Poslechněte si celý rozhovor s Pavlem Houdkem v Kontextu:
„Je úplně zarážející, že femicida legislativce nezajímá. Jedná o činy, které se neustále opakují. Opakuje se a vidíme v nich jasné vzorce,“ říká Houdek. Za pomocí jednoduchých a nenákladných opatření by přitom šlo podstatné části takových vražd zabránit. „Když se podobný skutek stane, politici jen krčí rameny a zabrečí si do kamery, že je to hrozná tragédie,“ dodává.
Přitom však často existuje historie domácího násilí a podobných incidentů. „Zavražděné ženy nezřídka předtím chodily za příslušnými orgány, jejich partneři měli řadu přestupků tohoto typu. Ale nikdo se nad tím nepozastaví,“ nastiňuje největší překážky pro účinnou pomoc.
Pavel Houdek
|
Při zavádění opatření přitom nemusíme znovu vynalézat kolo. „Jsou země, které se tomuto tématu věnují více a hlouběji a mají už zavedené postupy. A ty jsou prokazatelně funkční,“ upozorňuje Houdek.
Klíčový je sběr dat, kterému se v současnosti věnují pouze neziskové organizace. Mezi nimi například Rosa - centrum pro ženy, která za tento rok napočítala přes dvacet obětí. Policie však tato data nemá, a tedy nemůže ani hledat vzorce, na jejichž základě vytvoří metodiku.
„Zlehčování a shazování je hrozivé. Vyjadřují se tak i policisté na přednáškách nebo do médií. Když vidíme ten blahosklonný a zlehčující přístup, není se co divit, že k femicidám dochází a nejsou řešené,“ podotýká Houdek.
Mechanismy femicidy se nedají popsat jako „oni se hádají v kuchyni, je tam nůž, tak on po něm sáhne, píchne ji, a je z toho vražda“.
Taková zkratka je podle něj absolutně nesmyslná. „Jen z toho cítíme zlehčování celé situace,“ upozorňuje.
Obětmi jsou často děti. Nevlastní
Nezřídka jsou při násilném aktu zavražděné také malé děti. „Často to nejsou děti pachatele, ale jeho partnerky. Vysvětlení? Když to nejsou jeho děti, může to brát tak, že přes ně ženě ublíží,“ uvádí Houdek.
O vlastní děti se jedná jen v menšině případů. „Bývá to tak, že je dotyčný v situaci, ze které nevidí východisko. Například dluhy, exekuce... Pokud je v tom i násilná složka vztahu, muž pak vidí jediné východisko, a to vraždu celé rodiny. Včetně sebe sama,“ varuje.
Odchod od násilného partnera je však často až neuvěřitelně složitý. „I pro blízké je to frustrující. Je to jeden krok vpřed a dva dozadu. Tomu člověku pomůžete, začne si zajišťovat odchod, ale pak to neudělá, protože přijde fáze usmíření...“ nastiňuje Houdek největší překážky v odchodu.
To dokládají i statistiky – průměrná doba, kterou žena stráví ve vztahu s domácím násilníkem, je totiž osm let.
V podcastu se dozvíte například:5:25 Je pro společnost lepší si myslet, že se jedná pouze o nahodilé akty a ne o vyvrcholení domácího násilí? 7:20 Proč je nevhodné označovat femicidu jako „domácí zabijačku“ nebo „zločin z vášně“? 8:45 Jsou pachatelé femicid lidé s psychickými poruchami či narušení jedinci? 10:47 Jaký případ femicidy se odehrál na Zlínsku? 15:02 Proč muž často vztáhne ruku i na děti? A jsou to děti vlastní, nebo partnerčiny? 18:00 Proč je pro oběť tak těžké od agresora odejít? Poslechněte si podcast Kontext s Terezou Vlčkovou a Pavlem Houdkem a dozvíte se víc! |
