Zatímco jiní si užívali teplého počasí v létě u vody, řezbář Jan Hanz Štěbeták pracoval na výrobě kuřimského betlému. „Mám po čtvrtém dni vyřezávání. Zhruba čtyřicet hodin, ale dost jsem odpočíval, v tom pařáku to fakt jinak nejde,“ popisoval náročnou práci Štěbeták letos ke konci července.
Vše ale nakonec ještě v létě zvládl, a tak v Kuřimi mohou místní v těchto dnech obdivovat nejen tradiční vánoční strom, ale rovněž betlém. „Vždycky jsme měli vánoční strom, ale hledali jsme, jak atmosféru přes advent ještě oživit, a nakonec zvolili tuto možnost,“ vysvětluje starosta Kuřimi Drago Sukalovský (STAN), proč se rozhodli ve vedení města nechat betlém vyrobit.
Ostatně Kuřim není rozhodně první. Podobně mohou lidé od jiných umělců obdivovat dřevěný betlém v Brně na Dominikánském náměstí před Novou radnicí a rovněž i v Blansku nebo Vyškově.
Z betléma se stala atrakce
V Kuřimi je betlém vystaven už třetím rokem, letos si ho ale lidé poprvé užívají ve vší parádě. Poslední dva roky totiž byly vánoční kulturní akce či trhy všude v Česku kvůli přísným protiepidemickým opatřením v souvislosti s covidem omezené a lidé se mohli mnohem méně stýkat.
Navíc betlém, který je umístěný na náměstí 1. května, se postupně rozrůstá. Na začátku měl jen hlavní postavy v podobě Svaté rodiny a několika zvířat. A rozhodně to nejsou žádní drobečci.
Například postavy Josefa a Marie z jasanového dřeva váží každá kolem dvou set kilogramů. Loni pak za přibližně dva týdny vyřezal Štěbeták z dubového dřeva, které je podle něj vhodnější, postavy tří králů a k tomu další čtyři ovečky. Letos do betlému přibyly další figury. A ani u toho neskončí.
„Počítáme s tím, že bude v příštích letech dodělávat i další,“ říká Sukalovský s tím, že na Štěbetáka padla volba, protože se jim jako zástupcům vedení města jeho tvorba líbila. Není podle starosty nijak příliš moderní či abstraktní a betlém tak může získat přízeň široké veřejnosti. To se potvrdilo, protože už první rok se z něj stal navzdory covidu hit a lidé se u něj fotili.
Začínal s výrobou náhrdelníků
Jan Hanz Štěbeták se věnuje řezbářství už třicet let a z toho asi patnáct let sochám. Vytvořil jich už přes čtyři stovky.
„Jako každej kluk jsem v dětství rád něco vyráběl, ale s řezbářstvím jsem začal až v době, kdy jsem se seznámil s několika trampskými řezbáři z České Třebové. Moje první práce byly jednoduché náhrdelníky, pak přišel na řadu totem, společná práce kamaráda Greedyho a členů osady. Do té řezbařiny, kterou se pokouším dělat nyní, jsem se pustil až v roce 2005,“ líčí začátky své tvorby.
Řeže především na zakázku, každá nová je pro něj podle jeho slov výzvou. „Její ztvárnění je originální v tom, že si téma skoro vůbec nepředkresluji a řežu podle představy a momentální nálady,“ doplňuje šedesátiletý řezbář, který v minulosti vyrobil dřevěný betlém rovněž pro jihočeskou Třeboň, Jemnici nebo také Strmilov kousek od Jindřichova Hradce, kde žije.
A jak vzniká právě kuřimský betlém? „Nejdříve si v hlavě musím představit, jak bude socha přibližně vypadat, potom si nechám postavit kmeny a upravím je, aby byly v životní velikosti, tedy měřily kolem metru osmdesáti,“ popisoval už loni.
Když má vysoké špalky, musí odstranit kůru i běl, tedy vnější část dřeva, která má jiný odstín a esteticky by pak na soše nepůsobila dobře. „Pak si kreslím a podle kresby se snažím vyřezávat motorovou pilou,“ naznačil, že konkrétně v tomto případě přímo bez nákresu nepostupuje. Poté, co má hlavní hrubé rysy hotové, vyměňuje motorovou pilu za dláta a pracuje na detailech, například v obličeji.
A není brzy připravovat betlém už v létě? Podle něj ne, dají se sice dělat celoročně, ale musí na ně zkrátka najít čas.
