„To víte, že jsem si hned vzpomněl,“ řekl třeba Martin Vozábal, někdejší ligový záložník a jihočeský patriot, který si třeba zahrál na olympijských hrách 2000.
Jak jste k té fotce přišel?
Úplná náhoda. V roce 2005 jsem kopal řeckou ligu za Škodu Xanthi a najednou nad tréninkovým hřištěm zahučel vrtulník.
Nic jste netušil?
V Xanthi se chystali otevřít nový stadion pro sedm tisíc lidí a v kabině se nejspíš o ničem jiném nemluvilo.
Proč nejspíš?
Protože jsem řecky skoro nerozuměl. Pochytil jsem Pelé, Pelé, Pelé, Celebration. Že se bude otvírat stadion, to bylo jasné, ale kdo u toho bude, bylo překvapení. Přistál vrtulník a Pelé vystoupil.
Pláče nejen Brazílie. Zemřel legendární fotbalista Pelé, bylo mu 82 let |
Na zakázku?
Neumím si představit ten balík, který si musel odvézt s sebou. Proč by Pelé, takový majestát, letěl zrovna do malého města na severu Řecka? Zjevil se, zamával, zažongloval, usmál se, měli jsme společný oběd. V Xanthi tehdy chytal Petr Pižanowski, ten má jistě společnou fotku taky.
Nic víc neproběhlo?
Pravoslavný kněz novému stadionu požehnal, fanoušci zabouřili, trenér si s Pelém popovídal, prohodili pár zdvořilostních frází. Pak se slavný host párkrát zamrskal před objektivem a zmizel.
Nechte ho hrát, je zraněný. Čím Masopust okouzlil fotbalového krále Pelého |
Ale památku máte.
Na celý život. Vysvětluju si to takhle: tehdejší klubový majitel, pan Christos Panopoulos, chtěl slavnostní den načančat a nešetřil na výdajích, protože chtěl vytvořit krásnou image. Panopoulos šéfoval firmě, která byla výhradním importérem škodovky do Řecka. A protože v Řecku je každý druhý taxík oktávka, Panopoulos určitě prostředky měl. Ale musela to být rána.
A zážitek pro vás.
Úplně pro všechny. Kolikrát v životě se vám poštěstí, že podáte ruku nejlepšímu fotbalistovi všech dob? Byl jsem v tranzu, podal Pelému ruku, představil se a cvak, cvak. Trvalo to vteřinu, ale vám to připadá jako věčnost.
Vlastně mám taky fotku s Pelém, ale je mi vidět jenom nos. V Praze stojím v hloučku novinářů, kteří mu v den jeho šedesátin mohli položit pár otázek.
Chápu. I já byl paf. Víte, komu podáváte ruku? Jen se mi třásl hlas a nevěděl jsem, co říct. Jako by můj syn potkal Messiho, svou modlu. To je podobný zážitek.
Co bylo dál?
Matně si pamatuju, že po třech hodinách sednul do vrtulníku a frnk. Rozhodně do Xanthi nepřiletěl v rámci charity. Byznys je byznys.
KVÍZ: Deset otázek o králi fotbalu. Jak dobře jste znali mistra Pelého? |
A pro vás největší zážitek spojený s fotbalem?
Řadím ho na číslo jedna až dvě. Na stejnou úroveň jako olympiádu v Austrálii.
Tam jste mohl v posledním utkání skupiny vstřelit gól Kameruncům. Tím pádem by Česko vyhrálo a na poslední chvíli postoupilo ze skupiny.
Velká šance, sklouzlo mi to. Dneska už se tomu usmívám, ale tehdy to byla sportovní tragédie.
No vidíte, Kamerunci nakonec získali zlato.
Však na to často vzpomínám. Co se mohlo stát, kdybych to trefil? Jako náhradník jsem byl na hřišti sotva deset vteřin, když to přišlo. Pak ještě Libor Došek poslal svůj oblouček těsně nad břevno. Kamarád mi posledních sedm minut zápasu poslal jako video na telefon, takže se můžu kdykoli podívat, jak jsme byli blízko. V Austrálii to bylo kdyby, ale Pelého jsem se dotknul.
