RECENZE: Famózní Xenoblade Chronicles 3 přináší naději do nekonečné války

V JRPG Xenoblade Chronicles 3 zavítáme do světa sužovaného nekonečnou válkou dvou národů. Není to ovšem souboj mezi dobrými a zlými, za vším je něco mnohem temnějšího.

Bojujeme, abychom žili… žijeme, abychom bojovali, zní slogan hry, který trefně ilustruje válečnou beznaděj. Ve světě Aionios mezi sebou válčí národy Keves a Agnus. Jejich vojáci, kteří nic jiného než boj neznají, mají nastavenou maximální životnost – deset let. Do té doby buď zemřou, nebo se nakonec se všemi poctami „rozplynou“ v rámci obřadní ceremonie. Jenže skutečný nepřítel je někdo úplně jiný.

Hlavním hrdinou je Noah, off-seer z Kevesu, který pomocí hry na flétnu truchlí za padlé vojáky na bojišti. Společně s přáteli – spolubojovníky, kterými jsou léčitelka Eunie a voják Lanz – zažijí událost, která zcela změní chápání celého konfliktu.

Nechci víc prozrazovat, protože první hodiny jsou velmi intenzivní a za mě patří k těm nejlepším zážitkům za poslední měsíce, které se směle mohou měřit s nejlepšími anime. Výsledkem každopádně je, že partu vytvoří naše trojice se svými znepřátelenými protějšky, kterými jsou off-seer Mio, hloubavý a podezřívavý taktik Taiton a válečnice Sena. Společně se snaží nejenom přežít, protože nyní jim jsou po krku obě frakce, ale také přijít celé podstatě války na kloub a odhalit, kdo v pozadí tahá za nitky.

Chemie mezi postavami funguje na jedničku, ať už jde o vzpomínky na dětství či popichování mezi těmi, jejichž světonázory a celkový přístup k životu se značně liší. Maximální velikost party je ovšem sedm lidí, takže poslední slot je vyhrazen pro postavy, které se k družině připojí jen dočasně. To je zajímavé nejenom po příběhové stránce, ale také proto, že si tak postupně osvojíte další a další povolání, která lze během putování měnit.

Xenoblade Chronicles 3

Xenoblade Chronicles 3

Xenoblade Chronicles 3 má spoustu přesahů a jemných náznaků, nicméně hlavní poselství je antiválečné. Neukazuje jen naprostý zmar a ztrátu kamarádů, ale i to, že život pěšáků neznamená nic – umírá se jen za zájmy někoho jiného. Stejné je to i se zneužitelností moderních technologií. Když se naše parta hrdinů spojí, jednotky obou armád je okamžitě identifikují jako nepřátele. Tomu pomáhají i vizory, skrze něž nevidí, dejme tomu, své bývalé spolubojovníky, ale jakési zrůdy.

Po herní stránce je to klasická road-movie: putujete po světě, plníte rozličné úkoly, vaříte, absolvujete řadu rozhovorů, sledujete příběh, osvobozujete kolonie a samozřejmě neustále bojujete. V tomto hra kolo znovu nevynalézá. Vše ovšem dávkuje tak, aby vás každá vaše seance bavila a vy se do hraní zcela ponořili.

Líbí se mi, jak v herním světě či po koloniích postupně sbíráte informace, které následně prodiskutováváte například v kantýně nebo v tábořišti. Postupně roste vaše vazba k osvobozeným koloniím, což má své výhody, ale zároveň rostou i rizika.

Xenoblade Chronicles 3

Mnohovrstevné souboje

Jedním z pilířů hry jsou souboje. Hlavní viditelný rozdíl oproti předchůdcům je počet hrdinů – na bitevním poli jich ovládáte až sedm. Hráč má pod kontrolou vždy jen jednu postavu, nicméně může si mezi členy týmu libovolně přepínat.

Bitky jsou na první pohled naprosto chaotické, nicméně mají svůj řád a pokud nebudete ignorovat úvodní tutoriály, snadno se zorientujete, i když obrazovka vypadá jak dvacetičlenný raid z nějakého MMO. Barevné linky naznačují útok, kolečka na zemi různá posílení či oslabení.

Všechny postavy útočí v reálném čase automaticky, a to včetně té, kterou aktuálně ovládáte – u té to ovšem jsou jen základní útoky. Postupně se nabíjejí silné útoky, jejichž použití už je na vás. Je dobré je používat v určité návaznosti a zároveň pro maximální účinnost mohou vyžadovat správné rozestavení.

Xenoblade Chronicles 3

Xenoblade Chronicles 3

Dojem z bitev hodně ovlivňuje postava, kterou ovládáte. Povolání je spousta a v průběhu hry se budete učit další a další. Samozřejmě je třeba si hraním zcela zpřístupnit jejich plný potenciál. V základu je ovšem lze rozdělit do tří základních kategorií: ochránce, útočník a léčitel. Tady asi není třeba se rozepisovat, ochránce toho hodně vydrží a stahuje útoky nepřátel na sebe. Léčitelé jsou křehcí, ale udržují partu na živu a různě ji posilují. A útočníci se soustředí na to, aby nepřátele co nejefektivněji zlikvidovali. Myslím si, že vybrat si roli a následně i skrze nějaké povolání svůj styl nebude u nikoho problém. Některá další povolání jsou poměrně silná, navíc to hře dodává potřebnou variabilitu. Složení a kombinování družiny je tak vlastní vítaná meta hra.

Jenže i samotné souboje, respektive ty náročnější, narůstají do grandiózních rozměrů. Vypůjčování útoků z dalších povolání a jejich spojování motivuje k tomu experimentovat. Specialitou je nový mechanismus Ouroboros, kdy se dvě postavy dočasně spojí v jednu s vlastním arzenálem útoků. Ty dále rozvíjí ještě k nim přiřazené talenty. Je to hodně cool, má to důležité příběhové opodstatnění a může to pomoci zvrátit stav bitvy.

Xenoblade Chronicles 3

Dalším velmi důležitým bojovým prvkem je Chain Attack, který se nabíjí používáním komb. V menších bitvách ho tak v podstatě není možné aktivovat, v těch náročnějších, ať už to jsou bossové či tuzí nepřátele, dokáže citelně snížit počet životů nepřátel. Ale nejen to. Tato minihra se hraje na tahy, v jejichž rámci v klidu volíte hrdiny a jejich útoky tak, aby získali co nejvíc taktických bodů. Posléze se provedou řetězové útoky s různými bonusy.

Když vám k tomu řeknu, že u každé postavy si navolíte různé předměty, sadu schopností a drahokamy, může vám z toho jít hlava kolem. Pravdou ovšem je, že všechny systémy ve hře jsou intuitivní a hra je dávkuje pozvolna. Nejdůležitější ovšem je, že souboje jsou zábavné a když je potřeba, mají svojí hloubku. Slabší nepřátele vyřídíte i bez nějaké větší asistence, u silnějších přijdou na řadu různé specialitky.

Xenoblade Chronicles 3

Xenoblade Chronicles 3

Hudba je nádherná, atmosférická, anglický dabing se mi nelíbil, nicméně většina si asi stejně rovnou nastaví japonský. Hodně nadšený jsem i z grafiky, která je na poměry Switche famózní. Můžete samozřejmě používat rychlé cestování, ale občas se zkrátka jen zastavíte, otáčíte a kocháte. Rozlišení čas od času klesne, většinou v soubojích s větším počtem nepřátel, ale nikdy ne na úroveň, že bych ho vnímal jako rušivé nebo za hranou. Tvůrci Pokémon Arceus by se v tomto ohledu měli chytnout za nos, protože není důvod, aby jejich hra na Switchi vypadala tak, jak vypadá.

Abych to uzavřel. Pokud máte chuť na výpravnou, dobře napsanou příběhovku se skvělými postavami a souboji, Xenoblade Chronicles 3 si musíte zahrát. Čekal jsem výbornou hru a dostal ještě o fous víc.