Měla to být odplata za vraždu generála Sulejmáního. Svého času nejvlivnějšího muže Blízkého východu Američané zabili v lednu 2020. A letos oznámili, že si Íránci coby terč své pomsty vybrali Johna Boltona. Nic netušícího diplomata a bývalého bezpečnostního poradce exprezidenta Donalda Trumpa dostal „na starost“ Šahram Pursáfí.
Údajný člen Íránských revolučních gard a konkrétně jednotek Quds byl ovšem jen prostředník. Na samotnou akci si najal komplice. Za sledování Boltona a provedení atentátu mu nabízel až 300 tisíc dolarů (přes sedm milionů korun). Bylo mu prý jedno, jak americký činitel zemře, jeho „skupina“ však žádala video jako důkaz o splnění úkolu.
Pursáfí však nevěděl, že se mu přihlásil informátor americké FBI, která tak měla celý plán jako na dlani a včas ho zarazila. „Není to první případ, kdy jsme na americké půdě odhalili íránské snahy o vykonání pomsty vůči konkrétním lidem. Budeme neúnavně pracovat na tom, abychom zjistili a zastavili každou jednu z těchto snah,“ uvedl v srpnu Matthew G. Olsen z Národní bezpečnostní divize ministerstva spravedlnosti.
A pak všechno potemnělo. Stovky Íránců už při protestech přišly o zrak |
Larissa L. Knappová z oddělení národní bezpečnosti v FBI zase prohlásila, že má Írán za sebou „dlouhou historii“ příprav vraždy lidí, které považuje za hrozbu. „Americká vláda však ještě déle přivádí k odpovědnosti ty, kteří ohrožují bezpečí našich občanů,“ dodala.
Íránská diplomacie obvinění označila za nepodložená a politicky motivovaná, Olsen nicméně podle agentury AP zdůraznil, že plán na zavraždění amerického diplomata v žádném případě nebyl „planou výhrůžkou“.
Sám Bolton poděkoval FBI i zaměstnancům ministerstva za jejich práci a tajné službě za ochranu. „Ačkoliv teď toho veřejně nemohu říct mnoho, jedna věc je neoddiskutovatelná: Íránští vládci jsou lháři, teroristé a nepřátelé Spojených států,“ pronesl.
Tempo nabírá na obrátkách
Íránec Pursáfí měl pro „svého“ muže ostatně ještě jeden úkol. Kdo měl být dalším na řadě, už americká vláda neuvádí. Boltonův případ je nicméně nejvýraznějším příkladem aktivit íránského režimu ve světě. Odstranit se snaží činitele jiných vlád, novináře, íránské disidenty, aktivisty a také židy či jedince s vazbami na Izrael.
A přestože se teokratický režim mstí i za hranicemi už od chvíle, kdy se v roce 1979 chopil vlády nad Íránem, v posledních dvou letech značně zrychlil, píše americký list The Washington Post s odkazem na americké vládní dokumenty a výpovědi patnácti činitelů z Washingtonu, Evropy i Blízkého východu.
Jen mezi lety 2015 a 2017 zemřeli na íránskou objednávku nejméně tři disidenti působící na západě Evropy, přičemž jedním z nich byl íránsko-arabský aktivista, kterého zabili před jeho domem v Haagu.
Analytik Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku Matthew Levitt pak uvádí, že od nástupu ajatolláhů k moci se Írán za hranicemi prokazatelně pokusil o 124 akcí, přičemž 36 z nich se stalo od atentátu na Sulejmáního. Je to neobvyklý vzestup,“ říká Levitt s tím, že čtvrtina těchto komplotů se měla odehrát v USA.
4. ledna 2020 |
Před tím, než Trump nařídil generálovu smrt, Íránci ve Spojených státech plánovali jen 15 procent svých aktivit. Tempo i ambice Teheránu už proto podle deníku znepokojují i západní tajné služby.
Britská MI5 nedávno oznámila, že rozkryla nejméně deset „potenciálních hrozeb“. Britským občanům i lidem žijícím na území Spojeného království hrozilo, že je někdo unese či zabije. Britové si také předvolali íránského diplomata poté, co jeho režim začal v souvislosti s nynějšími protivládními protesty v Íránu vyhrožovat novinářům BBC. Londýnská policie rovněž nově střeží sídlo organizace Iran International, jež o nepokojích podrobně informuje.
Chomejní je posedlý sexem, hlásal oblíbený bavič. Odplatou mu byl masakr |
Loni v létě zase kanadští agenti dojeli až do Vancouveru, aby Ramina Seyeda Emamiho varovali, že na sebe má dávat pozor. Muzikant íránského původu vysílá oblíbený podcast v perštině a rozebírá v něm témata, jež jsou v jeho rodné zemi zapovězená. Sex, duševní zdraví i ztrátu víry.
Jeden z „tajných“, kteří se nečekaně zjevili u něj doma, mu vysvětlil, že íránský režim má sestavený seznam lidí žijících v zahraničí, které považuje za hrozbu. Už nedoplnil, jestli tam je i tento jednačtyřicetiletý hudebník, ale podle Emamiho to z řečeného jasně vyplynulo. Kanadští agenti mu proto doporučili, aby provedl některá bezpečnostní opatření.
„Obecně jsem z nich měl pocit, že to začali brát vážně,“ vzpomíná Emami s tím, že ho agenti během návštěvy požádali, aby odložil mobil do tašky, která dokáže blokovat elektromagnetické vlnění – a jejich rozhovor tak nebude moci nikdo odposlouchávat. „Uvědomují si, že když lidem vyhrožují na jejich půdě, je to už přece jen něco jiného,“ pokračuje.
Emami už má s teokratickým režimem své zkušenosti. Jeho otec, profesor ekologie, zemřel v únoru 2018 v íránském vězení. Skončil tam poté, co ho policie obvinila ze špionáže. Když pak jeho manželka chtěla i se zbytkem rodiny odjet ze země, odvedli ji přímo z teheránského letiště. Zatímco její synové včetně Ramina bez problému odletěli, ona musela zůstat. Trvalo ještě 582 dnů, než se matka se syny mohla znovu obejmout, tentokrát už v Kanadě.
Příběh Emamiho rodiny:
Maryam Mombeini, the widow of Iranian-Canadian environmentalist Kavous Seyed-Emami who died in a Tehran prison, was not permitted to board a flight with her sons to Canada at the Tehran airport this week.
Ramin Seyed Emami, who is now in Vancouver, shares their story. https://t.co/6XHvz8zUYl
Členové tajných služeb Emamiho kromě jiného také upozornili, že by neměl jezdit nejen do Íránu, ale ani do žádné ze sousedních zemí. A že by neměl spadnout do tradičně používané pasti, kdy se nastrčené volavky slovy o lásce snaží dotyčného dovést k íránským agentům.
Ti se také někdy snaží své cíle dostat zpět do Íránu a zlikvidovat je až tam. V květnu například zmizel íránský novinář Mohammad Bagher Moradi, který před režimem uprchl do Turecka. Jeho právní zástupce podle Rádia Svobodná Evropa popsal, že muž nelegálně strávil pět měsíců v turecké vazbě, než ho začátkem listopadu deportovali do Íránu. Nyní ho vězní revoluční gardy.
Hrůzným příkladem pak je osud novináře Rúholláha Zama, který až do října 2019 žil v exilu ve Francii. Vedl íránský protivládní portál Amad news a ve vlasti už předtím strávil nějaký čas za mřížemi. Kvůli práci se tehdy na podzim vydal do Iráku, kde mu slíbili rozhovor s lídrem tamních šíitů.
Celé to však byla léčka, ajatolláh Alí Sistání se s novinářem vůbec nechtěl sejít a Zam byl po příjezdu do Iráku zatčen a vydán do Íránu. Revoluční gardy se veřejně pochlubily svým úlovkem a tehdy dvaačtyřicetiletý protirežimní reportér skončil za „zkaženost na Zemi“ opět ve vězení. Pověsili ho 12. prosince 2020.
Stejně jako tomu bylo u Boltona, ani u dalších cílů si Teherán často nechce ušpinit ruce přímo. Za tisíce dolarů si najímá vrahy, říkají oslovení politici a úředníci. Většinou je logicky hledá v podsvětí, ovšem paleta jejich předchozího „zaměstnání“ je překvapivě široká. Mezi najatými zločinci jsou třeba zloději šperků nebo dealeři drog.
Erdoganova dlouhá ruka. Z celého světa potichu mizí domnělí pučisté |
I kvůli tomu zřejmě nebyly některé operace dotaženy do konce – ať už je tajné služby odhalily nebo si to sami vrazi nakonec rozmysleli. Nepovedl se třeba plánovaný únos íránské aktivistky za práva žen Masíh Alínežádové v New Yorku či pokus o vraždu francouzského novináře Bernarda-Henriho Lévyho v Paříži. Přežili také izraelští podnikatelé na Kypru a v Kolumbii.
Pro íránské disidenty je činnost revolučních gard jasným vzkazem – nejste v bezpečí, ať se odstěhujete kamkoliv. Dosáhneme na vás v Turecku, Albánii, na Kypru i v USA.
„Jsem v šoku, že se islámská republika pokusila mě, americkou občanku, na území Spojených států už dvakrát odstranit. A nenesla za to následky,“ uvedla Alínežádová, která v létě na sítích potvrdila, že muž, kterého policie zadržela v Brooklynu s nabitou útočnou puškou v autě, čekal na ni.
Plán údajně zněl, že jednu z nejvýraznějších íránských aktivistek současnosti unesou z New Yorku do „spřátelené“ Venezuely. Naštěstí pro ni to nakonec nevyšlo. Teherán nicméně ve svých snahách nepolevuje. Zdroje WP tak varují, že jednou se režimu vražda nějakého prominentního disidenta, novináře nebo západního činitele skutečně podaří. Důsledkem by pak podle nich mohla být i přímá konfrontace Západu a Íránu.
