„Loni jsem v tomto období trávil dny oslavami největšího vítězství mé kariéry na Paříž-Roubaix. Nikdy by mě nenapadlo, že se o rok později ocitnu tváří v tvář jednomu z nejnáročnějších okamžiků, které přede mě život postavil,“ napsal Colbrelli v dojemném prohlášení.
„Nyní jsem především vděčný za svůj život,“ pokračoval. „Za život, jehož ztrátu jsem riskoval a který mi dal druhou šanci. Mohu tu stále být, mohu si pamatovat, jak jsem z Pekla severu vyšel jako vítěz, a vyprávět tento příběh svým dětem. Právě jim, mé rodině a všem nejbližším vděčím za svůj nový život. Od nich čerpám sílu přijmout tento složitý okamžik mé sportovní kariéry.“
Ano, Sonny Colbrelli už nikdy k žádnému profesionálnímu cyklistickému závodu nenastoupí.
Tím posledním dnem, kdy tak učinil, byl 21. březen 2022.
V úvodní etapě závodu Kolem Katalánska tehdy prohrál ve spurtu těsný souboj s Michaelem Matthewsem. Zatímco Australan slavil, o kousek dál se Colbrelli sesunul k zemi. Zkolaboval, nejevil známky života.
Užívám si každou vteřinu života. Colbrelli už zase jezdí na kole |
Od rychle přivolaných zdravotníků dostal první pomoc. Po defibrilaci jej převezli do nemocnice v Gironě.
Testy později odhalily, že trpí srdeční arytmií, jež vedla k zástavě srdce a plic.
„Jsem tady v nemocnici, odpočívám a nic si z těch kritických chvil nepamatuji,“ řekl poté listu La Gazzetta dello Sport. „Jen to, že jsem projel cílem, zastavil, nabral vodu a zkolaboval. Pak přišla prázdnota a já se probudil až v nemocnici.“
Lékaři vybavili italského šampiona podkožním defibrilátorem monitorujícím činnost srdce. Ačkoli cyklistická unie UCI nemá v této záležitosti v pravidlech žádná omezení, italské zákony naopak zakazují sportovcům účastnit se s defibrilátorem profesionálních akcí.
„To, že jsem naživu, je zázrak,“ říkal Colbrelli novináři Gazzetty. „Teď by to chtělo ještě jeden, abych se vrátil do závodního sedla.“
Ale ten se nestal.
Průlom v roce 2021
Colbrelli působil v profipelotonu dvanáct sezon. Dlouho, ať už jako jezdec druhodivizního týmu Bardiani nebo worldtourového Bahrainu Merida, se však nedokázal prosadit tak, jak by si představoval.
Ne, rozhodně nebyl nevýrazný, vždyť měl na kontě druhé místo z etapy na Tour a třetí z Gira, vyhraný Brabantský šíp nebo umístění v top 10 na monumentech Milán-San Remo, Kolem Flander i Kolem Lombardie. Z někdejšího kvalitního sprintera se proměňoval také v jednoho z nejlepších klasikářů, kterému nevadí ani kopce.
Ovšem opravdový průlom přišel až v sezoně 2021, dost možná i za pomoci nově navázané spolupráce s mentálním koučem.
„Nejsem v tomto směru jediný,“ připomínal před rokem. „I Greg van Avermaet (olympijský vítěz z Ria 2016) si největší triumfy připsal až po třicítce. Chtěl jsem být jako on. Konečně jsem dospěl, našel jsem si své místo v tomhle sportu, a jsem proto nadmíru spokojený. Snad to ještě pár let vydrží.“
Loni na jaře vyhrál etapy na Romandii i Dauphiné, potom i italský šampionát. V létě dojel z úniku třetí také v horské etapě (!) Tour do Tignes, dosáhl na etapové prvenství na Benelux Tour, triumfoval na Memoriálu Marka Pantaniho a stal se mistrem Evropy, když ve strhující koncovce silničního závodu udolal Remca Evenepoela.
„Víc si od téhle sezony přát nemůžu,“ usmíval se v Trentu, když si dres evropského šampiona oblékl.
Byl zbytečně skromný. O tři týdny později dominoval celý zabahněný na odloženém monumentu Paříž-Roubaix, coby první Ital od roku 1999.
Velké plány na následující rok 2022 nicméně záhy vzaly za své.
Radil se i s Eriksenem
„Po událostech v Katalánsku mě naděje, že budu moci i nadále zůstat profesionálním cyklistou, zcela neopustila, i když byla minimální,“ vypráví. „Věděl jsem, že cesta zpět bude s defibrilátorem mimořádně obtížná. S podporou lékařského týmu řízeného doktorem Zaccariem jsem se přesto nevzdával. Pokračoval jsem v jízdě na kole pod přísným lékařským dohledem a absolvoval několik návštěv a konzultací s odborníky v oboru. Mezi nimi i s ředitelem univerzitní kliniky v Padově, profesorem Corradem, který sledoval implantaci defibrilátoru.“
Svoji situaci probíral rovněž s dánským fotbalistou Christianem Eriksenem, jenž po svém kolapsu v zápase s Finskem na Euru 2021 stejně jako on dostal defibrilátor - a přesto se do reprezentace vrátil.
Kdo zachránil Eriksenův život? Z Eura exkluzivně vypráví dopingový komisař |
Protože v italské lize s defibrilátorem pokračovat nemohl, Erikson odešel z Interu Milán na Britské ostrovy, kde hrál nejprve za Brentford a nyní je hráčem Manchesteru United.
Colbrelli krátce uvažoval, že by si nechal defibrilátor vyjmout, aby v souladu s italskými zákony mohl opět závodit.
„Jenže jeho odstranění by bylo v rozporu s lékařskou praxí a znamenalo by i odstranění záchranného prostředku, který je nezbytný jako sekundární prevence,“ usoudil. „Šlo by o příliš vysoké riziko, které si nemohu dovolit podstoupit. Kvůli sobě samému a druhé příležitosti, kterou mi život, v nějž tolik věřím, dal. Kvůli Adelině, Vittorii a Tomasovi (manželce a dětem). Kvůli mým rodičům.“
Roman Kreuziger, jeden ze sportovních ředitelů Bahrainu Victorious, jeho postoj chápal: „Vyndávat ten přístroj by bylo opravdu zbytečně velkým rizikem. U fotbalisty na stadionu, kde jsou hráči neustále pod dohledem, by to bylo něco jiného než u cyklisty, který trénuje na silnicích v přírodě a ne vždy je tam s trenérem nebo jiným doprovodem.“
Kreuziger se dobře zná s Colbrellim ještě z vlastních závodnických let, také letos byli často v kontaktu.
„Co se týče Sonnyho nálady, má teď takové vlny nahoru dolů, kdy se to v něm všechno pere,“ říká bývalý český cyklista. „Jasně, je hodně mrzuté takhle končit. Ale chápe vážnost situace. Myslí na ženu a děti. Je rád, že se nestalo něco horšího a je tu stále s námi. Je potřeba vidět to vše pozitivně a připomínat si, že za svoji kariéru měl skvělé výsledky.“
Takový postoj zdůraznil Colbrelli i ve svém dopise, v němž oznamoval ukončení kariéry.
Muka hodná Pekla. Drastické Paříž-Roubaix ovládl Colbrelli |
„Loučím se s cyklistikou a snažím se to dělat s úsměvem na rtech za vše dobré, co mi dala, i když loučení po takové sezoně, jakou byla ta loňská, hodně bolí. Poznal jsem díky mému sportu, co život nabízí a co bere. Vše, co jsem do něj vložil, mi vracel v jiné podobě. Potěšilo mě, jak jsem se po vítězství na Pekle severu stal v posledních měsících vzorem i pro děti. Možná proto, že člověk obalený blátem vypadal v jejich očích trochu jako superhrdina. Každopádně jsem připraven snažit se být i v dalším životě šampionem, stejně jako na kole.“
V týmu Bahrain Victorious má zůstat, vedení mu přislíbilo místo v managementu, ačkoliv dosud není jasné, jaké.
„Čekají mě nové výzvy a já jim chci s odvahou čelit,“ tvrdí. „Zároveň se budu nadále radovat i z každé jízdy, kterou na kole podniknu, i když už to bude jen pro zábavu.“