Ona scénka ze seriálu o poručíkovi Columbovi je skvostná. Při pátrání se v případu padoucha Van Wicka v galerii seznamuje s moderním uměním, chodí od díla k dílu, žasne, naslouchá výkladu, snaží se porozumět, vnímat. Snaživě se vyptává. Trochu jako slon v porcelánu. „Toto je ventilátor,“ nevyhne se při jednom z jeho dotazů trapnému vysvětlení jeho zasvěcená průvodkyně.
Německé muzeum Kunstsammlung Nordrhein-Westfalen ví se vší jistotou, že plátno plné pestrých čar, které desetiletí vystavuje, umělecké dílo je. A velmi hodnotné. Přiznává však, že vlastně samo neví, jak ho správně vystavit.
„Zatím nemůžeme říci, co je správně a co ne,“ odtušila pro list The New York Times ředitelka Susanne Gaesheimerová.
Temné nebe patří nahoru
Na začátku velkého zpochybnění stál italský umělec Francesco Visalli, který práci velikána abstrakce zkoumal. „Kdykoli se na ono dílo dívám, mám jasný pocit, že by se mělo otočit o 180 stupňů,“ napsal vedení muzea, „je mi zřejmé, že po desetiletí ho lidé nahlíželi, že po desetiletí vycházelo v knihách v této orientaci, ale i tak je můj pocit neodbytný.“
Nešlo přitom pouze o jeho instinkt. Muzeu poslal též fotku z magazínu Town & Country z roku 1944. Ukazuje obraz, když ještě visel na stěně Mondrianova studia krátce po umělcově smrti. A instalován tam byl opravdu docela obráceně.
Italovo podezření mělo sílu a přidala se k němu Susanne Meyer Büsserová, kurátorka nové muzejní výstavy Mondrianových děl. Na podporu rotace předkládá i interpretaci: „Nahuštění mřížky by mělo být nahoře, jako temné nebe.“ Když na to ostatně poukázala před ostatními kurátory, všichni se prý shodli, že to tak je, že to je najednou víc než očividné. „Jsem si na sto procent jistá, že obraz je vzhůru nohama,“ uvedla pro list The Guardian.
Revizionistický postoj podporuje též fakt, že obdobně nazvané dílo New York City podobné velikosti, které vystavuje pařížské Centre Pompidou, má též partii s nahuštěnými čarami nahoře.
Jak by to viděl mistr?
Čínské jeskynní porno obrazy vznikly před čtyřmi tisíci lety. A překvapí Jsou staré tři až čtyři tisíce let. A nejsou jen tak nějakými jeskynními malbami. Čínské petroglyfy Kangjiashimenji jsou prostoupené sexem. A ne ledajakým – je velmi queer a genderově nonkonformní. Výjevy přitom měly velmi současné politické souvislosti. |
Naprosté rozřešení však kuriózní zápletka nemá. Některé hlasy namítají, že malíř měl ve zvyku pracovat s plátny rozloženými po zemi, chodit mezi nimi a přistupovat k nim z rozličných směrů. Potom by žádná správná orientace vlastně ani neexistovala.
Nejzásadnější námitka říká, že dílo zůstalo nedokončeno a bez podpisu. „Pořád bylo v procesu. I když ho mohl umístit na stojan, neznamená to, že by na něm ještě dál nepracoval. A že by o jeho orientaci neučinil jiné rozhodnutí,“ cituje magazín Smithsonian kurátora National Gallery of Art Harryho Coopera, který pomáhal pořádat jiné Mondrianovy výstavy.
Ředitelka düsseldorfského muzea Susanne Gaesheimerová je proto opatrná. A pak je tu ještě jeden problém, s nímž souhlasí i jinak docela rozhodnutá kurátorka Büsserová. Dílo je ve velmi špatném stavu a případná manipulace by mu mohla uškodit. I proto se muzeum rozhodlo nechat ho, jak je.
Visalli, který kuriózní detektivní pátrání spustil, souhlasí též. Navzdory svému pocitu navíc dodává: „Kdo může říci, co Mondrian opravdu chtěl?“
