Od té doby se země dlouhé roky potýká se stagnující ekonomikou, hluboce zakořeněným odporem proti změnám a tvrdohlavým lpěním na minulosti. Veškeré potíže se pak koncentrují v rapidně stárnoucí a zmenšující se populaci.
Demografický vývoj země kráčí od deseti k pěti. Zašlo to už tak daleko, že premiér Fumio Kišida hovoří o tom, že „japonská společnost brzy nebude schopna dál fungovat“.
Mnozí vidí budoucnost pesimisticky, jsou frustrovaní enormním tlakem na výkon v zaměstnání i ekonomickou stagnací.
