toho dostali nápad: „Co kdyby existovalo místo, kam by kdokoliv z celého světa mohl poslat něco, co mu zbylo po rozchodu?“
Višticová usoudila, že takový světový archiv zpackaných vztahů by mohl lidem pomoci s léčbou zlomených srdcí. A současně by to byl způsob, jak říct světu: „Tato láska opravdu existovala.“
Dnes někdejší milenci vedou Muzeum zlomených srdcí, jednu z oblíbených a také i nejzvláštnějších turistických atrakcí Chorvatska. Nachází se v bývalém paláci v historickém centru Záhřebu. Do muzea posílají předměty spolu s popiskou objasňující jejich příběh anonymní dárci z celého světa.
Boty i padák
Mezi vystavenými památkami jsou některé věci veskrze přízemní, jako například pár elegantních bílých bot s popiskem: „Snažila se mi vnutit svůj smysl pro módu“. Ale jsou tu i věci provázené velkou citovou zátěží. Je tu batoh na padák, dar od ženy, jejíž milovaný zahynul při seskoku.
Muzeum se otevřelo v roce 2006 jako dočasný projekt, který Grubišić a Višticová předvedli na umělecké výstavě. První exponáty dostali od známých, ale hned po skončení výstavy začali dostávat e-maily a telefonáty s prosbami o předvedení instalace v různých místech po celém světě. Zakrátko organizovali výstavy v kalifornské galerii a v nákupním středisku v Turecku. Pokaždé vybízeli k zasílání dalších předmětů. Když svůj projekt předvedli v Mexiku, obdrželi stovky věcí a příběhů. V roce 2010 otevřeli stálé sídlo, nedaleko záhřebské radnice, kde místní s oblibou uzavírají sňatky.
Ve sbírkách mají více než 4 000 předmětů, z nichž vystaveno je asi 70. Kurátorka Charlotte Fuentesová, která se stará o sbírku a dohlíží na výstavy v zahraničí, říká, že další věci přicházejí každý týden. Nedávno kdosi poslal kousek svatebního dortu starý 37 let. Dala ho do mrazáku. „Je neuvěřitelné, co lidé zkoušejí udělat, aby udrželi lásku při životě,“ připouští.
The Museum of Broken Relationships in Croatia displays objects donated from heartbroken lovers worldwide.
Exhibits include a garden gnome, a prosthetic leg, a parachute rig and 30-year-old scabs in a petri dish.
https://t.co/0eV0Bpf0Co
Grubišić míní, že darované předměty často něco vypovídají i o politickém či sociálním kontextu dané země. Například když muzeum mělo výstavu na Filipínách, dostalo spoustu věcí souvisejících s rozchodem způsobeným migrací. Miliony Filipínců a Filipínek pracují v cizině, a tak „je velká pravděpodobnost, že vaše láska jednou odletí do Kanady nebo Dubaje nebo jinam, a tak se rozejdete“.
„Jsem si jist, že kdybychom dělali výstavu na Ukrajině, dozvěděli bychom se příběhy o ztracených láskách kvůli válce,“ dodal.
V tomto smyslu muzeum podle Višticové také nabízí pohled do historie, což bylo ostatně jasné od počátku. Když sbírali první exponáty, ještě v Záhřebu, jeden voják jim předal protézu. Říkal, že o nohu přišel v 90. letech ve válce o odtržení Chorvatska od Jugoslávie. Kvůli mezinárodním sankcím bylo tehdy obtížné získat protézu, ale nakonec jedna pracovnice z ministerstva obrany sehnala materiál, aby se protéza dala udělat. Voják a jeho zachránkyně se do sebe zamilovali, ale umělá noha vydržela déle než jejich vztah.
