Na tiskovou konferenci po svém návratu z Turecka do Liberce dorazil kynolog Pavel Viták v dobré náladě. „Asi chcete i psa, že?“ zeptal se přítomných novinářů, následně otevřel kufr přistavěného kynologického vozu a z klece pustil zlatého retrívra Harryho, se kterým zasahovali v troskách po ničivém zemětřesení ze začátku února.
Jak probíhala celá operace? Věděl jste hned, že vás povolají do akce?
Jsem členem dlouhá léta a už jsem si zvykl mít doma předbalenou tašku pro případ, kdyby mě povolali. To pak musím být do dvou hodin připravený. Ale překvapený jsem byl, nominace na akci není nikdy jistá. Záleží také, kdo může odjet. Někomu se třeba nedá dovolat, nebo má nemocného psa, nebo je nemocný i on sám.
Vy sám jste se to dozvěděl kdy?
Ráno v práci jsem zjistil, že jsem byl aktivován a že je šance, že pojedu. Odjel jsem si tedy domů zabalit tašku a do dvou hodin jsem věděl, že tedy jedu. V jednu hodinu jsem se měl hlásit na hasičské základně v Praze-Holešovicích.
V troskách našli živé i mrtvé. Z chmur dostával psovoda jeho čtyřnohý parťák |
Jak probíhal běžný den v Turecku?
Střídali jsme se po šestihodinových směnách. Šest hodin jsme pracovali, šest hodin odpočívali. Ta odpočinková část samozřejmě zahrnovala spánek, venčení psa i jídlo. Harry musel krmení dostávat v pravidelných intervalech a s dostatečným odstupem do začátku další směny, aby nešel do sutin s plným břichem. Trochu mi to rozhodilo odpočinkový režim, ale zvládal jsem se vyspat alespoň na pár hodin.
Vaše podmínky ubytování se zdály celkem dobré.
Vedení USAR (Útvar pro prohledávání a záchranu osob v městském prostředí - pozn. red.) se povedlo nám zajistit výborné místo na založení tábora. Byla to střelnice vojenské základny a celý areál byl chráněný. Jako tým jsme byli absolutně samostatní na deset dní, jediné, co jsme potřebovali, byla doprava na místo a palivo do generátorů. To jsme si s sebou do letadla vzít nemohli. Jinak stany, lehátka, spacáky a stravu jsme si přivezli vlastní.
Máte s sebou vašeho psího parťáka Harryho. Jak náročná byla celá akce pro něj?
Pro psy byla nejnáročnější asi velikost sutin a veliká spousta pachů, které na místě byly. Když psi USARu cvičí vyhledávání lidí v rozbořených budovách, jedná se většinou už o staré sutiny, které se nehýbou, a zároveň jsou tam jeden nebo dva figuranti. Zbytek sutin je už ale starý a vyčichlý, a psi tak většinou nemají problém figuranty najít. Tady jsme si ale suť museli nechat nejprve odvětrat, než jsme mohli vypustit psy, a navíc to byly budovy plné jak živých, tak bohužel i mrtvých.
Vypustit psa do místa takové zkázy asi nikdo nepozoruje bez starosti. Bál jste se o Harryho, když pracoval?
Samozřejmě, že jsem se o něj bál. Na místě byla spousta roxorových tyčí a střepů, samotná suť se hýbala. Jeden šestipatrový dům to slisovalo jako harmoniku, další pak úplně přišel o střechu, zůstala tam jen laminátová podlaha horního patra. Ta byla pokrytá prachem a velmi kluzká. V tu chvíli jsem se o Harryho bál asi nejvíce, aby neuklouzl a nespadl dolů.
Zajišťují nějak psovodi své psy?
V rámci možností psa jistíte na postroji, ale to taky nejde dělat věčně. Pak ho v prostoru držíte jen pomocí povelů. Také se samozřejmě snažíme si prostředí předtím co možná nejlépe zkontrolovat, abychom neposílali psy do úplného neznáma. Ale třeba v tunelech, kam nevidíte, se spoléháte na to, že pes má takový výcvik a zkušenosti, aby se dokázal vrátit zpátky.
Našel Harry nějaké živé lidi?
Mám nepotvrzenou informaci, že jeden ze záchranářských týmů, které nespadají pod USAR, později našel na místě, které Harry označil, živou osobu.
Říkal jste, že jste pracovali v šestihodinových směnách. Zvládne pes pracovat takovou dobu?
Psi samozřejmě nepracují celou dobu. Využívají se pro prvotní ohledání, aby se označila možná místa, kde by mohli být lidé. V takovou chvíli použijeme dva psy, a pokud stejné místo potvrdí oba, tak následně velitel rozhoduje o postupu dalších prací. U nás probíhala práce tak, že se část sutin odbagrovala, já vypustil Harryho, ten zkontroloval uvolněné prostory, a pokud nic nenašel, pokračovalo se dál. Takhle se už druhý den vytipovalo první místo, kde by mohla být oběť. Byla tam žena s dítětem a dalších osm lidí. Je také důležité si uvědomit, že i v případě, že pes nic nenajde, jde o dobře odvedenou práci. Znamená to totiž, že v daném místě lidé nejsou, a trosky se tak můžou začít odstraňovat.
„Bál jsem se, že ze střechy spadne.“ Záchranná mise byla náročná i pro psa |
Místo podobné tragédie se samozřejmě liší od cvičiště. Co byl pro psy největší problém?
Přímo na místě je spousta nových pachů, které pes musí vyhodnotit. Zároveň se také musí soustředit na prostředí. Jak už jsem říkal, sutiny se hýbou a je tam spousta věcí, o které se může poranit. Pro ně je tedy nejnáročnější koordinovat pohyb těla a zároveň hledat a vnímat pachy. Bylo vidět, že i psi, kteří jsou při trénincích mrštní a rychlí, tak kvůli množství podnětů zpomalili a stali se z nich takzvaní „bombaři“ (psi na vyhledávání bomb - pozn. red.) s čenichem u země. Bylo to hlavně proto, aby dokázali správně vyhodnotit, jestli se jedná třeba jen o zůstatkový pach, nebo jestli se obnovuje, případně jestli je tam i složka živého těla, tedy vydechovaný vzduch.
Nezní to jako jednoduchá práce.
Spousta psů právě proto na zkouškách na certifikát potřebných pro USAR kvalifikaci vyhoří, protože se nedokáží pořádně soustředit na samotnou práci. Ti, kteří byli nasazení teď v Turecku, jsou ale zkušení a neměli s tím problém.
Harry potřebné akreditace tedy má?!
Harrymu atestace končí letos na podzim, už ji ale obnovovat nebudeme. Je mu už skoro deset let, je na konci své kariéry. Místo něj si cvičím nového, rok a půl starého německého ohaře Kukyho.
Jak se Harry osvědčil v celé záchranné akci?
Sám jsem čekal, jak bude reagovat na cestu a na nové prostředí, jak moc bude unavený. Ale překvapil mě, zvládl to jako starý profesionál. Před cestou mu veterinář dal injekci na ošetření organismu bez sedativních účinků, aby na místě mohl začít hned pracovat. Nasadil jsem ho do pátrání a bylo na něm vidět, s jakou jistotou pracuje. Pro něj je to pořád stejné, je v práci a snaží se odvést co nejlepší výkon, aby mi udělal radost.
Měli jste s sebou lékaře pro lidské záchranáře. Co ale pro ty zvířecí?
Jeli s námi dva lékaři, kteří jsou speciálně vyškolení tak, aby dokázali pomoct i psům. Naštěstí to ale nebylo potřeba, oděrky a drobná poranění jsme byli schopní ošetřit sami.
Už jste zmiňoval, že cvičíte nového pejska. Jak dlouho takový výcvik trvá?
Výcvik je individuální věc. Záleží na osobnosti daného psa, jak rychle se dokáže učit a jak rychle dozraje mentálně. Obecně platí, že větší psi dozrávají pomaleji. To, co Kuky zvládá nyní v roce a půl, uměl Harry mezi dvěma a půl až třemi lety života. Výcvik je tak rychlejší. Obecně ale platí, že kolem třetího roku by pes měl být schopný složit potřebnou zkoušku ministerstva vnitra pro to, aby mohl být braný jako člen USAR. Na tuto zkoušku navíc máte jen tři pokusy, a pokud ji ani na ten třetí nezvládnete, nemůžete se stejným psem znovu nastoupit. S Harrym jsem proto neriskoval a zkoušku jsem s ním absolvoval, až když mu byly čtyři roky. Je to navíc můj první záchranářský pes.
Jsou plemena, která USAR využívá častěji?
Jde spíše o rámec toho daného psa. Aby byl střední velikosti, měl dobrý nos a dobře se učil. Tyto požadavky z velké většiny naplňují border kolie, jsou mrštné a pracovité a rychle se učí. Jsou ale také dost akční a do rodiny bych ji nechtěl. Hlučínský tým pak nyní sází na knírače.
Všechny psi vlastní některý z kynologů?
Ano. Hasičská profese kynolog není. Jeden čas se uvažovalo o pořízení psů přímo pro hasičský sbor, od toho se ale ustoupilo. Je potřeba, aby pes měl vztah ke svému pánovi, a ten aby věděl, jak mít cit pro daného psa. Já sám jsem běžný hasič, vedu pracoviště IZS v Semilech. Kynologie je můj koníček, který se mi promítá i do profese, ale není to náplň práce. Je to nad rámec našich běžných povinností.
Hledáte někoho nového do libereckého týmu kynologů?
Hledáme zájemce, ale ten výcvik je hodně časově náročný. Já sám jsem začal až ve chvíli, kdy mi odrostly děti. Teď se ukázal nový adept, který by se mohl stát členem kynologické skupiny, ale necháváme tomu volnější průběh. Kdo bude chtít, půjde si s námi zacvičit a třeba ho to osloví. Je to nezávazné.
