„Užívám si to a jsem vděčný, že tu můžu být,“ zářil Urbanec, když jeho výstavní rána, kterou šlo přes mlhu sotva vidět, rozhodla o sobotní prvoligové výhře 2:1 nad Libercem.
Urbancovy branky orámovaly teplický podzim. Dvě dal v premiéře proti Plzni, jednu v derniéře. Celkem jich nasázel pět, a to dost času strávil na marodce.
„Já nikdy takhle dlouho zraněný nebyl, strašně mě to mrzelo. Měl jsem naštípnutou holenní kost těsně pod kolenem. Udělal jsem si to sám se Spartou. Blbě jsem dopadl a věděl jsem, že to je špatné,“ líčil třicetiletý novic ligové scény.
Comeback snadný nebyl, pauzíroval od 10. září až do listopadu. „První týdny byly krušné, cítil jsem se neohrabaně, chyběla lehkost. Až poslední týden před Libercem jsem trénoval naplno. Zdá se, že forma zůstala. Škoda, že podzim končí...“
S Olomoucí a Mladou Boleslaví ještě naskočil z lavičky, proti Slovanu už zase v základní sestavě. Chtěl střídat, jenže přes mlhu jeho gestikulaci trenér Jiří Jarošík neviděl. Takže na hřišti zůstal a pak míč zpoza vápna parádně pověsil do šibenice. „Určitě jeden z mých nejhezčích gólů,“ tvrdil o střele skryté v oparu.
Posily? Neznámí hráči jako teď, snad se trefíme, doufá trenér Teplic |
Z béčka Žižkova, kde měl neshody a kopal jen pražský přebor, záložníka vytáhl kouč Jarošík do druholigového Prostějova. Letos v létě si ho vzal i do Teplic. A jeho návrat do sestavy si pochvaloval: „Není snadné naskočit do takového tempa, rychlosti. I když u něj je to lehčí, on je profesionál. Pracuje tvrdě, poctivě. Možná nečekal, že bude hrát od začátku až do konce, ale měl to snazší právě díky tomu, jak je k sobě tvrdý.“
I díky Urbancovi skláři nasbírali solidních 19 bodů. „Spokojenost, jen škoda, že jsme jich víc nepřivezli z venku,“ lituje. „Doma jsme předváděli dobré výkony, ani venku nehrajeme špatně, na náš fotbal se hezky kouká. Na jaře venkovní zápasy zlepšíme, přidáme víc jednoduchosti, důrazu, agresivity i zakončení, a budeme tabulkou stoupat.“
