V květnu jsme v článku o možnostech nákupu bojových bezpilotních letounů psali: „Jaké bezpilotní letouny naše armáda nakoupí, se dozvíme brzy, nezbývá než doufat, že kromě lowcost rychlých řešení, která pořizují zejména země třetího světa, nezapomene také na kvalitnější stroje vyšších tříd, které nám déle vydrží a které budou schopné lépe spolupracovat s chystaným systémem našeho vlastního družicového průzkumu.“ Bohužel se zdá, že na výkonnější typy, jako jsou americké drony Reaper a Gray Eagle, naše armáda rezignovala a vydala se přímo tradiční izraelskou cestou. Zde však začínají první rozpory.
Vybraným dronem, který na svých stránkách zveřejnilo ministerstvo obrany, je Heron 1 od státní izraelské zbrojovky IAI. Tento typ se dá zařadit mezi klasiku žánru, pokud jde o průzkumné mise. Je prověřený praxí a má toho za sebou dost na to, aby se účastnil nějakého normálního tendru, ve kterém se budou vybírat průzkumné drony.
Tak armáda bude kupovat bojový dron IAI Heron 1, který pro nesení zbraní nebyl nikdy testován. Zase ty naše střední cesty... https://t.co/GcGDF6lM6q
První problém je, že u nás opět neproběhlo klasické výběrové řízení. Ačkoli i ta u nás často končí trapnými fiasky, kdy je v lepším případě část výběrových komisí rozehnána hospodářskou kriminálkou, je otázkou, zda je rozumné si zvykat na obcházení zákonů o veřejných zakázkách zadáváním jakýchsi „marketingových průzkumů“ a nakonec jednáním s omezeným okruhem vybraných firem. Takový postup je jistě možný, ale neměl by se stát pravidlem, a to zejména v Česku s jeho korupční tradicí, kde se většina politických stran ještě stále nezbavila nálepky organizací, které jsou pod silným lobbistickým tlakem.
V červnu 2018 ministerstvo představilo program nazvaný TUAS, v jehož rámci plánovalo nakoupit víceúčelové drony, které nebudou mít jen průzkumné, ale také bojové schopnosti. Původní částka na pořízení nových systémů byla 1,5 miliardy korun a podle posledních informací se zdá, že pro první fázi zůstane stejná. Je však možné, po aktuálních zkušenostech z Ukrajiny, že časem budou dokoupeny další drony, možná i výkonnější. Nákup je rozplánován s dodávkami maximálně do konce roku 2026.
Letoun nově pořizovaného systému měl být původně o hmotnosti do 600 kilogramů, přičemž jeho primárním úkolem byl letecký průzkum nejen pomocí optických senzorů, ale také pomocí radiolokátoru. Radiolokátor se syntetickou aperturou měl být schopen mapovat terén, to vše v operačním dosahu 300 kilometrů se standardní výškou letu 6 000 metrů a výdrží 20 hodin. Měl být také schopen elektronického boje, komunikační retranslace a, což je důležité, požadovala se také schopnost nést zbraňové systémy příslušné hmotnosti.
Na téma bojových dronů se však nejen uvnitř armády vedla velmi intenzivní diskuze, která vedla ke zvýšení požadavků. Armáda nově požadovala větší bezpilotní platformu s maximální vzletovou hmotností až 1 300 kilogramů, rozpětím křídel zhruba 15 metrů a výdrží ve vzduchu delší než 24 hodin. Jak uvedla pro deník Právo šestého srpna mluvčí ministerstva obrany Natálie Forsterová: „Proběhly již tržní konzultace, ze kterých jsme vyhodnotili nejvhodnější prostředek pro Armádu ČR, přičemž v polovině srpna začne jednání se zástupci izraelské vlády.“
V rámci tzv. „marketingového průzkumu“ (což je zjednodušeně řečeno obcházení systému pro zadávání veřejných zakázek) mělo být osloveno hned několik zahraničních výrobců. Kromě izraelských též američtí, francouzští a italští.
Je ten dědeček vůbec bojový?
Důležitým kritériem, zejména po zahájení války na Ukrajině, je kvalita, modernost zvolených řešení. Zde zjišťujeme, že Heron poprvé vzlétl již v roce 1994, tedy v době, kdy v našem letectvu ještě létaly MiGy-29, -23 a -21 nebo bitevní letouny Su-22 a Su-25. První gripeny, které překlenou nejtěžší období letectva na přechodu mezi sovětskou a západní technikou, přistanou na letišti v Čáslavi za více než dekádu. Heron 1 se tedy dá právoplatně prohlásit za bezpilotního dědečka.
Systém Heron je tak zastaralý, že už jej některé země (např. Austrálie) po letech provozování vyřadily z provozu a další se na to chystají. Sám výrobce už dokonce přivedl na svět jeho náhradu, systém Heron TP, později přejmenovaný na Eilat, což už je relativně moderní a výkonný stroj, který v tendru za 400 milionů dolarů nakoupila například Indie. I Eilat, nástupce Heronu, už ovšem pomalu spěje ke konci kariéry, když některé země (např. Kanada) stanovily datum jeho vyřazení.
Nejzajímavější otázkou celého výběru je schopnost bojového použití vybrané platformy. Ačkoli tiskový mluvčí ministerstva obrany Jiří Táborský potvrzuje, že jde o stroj, který je schopen nést výzbroj, s výzbrojí jej žádný ze současných provozovatelů nenakoupil, v oficiálních materiálech výrobce není o schopnosti nést výzbroj ani čárka.
V odborné komunitě vyvolalo oznámení o pořizování tohoto zastaralého typu překvapení, přední odborník na vojenství Lukáš Visingr komentoval výběr: „… to je tedy opravdu podivná volba.“ Proč nedostaly šanci ověřenější bojové platformy, jako jsou Reaper, Gray Eagle, Bayraktar, Hermes 900 nebo Eilat, nikdo neví.
Věřme, že řada otázek, jež vyvstaly po představení typu, který se má stát páteřním bojovým dronem pro českou armádu, bude zodpovězena a že armáda brzy dostane dostatečný počet efektivních, hodnotných a veřejnosti dobře vyargumentovaných systémů.
