Po konci studené války bylo brzy jasné, že celá východní Evropa bude pomalu mířit „do Evropy“. Ačkoli šlo zejména o ekonomiku, tedy Evropskou unii, jádro Varšavské smlouvy poměrně záhy představilo plán připojení k NATO skrze alianční program Partnerství pro mír.
Prim v tomto procesu hrálo Polsko, které už od počátku hodlalo obnovit svou tradiční roli regionálně významného státu, který už nebude svázán sovětskými doktrínami určujícími hierarchii ve východní Evropě. V roce 1995 Polsko převzalo od České republiky v dodnes kritizovaném obchodu desítku našich MiGů-29 a o pár let za pouhé jedno euro získali od Luftwaffe dvaadvacet dalších „devětadvacítek“.
Ještě na konci 90. let se zdálo, že Západ a Rusko by mohly spolupracovat. Nic na tom nezměnil ani vstup prvních zemí bývalé Varšavské smlouvy do NATO v roce 1999. Změnu naopak přinesla zejména druhá válka v Čečensku, od které bylo zřejmé, že roky ruského ústupu ze scény jsou pryč a že Ruská federace pod vedením Vladimira Putina (jehož si za svého nástupce vybral k překvapení všech sám Boris Jelcin) hodlá navázat na roli, kterou v mezinárodní politice hrál Sovětský svaz.
Stále užší ruské spojenectví s Čínou, řada mezinárodních smluv s bývalými sovětskými republikami, ekonomická konjunktura, navázaná na zvyšující se ceny ropy a v neposlední řadě zuřivé americké angažmá v Afghánistánu a Iráku po útoku na Světové obchodní centrum definitivně potvrdily, že Západ a Rusko nejsou a nebudou jedna entita, protože Vladimir Putin má o budoucnosti své země jiné představy.
Polské modernizace
V době, kdy česká politická scéna vynakládala na tu dobu neuvěřitelných padesát miliard za podzvukové bitevníky L-159 v počtu, který se nakonec ukázal být třikrát větší, než česká armáda skutečně potřebovala. V době, kdy čeští politici odmítali jednu modernizaci staré techniky za druhou, čímž nechtěně podřezávali poslední kousky stromu pod skomírajícím českým obranným průmyslem, v době exemplárně zpackané modernizace tanku T-72, Polsko velmi chytře a systematicky budovalo vojenské kapacity.
Tank Leopard II polské armády během cvičení Sil rychlé reakce NATO
Modernizační programy byly financovány jeden po druhém a ačkoli ani severní soused neměl v té době dost peněz na nákup nové západní techniky, udržoval své ozbrojené síly velmi šikovnou akviziční politikou stále relativně moderní. S Němci Poláci dohodli další výhodný deal na nákup hluboce zlevněných 128 tanků Leopard 2A4, proběhla úspěšná (dokonce i exportně) modernizace tanků T-72, prodloužení životnosti úderných letounů Su-22, stejně tak se postupně upravovaly MiGy-29, bojová vozidla pěchoty, modernizovaly se raketové systémy protivzdušné obrany a řada dalších zbraňových systémů.
Dynamiku získalo polské vyzbrojování po příchodu konzervativních bratrů Kaczyńských k moci, ani jeden se totiž netajil svým rezervovaným postojem k Rusku. Válka v Gruzii v roce 2008, Putinovo neustálé řinčení zbraněmi tváří v tvář neúspěchům při modernizaci své země, a nakonec také okupace Donbasu a Krymu v roce 2014 Polákům jasně dokázaly, že jejich důraz na silnou armádu byl správný. Polsko jako jedna z mála zemí NATO plnila všeobecný závazek vynakládat na obranu 2 % hrubého domácího produktu a pokračovalo v rozumných, šikovných a velmi efektivních programech posilování svých ozbrojených sil.
Poté, co Rusko zaútočilo 24. února 2022 na Ukrajinu, se však polské výzbrojní snahy rozjely na zcela novou úroveň. Zatímco Česká republika vydává na obranu stěží kolem 1,5% HDP a plán dosáhnout 2% pomalu mizí v dáli, jak se stát dostává do stále větších dluhů, Polsko vyhlásilo ústy vicepremiéra (ale skutečného vládce země) Kaczyńského cíl dosáhnout 5%. Pro srovnání, tolik nevydává na zbrojení ani USA, ani například Izrael, který je od prvního dne od svého vzniku prakticky v permanentní válce se svými nejbližšími sousedy.
A ačkoli do zbrojení extenzivně investují i jiné země NATO, s polskými výdaji se to naprosto nedá srovnávat. A to i když budeme hodnotit investice například německé nebo francouzské.
Letouny Suchoj Su-22 polských vzdušných sil s tradičními rozpoznávacími znaky v podobě bílo-červených šachovnic.
Budují Poláci největší armádu Evropy?
Seznam toho, co Poláci nakupují nebo hodlají nakoupit v nejbližších letech, je jedním slovem „neuvěřitelný“. Když si pod sebe sepíšete všechny položky polského nákupního seznamu (kterých ještě jistě přibude), zdá se, že Polsko míří k vybudování armády takové mohutnosti, že zastíní i mnohem větší země. Při porovnání s Poláky vyznívají české plány až skoro směšně a odborníci se ptají, na co Polsko tak obrovskou armádu potřebuje. Jistě, je tu tisícileté nepřátelství Poláků a Rusů, které zejména ve Varšavě velmi intenzivně rezonuje. Je tu krajně nezodpovědné chování prezidenta Putina, který zabředl se svou armádou na Ukrajině a neví kudy dál. I proto se zdá, že se Poláci možná opravdu připravují na válku.
Co hodlá Polsko v příštích letech nakoupit?
Námořnictvo by po zrušení dřívějšího ambiciózního projektu na vlastní plavidla mělo nakoupit tři pokročilé válečné fregaty britského typu 31. Letectvo obdrží kromě 48 letounů F-16, které již provozuje, dalších 32 „stealth“ letadel F-35. Poláci by kvůli Rusům na Ukrajině zároveň svou flotilu F-16 rádi rychle ještě rozšířili, protože však Lockheed Martin nemá volné výrobní kapacity, obrátili se na korejské výrobce, kteří pro Polsko vyrobí 48 letounů F/A-50 v polonizované verzi. F/A-50 je přitom bojová odvozenina cvičeného typu T-50, který vznikal ve spolupráci korejských výrobců právě s americkým Lockheedem a v mnohém se letounem F-16 inspiruje.
Významným uživatelem typu F-16 se v posledních letech stalo Polsko, které po roce 2006 odebralo 48 letounů verze Block 52+ (16 dvoumístných F-16D a 32 jednomístných F-16C). Později je následovala objednávka 32 kusů nejmodernějších letounů F-35A. Provozovatelem F-16 v nejmodernější verzi Block 70 se stane od roku 2022 také Slovenská republika.
Stále zároveň běží program na nákup 32 bitevních vrtulníků Kruk, do finále výběru se dostaly americké AH-1Z Viper (který bude česká armáda po dodatečné objednávce provozovat patrně ve finálním počtu 12 kusů) a s ním nejnovější verze E osvědčeného vrtulníku AH-64 Apache. Dále polská armáda dostane 32 transportních vrtulníků AgustaWestland AW149. Speciální síly se mohou těšit na čtyři zvlášť upravené vrtulníky S-70i Black Hawk, námořnictvo obdrží první zásilku vrtulníků AgustaWestland AW101.
Po dlouhém výběru Polsko nakoupí také nové cvičné letouny (kdeže jsou ty časy, kdy jsme doufali, že by v Polsku mohlo uspět Aero). K již dvanácti provozovaným nakoupí další čtyři pokročilé italské M-346 Master od firmy Alenia. Dopravní letectvo posílí pět transportních letounů C-130H Hercules. Nakupovat se bude také 44 dronů FlyEye, přičemž strategickým cílem je v příštích letech zavést až 1 200 bezpilotních prostředků různé velikosti (první budou zřejmě velké americké drony Reaper).
Posílí také polská protivzdušná obrana, a to díky nákupu dvou baterií úspěšného amerického systému Patriot s raketami PAC-3, které jsou schopné bránit Polsko před útokem balistickými raketami. Patrioty doplní britský PVO systém v rámci programu Narew, jehož hlavní výzbrojí jsou protiletadlové řízené střely CAMM. Celý systém je zhruba ekvivalentem systému SPYDER, který nakupuje Česká republika. Ale zatímco my nakupujeme čtyři baterie, Poláci jich pořizují dvacet tři. A to polskou PVO posílí ještě 77 samohybných protiletadlových systémů krátkého dosahu Poprad, nemluvě o modernizovaných systémech Pilica a z ramene odpalovaných, i na Ukrajině úspěšných protiletadlových systémech Pierun.
Polská jednotka pozemní protivzdušné obrany
Obrněná pěst polské armády
Už teď jsme v našem výčtu „utratili“ stovky miliard zlotých, to jsme ovšem ještě ani nezačali. Velice významnou roli v polské armádě hrají a budou hrát tanky. Země, která má v provozu dodnes bezmála tisíc tanků, jich již několik set (starších typů T-72 a PT-91) věnovala Ukrajině. Polsko však disponuje také německými tanky Leopard 2A4 a Leopard 2A5, z nichž část vlastními silami modernizuje (varianta Leopard 2PL). Přestože se zdálo, že tento typ bude Polsku stačit, není tomu tak.
Proto Polsko objednalo ve Spojených státech dalších 250 tanků M1A2 Abrams v nejmodernější verzi SEP v3, které doplní 116 tanků starší verze M1A1 SA pro výcvik. Nákupy ve Spojených státech jsou přitom pro Polsko zejména odrazem politické nutnosti, Poláci sází na Spojené státy, jako hlavní garanty své nezávislosti na Rusku, když zejména vztahy s Německem a Francií kalí politické tahanice uvnitř Evropské unie, která (většinou oprávněně) kritizuje Kaczyńského režim za někdy až diktátorské manýry tváří v tvář sílící polské opozici.
Tank Leopard 2 polské armády na Dnech NATO v Ostravě
Když už se tedy zdálo, že Poláci k leopardům nakoupí tanky Abrams, čímž saturují své tankové potřeby, připomněli polští nákupčí, že ještě stále běží program Wilk, v jehož rámci má být vyvinut ve velkých sériích vlastní tank, nebo nakoupena a polonizována licence na již zavedený typ.
A krátce po nákupu abramsů Polsko ukázalo na pokročilý jihokorejský typ K2 Black Panther, který se v Polsku prezentoval již několikrát a je považován za nejmodernější typ „západní konstrukční školy“. Tohoto tanku Poláci objednali rovnou 1000 (!) kusů. Dvě stě jich dostanou z Jižní Koreje, dalších 800 už jich vyrobí sami ve svých podnicích. Pokud se Polsku podaří zavést tento počet tanků (a smlouvy jsou již podepsané, takže není důvod se domnívat, že by tomu tak být nemělo), vybuduje nejsilnější tankovou sílu mezi Moskvou a Atlantickým oceánem.
Jen jako drobnůstka působí dodatečný nákup sedmnácti mostních tanků M1110 Joint Assault Bridge a šestadvaceti vyprošťovacích tanků M88A2.
Polská modernizace tanku T-72, verze PT-91M2
Stejně jako Česká republika i Polsko musí obměnit svůj park bojových vozidel pěchoty. Na rozdíl od nás Poláci modernizovali v 90. letech BWP-1 (polská verze BMP-1), přesto je však již musí začít nahrazovat. A protože Poláci dávají na zbrojení tolik, mohli si dovolit vyvinout vlastní typ. Je to BWP Borsuk, typ, který se okrajově účastnil také tendru na Slovensku (u nás nikoli). Polští generálové ho chtějí nakoupit v úvodním počtu 588 kusů, přičemž celkově půjde o několik tisíc vozidel, která doplní prozatím 207 kolových obrněných transportérů Rosomak několika verzí (Rosomak je licenční kolový obrněný transportér Patria). Zde je nutné upozornit, že Polsko již zhruba tisíc Rosomaků, které mají nahradit zejména stará československo-polská OT-64, má zavedeno do výzbroje a dvě stovky je jenom dokoupení dalších verzí. K nim přibude i 118 zbrusu nových průzkumných terénních automobilů Zmija a zhruba 300 nákladních automobilů kategorie MRAP značky Cougar.
Bůh války
Válka na Ukrajině opět připomněla, že skutečným bohem války je dělostřelectvo, a to i ve 21. století. Poláci už nyní mají velmi silné dělostřelecké jednotky, ty ale dále velmi masivně posílí, posuďte sami. Nové smlouvy byly podepsány na dodávky 672 kusů jihokorejských samohybných houfnic K9 Thunder. Původní objednávku na 20 amerických raketometů HIMARS k údivu odborné veřejnosti rozšířilo polské ministerstvo obrany na hned 520 kusů, čímž se stane největším provozovatelem tohoto typu na světě. Větším než Spojené státy americké. Stále však nekončíme.
K pěti stovkám amerických raketometů zároveň přibyde nákup 820 raket vlastní konstrukce M-21 Feniks pro polské raketomety WR-40 Langusta, což není nic jiného, než moderní verze BM-21 Grad, nikoli nepodobná moderním verzím RM-70, které vznikly na Slovensku. Polsko takto zásadním posílením raketonosného dělostřelectva podle slov polských vojenských představitelů míří přímo na Rusko. Pokud by Poláci zjistili, že Rusové budou kdykoli v budoucnu seskupovat síly u jejich hranic, bude následovat masivní raketový úder, který útočné síly rozmetá.
Polsko přitom již nyní provozuje vlastní samohybné houfnice Krab (licenční verzi britských AS90). I těch se bude dokupovat dalších 48, i když se ve světle předchozích nákupů příliš neví, proč vlastně. Spekuluje se, že všechny nové „KRABy“ půjdou obratem na Ukrajinu.
Dělostřelectvo posílí také 168 samohybných houfnic AHS Kryl (licenční izraelská houfnice ATMOS 2000), 16 radarových automobilů Bystra pro řízení palby a 122 samohybných minometů RAK ráže 120 mm na podvozku kolového obrněného transportéru Rosomak.
Všechnu tuto techniku doplňují programy útočných pušek a granátometů Grot, odstřelovačských pušek, pancéřovek M72 LAW, stíhačů tanků Ottokar-Brzoza, bezpilotních letounů Gryf a Orlik a program protitankových řízených střel Moskit.
Dá se očekávat, že svou mohutností nová polská armáda zajistí stabilitu nejen samotnému Polsku, ale celému východnímu křídlu NATO.
Článek byl aktualizován na žádost autora.
