Do nové pozice vás určili trenéři. Jak jste reagoval, když s tím za vámi přišli?
Koukal jsem. Spíš jsem čekal, že ukážou na někoho ze starších kluků. Byl to trošku šok.
Vzal jste si čas na rozmyšlenou?
To ne, neváhal jsem. Ale mám z toho respekt, vždyť céčko tady nosili velcí hráči. Martin Straka, Ondra Kratěna, Milan Gulaš. Borci, kteří měli kariéru jako blázen, dokázali toho spoustu. Ve Vítkovicích to bylo stejné, Rosťa Olesz, Roman Polák. Taková jména a najednou mám céčko já...
Jak se pozná dobrý kapitán?
Myslím, že musí mít přirozený respekt. Aby za ním lidi šli. Když si něco řekneme, abychom byli na jedné lodi. Budu se snažit, aby ve mně měl tým oporu a mohl se na mě spolehnout.
K ruce máte asistenty Tomáše Mertla s Janem Piskáčkem. Budete řešit věci společně?
Oba už toho odehráli spoustu, prošli několik týmů, mají obrovské zkušenosti. To je jen ku prospěchu. Vím, že spolu můžeme probrat cokoliv a určitě je lepší, když se shodneme ve více lidech.
Jste typ hráče, který hodně diskutuje s rozhodčími?
Všichni jsme lidi. A když mezi sebou jednáte normálně, je to k většímu prospěchu, než když začnete hulákat, celý stadion reaguje a rozhodčí už se s vámi bavit nebude vůbec. Rovnou řekne, ať za ním nejezdím. Myslím, že když diskuse udržím v normálu, bude to v pohodě.
Budete si víc hlídat emoce?
Nemyslím. Když jdu hrát hokej, tak na sto procent. To je vždycky lepší, než tam kroužit jako leklá ryba a krotit se. Nasazení a koncentrace je základ úspěchu.
Změn během léta bylo hodně. Je v kabině jiná atmosféra?
Ale ono to není tak, že se změnil celý tým. Jádro zůstalo. Noví kluci se museli rozkoukat, ale po dvou týdnech na ledě, kdy už jsme byli všichni pohromadě, zase vznikla super parta. Základ je, aby tam byla zdravá pohoda a všichni vnímali, že táhneme za jeden provaz.
Už v přípravě jste se ale dostali do složité chvíle. Po výprasku v Litvínově 0:7 byl stejný výsledek po dvou třetinách doma s Karlovými Vary.
No, v Litvínově jsem naštěstí nebyl... (úsměv) Ale když jsem seděl s Varama na střídačce po druhé třetině a koukal okolo, všichni jsme měli hlavy dolů. Ani se nedalo křičet. Až v šatně jsem zvýšil trochu hlas. Jsme dospělí, všichni viděli, že to bylo šílené. Člověk se styděl, nejradši by odešel, ale prostě tam jste, musíte to dohrát a pokusit se s tím něco udělat. Byl to hrozný pocit. Alespoň třetí třetinu jsme odehráli se ctí, ale takové zápasy už v sezoně rozhodně zažít nechci.
Plzeňský útočník Jan Schleiss
Do týmu přišlo dost hráčů, kteří mají zajistit větší důraz a agresivitu. Je to znát?
Mělo by to tak být. Někteří kluci jsou fakt vysocí a když to využijí na ledě, jen dobře. Hlavně když se o puk rvete v chumlu v rozích, mají silní a velcí výhodu. Poradí si. Když přijede Hradec a Bobby Jank nebo Nedomlel mě tam přišpendlí, tak se nehnu. Teď si pomůžeme. A to samé před naší brankou. Tam to musí být náš hrad, kam by se nikdo moc dostávat neměl.
Jasný cíl od vedení je postup do play off. Visí vysoko?
Chce tam každý a my také. Chtěli bychom hrát nahoře a neposlouchat, že tam mají být jen velké týmy. Můžeme hrát s každým. A nejlepší je jít postupně, zápas od zápasu, připravit se vždy jen na ten nejbližší. Koukat moc dopředu je nesmysl.
