Kdo se může stát legionářem?
Základem byla energičnost, smělost, tělesná konstituce samozřejmě též.
Je třeba rozlišit dobu míru, kdy se ze zástupů bojechtivých dobrovolníků vybírají jen ti nejlepší pro zaplnění prestižních míst uvolněných v už hotových legiích. A doby nepokojů a válek, kdy poptávka po živé síle ve zbrani převyšuje nabídku. Tam kvalita trochu ustupuje stranou.
Obecně však byli preferováni mladíci, iuniores, okolo osmnáctého roku života, výšky téměř 180 centimetrů, robustní tělesné konstituce. Nad jejich výšku a vzrůst je ovšem považována energičnost a odvaha. Jak píše Flavius Vegetius Renatus: „Mladý voják by měl mít živý pohled, hlavu nosit vzpřímeně, hruď mít širokou, ramena svalnatá a statná, paže silné, pas malý, nohy neklidné a zadek masitý.“ Pokud jsou u rekruta nalezeny všechny tyto žádoucí znaky, může se upustit od jeho malé výšky, protože je mnohem důležitější, aby byl voják silný a odolný.
Z popisu se může stát nejprve tiro, odvedenec-dobrovolník v zácviku, který je po nezbytném drilu v kasárnách přiřazen jako milite, řekněme s hodností vojína, ke konkrétní legii.
