Během turnaje cestuji mezi městy a ve čtvrtek jsem vyrazil na zápasy v Kolíně nad Rýnem. Ještě větší událostí než samotné zápasy prvního dne „německé“ skupiny byla ceremonie s vyřazením dresu Dirka Nowitzkého z nároďáku. Naprosto mimořádná a ojedinělá věc.
V Německu došlo na podobný krok vůbec poprvé v historii, ani v souvislosti s ostatními federacemi si nic podobného nevybavuji. To jen dokazuje, jak může být důležité hrát za národní tým, kolik lidí mohou takové výkony inspirovat, kolik dětí přitáhnou k basketbalu.
Dýchlo to na vás způsobem, jako by byl Nowitzki národní hrdina. Na hraní za národní tým toho není moc racionálního a logického, spíš jde o srdeční, emotivní a emocionální záležitost.
Co teď dělá Tomáš Satoranský, aby mohl i přes zranění na šampionátu startovat, je obdivuhodné.
Basketbal je jedním z nejpopulárnějších sportů planety, což u nás stále není úplně reflektováno. Ale pomalu se k tomu dopracujeme, ubíráme se správným směrem.
