Svět už není, co býval. Epidemie Pandory zabila stamiliony lidí a zbytek se zachránil jen díky vakcíně, která způsobila definitivní ztrátu spánku. Nový svět nespí a mladý toreador si přivydělává prodejem nelegální drogy zvané Sladké sny.
Tak začíná román z nepříliš vzdálené budoucnosti. Huňová ho začala tvořit před třemi lety, ještě před epidemií covidu, a pracovala na něm rok. Dva roky pak trvalo, než se kniha o 352 stranách dostala z nakladatelství ke čtenářům.
„V Česku člověk nemá mnoho možností, jak se naučit psát knihy, na rozdíl od zahraničí. Přitom i toto řemeslo má určité postupy, a když je dodržujete, tak vám to pomůže knihu dokončit tak, aby měla hlavu a patu,“ říká Huňová.
„Takže jsem se spíš snažila zdokonalovat sama. Pomohlo mi i tvůrčí psaní na fakultě, které jsme měli jako volitelný předmět,“ líčí šestatřicetiletá autorka, která žije a pracuje v Praze.
Cesta k první knize začala už na základní škole.
„První zlom nastal ve druhé třídě, kdy jsem zjistila, že nemusím číst jen Honzíkovu cestu, ale existují i knihy jako Let do nebezpečí. To bylo fascinující. Ve třetí třídě jsme měli do čtenářského deníku psát obsah přečtených knih a mně to nedávalo smysl. To byl druhý moment, který mě ovlivnil, protože jsem se snažila psát ve stylu, v jakém byla kniha napsaná,“ popisuje.
Po přečtení Pána prstenů na konci základní školy měla jasno: „To je to, o čem chci psát, chci vytvářet takové nové světy.“
Po několika pokusech i dlouhé pauze se před lety opravdu pustila do psaní. Za sebou měla nejen řadu úspěšných reklamních sloganů, ale i množství cen v oboru, který ve Zlíně vystudovala.
„Psaní knihy a tvorba reklamy jsou dost podobné činnosti. Nevýhodou bylo, že jsem je dělala celý den, osm hodin v práci a pak večer a o víkendech doma. Proto jsem si dala spisovatelský cíl, že polovinu knihy napíšu doma a druhou v zahraničí. Než jsem začala psát, koupila jsem si letenky a zaplatila ubytování na Tenerife. A podařilo se to,“ usmála se Huňová, která už má rozepsaný další příběh.
