Pamatujete si na svůj první festival ve Varech?
To myslíte, když jsem tady byla poprvé? Tak to už je opravdu hodně let a vlastně jsem tady byla, když ještě Jirka Bartoška, který už je tady osmadvacet let, nebyl prezidentem. Pak jsem jezdila každý rok, takže už je to dávno. Už jsem taková raritka tady. (smích)
Kdo vás doprovází letos?
Jsem tady letos s manželem a s nejstarším vnukem, který sem prostě chtěl přijet, zažít tu atmosféru a samosebou vidět i nějaké filmy, což se nám daří.
Setkáváte se od vnuka s obdivem kvůli tomu, kdo je jeho babička?
Myslím, že je docela překvapený, když mě osloví lidi na ulici a chtějí podpis nebo se vyfotit. Jako tušil to, ale asi ne tak. (smích)
Zavítala jste ještě třeba za minulého režimu s nějakou filmovou delegací někam do zahraničí?
Natočila jsem s Jurajem Jakubiskem film Nejasná zpráva o konci světa. A protože to byla i televizní série, byli jsme právě s ní v Cannes na televizním festivalu. Takže jsem byla vyfocena třeba s Claudií Cardinale, protože tam byly všechny herečky, které se zúčastnily tohoto festivalu a fotily se dohromady.
Spousta hereček si půjčuje šaty, když jdou na červený koberec. Ale právě o vás se traduje, že vždy chodíte ve svém.
Tak já to mám ráda, protože se v tom nejlépe cítím a už jsem tak zvyklá mít něco, co mi padne a v čem je mi dobře. A co jsem si vlastně sama vybrala. Takže ty poslední roky mám většinou šaty, které jsem si koupila a nemusím říkat, že to je za šílené ceny. Je to za přijatelné ceny pro kohokoliv. Dokonce jsem měla jednou i šaty, které měly velký úspěch a koupila jsem si je za sto dolarů v Americe. Vždycky je to o tom, aby to bylo efektní, aby se v tom člověk dobře cítil a vypadal v tom hezky.
Jana Švandová prozradila, proč chtěla spáchat demonstrativní sebevraždu |
Kde se vzala vaše vášeň pro módu, vkus a cit? Vedla vás k tomu třeba maminka, když jste byla mladá?
Maminka moc ne, protože byla z generace, která si na módu moc nepotrpěla. Protože maminka byla Němka a přišla o rodiče dost mladá, tak neměla možnost. Neměla ani peníze si kupovat hezké věci a v té době po válce, kdy byla mladá, tak vlastně hezké věci ani nebyly.
Já jsem se to tak nějak naučila. Mě to vždycky bavilo. Bavil mě design a baví mě architektura a interiérová architektura. Vždycky jsem k tomu měla vztah a i v době, kdy nic nebylo, tak jsem si z Burdy vystřihla střihy a ušila jsem si ručně nějaké šatičky. Nebo jsem prostě měla věci, které jsem si nějak obrátila, s něčím zkombinovala, aby byly svým způsobem v té době, kdy tady nic nebylo, opravdu atraktivní.
Když už byla šance někam vycestovat a něco si koupit, tak jsem si ráda vybrala věc, která vám vydrží, třeba ji odložíte v šatníku a za dva tři roky ji vytáhnete. Mám prostě ráda nadčasové věci.
Jste dítě léta narozené ve znamení Raka. Jak byste sama sebe popsala?
Pozitivní člověk s úsměvem na tváři, který má rád přátele a lidi s dobrou náladou.
Když se zeptáme v souvislosti s filmovým festivalem, existuje film, který by mohl svým názvem charakterizovat váš život?
To jste mě zaskočil. Tak Pretty Woman tedy určitě ne. (smích) Ale to je strašně těžké, aby nějaký film charakterizoval váš život. Život je tak strašně... Můj život byl dlouhý a už něco pamatuju. Aby se dal konkrétně celý můj život nějak charakterizovat, to bych nedala do jednoho filmu.
Tady proběhla taková nápověda a sice Dolce Vita.
No dobře. To bylo krásné. Máte asi pravdu, tak bych nazvala ten svůj život Dolce Vita.
Coby herečka, řekla jste si u nějakého filmu, že tady bych mohla hrát já?
Mně se hodně líbily filmy s Meryl Streepovou, protože to byly vždycky krásné role, co hrála. Ale hrozně mě zaskakujete, protože teď konkrétně vám neodpovím.
Líbily se vám například nějaké zahraniční kolegyně?
Když jsem byla mladá, tak jsem obdivovala Brigitte Bardotovou a stylizovala jsem se do ní. Ale ona odešla od filmu ve věku, kdy nebyla ještě stará. Jsem člověk, o kterém si všichni myslí, že vystupuje všude s humorem a že je srandista. Ale mám ráda charakterní herectví a charakterní role. To třeba hrála Annie Girardotová nebo Anouk Eimée. To byly herečky, které jsem ve svém mládí strašně obdivovala a vlastně jsem s nimi i hrála.
Přála jste si něco k těm svým půlkulatým narozeninám, které jste teď nedávno měla?
Přála. Abych byla zdravá, abych tady byla ještě do té stovky.
27. října 2021 |
